Smrt panen

Opravdu vynikající debut Sofie Coppoly, která, alespoň pro mne zaplnila mezeru námětu vlivu puritánských rodičů na své děti a ztvárnila ji opravdu skvělým způsobem. Lehký rozjezd a úvodní epizodka nám naznačí, co je v rodině Lisbonových špatně a jaké vlastně skrývají tajemství. Celý film se nese v uvolňujícím duchu, aby nás nakonec zanechal napospas tragickému osudu 5 krásných sester, se kterými budete soucítit od začátku až do samotného konce. Režisérka si pro tento film vybrala spoustu malých hvězdiček, z kterých se nakonec stanou hvězdy hollywoodského nebe a musím přiznat, že mě velice bavilo poznávat jednu mladickou hvězdičku za druhou. Ať už to byla úžasná Kirsten Dunst, které byla opravdu sexy a kameraman z ní očividně nechtěl spustit oči-objektiv-kameru či Hayden Christensen nebo Giovanni Ribisi. Sice mám podivný pocit, že závěr filmu mohl být ztvárněn o kapének lépe, ale přesto skvělý zážitek. Není láska jako láska. (27.02.2006)

Atmosféra až na první místě. (16.05.2010)

Na tomhle filmu se mi velmi líbí to, že není podle mě natočený, tak aby sme ho pochopili všichni stejně. A tomu já říkám umění. 80% (22.01.2011)

Neznám předlohu. Pevně doufám, že je lepší. Sofia Coppola napsala a natočila něco, co zřejmě mělo vypadat jako zneklidňující pravda. Já jsem to vnímal spíš jako chatrný feministický (a svazácky antikulturní) manifest. (06.05.2016)

V rodině Lisbonových se nejmladší Cecilia se pokusí o sebevraždu - neúspěšně. Psycholog rodičům doporučí, aby umožnili dcerám více "sociálního kontaktu s kamarády i mimo školu". Na večírek , který má toto umožnit jsou pozváni čtyři chlapci, kteří jsou fascinováni jejich ženským světem. Problém je v tom, že si nepovídají, ale že se spolu baví. Cecilia mezitím skočí z okna a nabodnutím na plot se zabije. Po její sebevraždě začnou sbírat předměty týkající se těchto slečen. Z deníků se dozvídají o zážitcích, které nezažily. Cestu k sestrám zkouší přes frajírka Tripa (Josh Hartnett), který se zamiluje do Lux (Kirsten Dunst). Bohužel film zcela ignoruje proč se Trip chová, tak jak se chová. Jako mladý totiž souložil se starší ženou, a tím se naučil tomu, co mají ženy rády a pak za ním každá letěla. Užíval si, ale nebyl spokojený. Sex s nimi ho nenaplňoval, protože to bylo moc lehké. Hledal jen to, co by si mohl zasloužit, aby měl pocit naplnění. Myslel si, že to, co dobude, že si toho bude vážit. Proto tak touží po Lux, která je díky rodičům nedobytná, po sexu s ní však hned odejde. (20.06.2005)

80%? Ale kdeže. Leda tak za technickou stránku věci. Příběh je plýtký, z nepodstatných komářích problémů se dělá velbloudí motivace k jen těžko uvěřitelným činům. Poselství filmu je jasné, nicméně mi přijde docela zbytečné točit film o striktní výchově rodičů, kteří si myslí, že svým dětem dávají jen to nejlepší, ale ve skutečnosti to není pravda. Celý film dodává nepodstatným maličkostem přemrštěnou důležitost. Ano, každý chápe v různém věku různé věci různě, ale ve Smrti panen to bylo opravdu přehnané. Replika "vy jste nikdy nebyl třináctiletá holka" mě rozesmála v pozitivním slova smyslu, to jsem ale ještě nevěděl, jaká vážnost bude obsahu této repliky v průběhu filmu přikládána... No, pokus o to, aby diváci užasli a přemýšleli nad neexistující hloubkou tohoto filmu a jeho scestným psychologickomysteriózním zázemím, očividně tvůrcům vyšel. V kostce řečeno, Smrt panen je komár, ze kterého byl vytvořený příliš velký velbloud. (19.07.2009)

Nejvíc se mi na filmu líbila skvělá instrumentální a hlavně dojemná skladba od Air - Highschool Lover, doprovázející několik scén. Jinak toho moc nebylo. Průměrný film, velice, velice smutný a depresivní, což nemám rád, proto pouze dvě hvězdy. Natočené hezky artově a poeticky, technicky není co vytknout, Sofia Coppola je výborná režisérka, ale příběh není dobrý. Nudil jsem se a nezlepšilo se to. A konec? Ten nebudu samozřejmě prozrazovat, ale vaše nálada po shlédnutí tohohle filmu definitivně nebude veselá, to vám zaručuju. Ale jelikož filmy jsou tu pro zábavu, proč se na Virgin Suicides vůbec dívat? Snad jen, jestli chcete do ponuré, tesklivé a šedé nálady vstoupit dobrovolně... (18.11.2011)

Mně námět tohoto filmu přijde poněkud přitažený za vlasy. Těžko věřit, že by se nechaly ty holky až tolik terorizovat svou matkou. Alespoň tedy ne tak, jak nám to bylo podáno. Matka byla dosti jiná, tak říkajíc, a ochranu svých dcer přeháněla, ale na to, aby vytvořila doma pořádně hutnou atmosféru, neměla moc prostoru. Ten film se mi zdá dost nedotažený. (04.02.2005)

Jediná věc, co by tenhle film mohlo zapsat do historie výrazněji, je slavné příjmení režisérky. Nuda. (15.02.2009)

Sila, sila, sila. Jedma nudná hodina je vyvážená silným už od začiatku "prorokovaným" záverom. Ten vás dostane, či chcete alebo nie. A v jeho svetle sa už celý film nebude javiť nudný. Dokonale vykreslený svet teenagerov - od snového rojčenia dievčat, cez bezcitnú telesnosť chlapcov až po naivnú vieru rodičov, že svoje deti chránia, hoci im v skutočnosti poriadne nerozumejú a nechcú rozumieť. MLÁDÍ, KUS ŽIVOTA TĚŽKÉHO. (19.11.2009)

Tento režisérský debut se Sofii Coppole rozhodně povedl a ukázala, že podědila po předcích ty správné geny. Příběh je to zajímavý, přímo určený k přemýšlení. Mě takové psychologické filmy baví a nutí mě přemýšlet, což mám ráda. Film nenudí, má příjemnou délku, což oceňuji zvláště v dnešní době, kdy není problém, aby měl film tři hodiny. Jistě, námět není původní (také v české literatuře napsal něco podobného Havlíček - Helimadoe), je podle knihy. Film je svěží, o problémech dospívání, poetický a i když je tragický, je prostě i úsměvný. (17.06.2013)

Smutné, skvěle natočené a neuvěřitelně citlivě podané. Člověk by musel mít IQ v mínusových číslech, aby mu nedošlo, co se na konci stane. A přesto vás to zasáhne jako rána do břicha. Stejně jako po shlédnutí Ztraceno v překladu jsem měl takový smutný pocit, jenž se mísil s nadšením a spokojeností filmového fanouška, který právě dokoukal úžasný film. Bravo Miss Coppola, toto se vám opravdu povedlo. (10.11.2005)

Žiadne zasnené víly, ale šialená naboženská fanatička, ktorá sa úplne voľne pohybuje medzi normálnymi ľuďmi s pomocou svojho rovnako stranou chyteného manžela spôsobia vyvraždenie svojich piatich krásnych dcér a čudujem sa svete, nikto ich za to neodsudil a ani len nepohrozil a tak táto vražedná dvojka si odkráčala v diaľ.Jak ja som rád, že dokážem byť aj inde. (16.03.2009)

Jak se mohla Lux domlouvat s těma frajerama, se kterýma poté dováděla na střeše, když nemohla vycházet ven? Celý film je protkaný takovými absurditami. (26.07.2013)

Když jsem viděla Marii Antoinettu, myslela jsem, že se Coppola zbláznila. Když jsem marně hledala děj ve filmu Ztraceno v prekladu, pořád jsem doufala, že to bude lepší. I když z opačného konce, musím se přiznat, že její tvorba nebude patřit nikdy mezi mé oblíbené, vyhledávané a ani zajímavé. Tenhle počin nemá totiž bohužel žádnou aspiraci na drama, nemá ani pořádný závěr (a nenuťte mě říct, že snad tohle byl závěr či rozuzlení). Když hodinu a 3/4 čekáte na pointu celého příběhu u filmu, který je opěvován nejen jakože ji má, ale dokonce má snad být reálným obrazem dospívání mladistvých, skoro vás na konci zarazí, že ani jednomu nevěříte. Možná, že americká mládež to vítá a Coppola těží ze jména, jinak tomu bohužel nerozumím. Samozřejmě, nemůže chudák Sofia za scénář, takže budiž, je třeba dodat, že filmařsky jsem s tím neměla až takový problém. Celkově to vlastně vůbec nepůsobí jako vytržené z kontextu ani jako bez nějaké snahy o holistiku, ale pro mě jeden z mnoha (a hlavně z dalších Sofinky), na který obratem zapomenu. (27.12.2010)

Velmi smutný příběh, kdy mi na konci běhal mráz po zádech. A přesto má tolik krásných a úsměvných momentů. Místy možná komedie, místy těžká romantika. Brilantně napsané postavy Vás vtáhnou do děje a i Vám se začne zdát, že je někdy strašně těžké žít, jste-li mladý. Jedná se o tragédii pěti sester, jejichž život už neměl smysl a rozumná východiska. Přesto jejich rodiče nebyli žádní satani, byli jen poněkud konzervativní a báli se o své děti. Nenajdete vyloženě zápornou postavu, nenajdete čin, který by sám o sobě znamenal zkázu, přesto vše směřuje k jasnému konci. I když forma, kterou Coppolová film famózně natočila směřuje někam do 70. let, uvědomíte si, jak moc je snímek nadčasový a aktuální. Jedná se o jeden z filmů mého srdce a nevím, co bych mu vytýkal - popravdě to zjistit ani netoužím. O špatných hereckých výkonech nemůže být ani řeč, nikdo nezklamal. A Hartnett i Dunstová jsou dokonalí. Ovšem nejlepší je Sofia Copollová, její práce je skvost. (27.02.2006)

SPOILERY Musel jsem si to nechat projít hlavou, abych si ujasnil, jak moc se mi to líbilo a kolik tomu nakonec dám. Ono to totiž vůbec není špatné a rozhodně to má co zajímavého říct, jen je velký problém v tom, jak a skrze koho to vše říká. Prvně musím říct, že je to můj třetí film od Sofie Coppoly a už podruhé mě naprosto nadchla filmařskou stránkou. V tomhle případě opravdu klobouk dolů, protože spousta záběrů je krásných a i když se v nich (někdy jen zdánlivě) nic neděje, Coppolová je dokáže natočit s takovým zájmem a hravostí, že zapůsobí i tak. Hlavně to totiž způsobilo, že pro mě celý film měl nesmírně podmanivou atmosférou (a opět - i s tím, že tam byly občas scény o ničem) a navzdory tomu, jak se o Coppolové tvrdí, jak dokáže všechny unudit, tak stejně jako u Ztraceno v překladu jsem to tak nevnímal ani tady, naopak, dost si mě to získalo a když už jsem u sebe začínal pociťovat pocty nudy, bylo to těsně před tím závěrem, ve kterém se už "konečně něco děje". Celá ta myšlenka o přehnaném strachu o vlastní děti a o přehnaném rodičovském dohledu má taky něco do sebe a umí být i nosná, respektive byla by, kdyby ji Coppolová uměla podat. V tomhle totiž přichází problém celého filmu, který rozhodl i o mém ne zrovna vysokém hodnocení - i přesto, že mě to bavilo sledovat, tomu filmu nedokážu nic moc věřit. Nežeru mu to poselství, když mi to demonstruje na sestrách, o kterých v podstatě nic nevím a tak ani netuším, proč udělaly co udělaly, nežeru mu tu údajnou přísnou výchovu, která kdyby opravdu byla tak přísná, jak se mi ji film snaží prezentovat, tak by dovedla k sebevraždě většinu dospívajících na světě a nevěřím mu moc ani to mysteriózní ladění a pointu "je to vyprávěné z pohledu kluků a ti nikdy nemůžou pochopit pocity holek, takže ani nikdy nepochopí důvody jejich sebevražd", protože mi přijde, že se díky ní Coppolová snažila vylhat z toho, že se jí nepovedlo napsat dostatečně životné a propracované postavy a tak s tímhle doufala, že jí to všichni automaticky prominou. Takže je to nakonec bohužel další z těch filmů, které mají skvělou formou, ale slabý obsah. V tomhle případě je jen nedotažený a je na něm vidět, že potenciál má a že ho aspoň do nějaké míry naplnil, ale ne zrovna dostatečně. Ale i tak to vnímám jako zajímavý zážitek, který mi víc sedl než nikoli a na který si podle mě musí udělat každý vlastní názor, protože se nedá dostatečně barvitě popsat. Aspoň teda ne bez znalosti čehokoli od Sofie Coppoly. Btw, dost by mě zajímalo, proč to je prý podobné filmům jako Wadjda nebo Bílý balónek, když jsou ty filmy snad úplně ve všem jiné a snad jediné, co mají společné, je hlavní postava dospívající dívky, i když pokaždé v úplně jiném roku života... Silné 3* (28.01.2023)

se Sofií Coppola sem se zatím pokaždé (až na jednu výjimku) vždycky potkal minimálně na půlce cesty. U Smrti panen si ovšem nejsem jistý vůbec ničím a spíš to vypadá, že v tomhle konkrétním případě sem já jel vlakem a Sofia letěla letadlem. Smrt panen totiž pokládá poměrně dost otázek, ovšem v Lynchovském stylu na ně nepřináší prakticky vůbec žádné odpovědi. Největší záhadou je samozřejmě motivace a chování hlavních hrdinek. Mělo to snad být nějaké do extrému hnané podobenství dospívání/rodičovství? Něco ve stylu, že každý teenager se chce zabít když má přísné rodiče a naopak varování rodičům, že pokud budou přísní může se stát že jim děti spáchají sebevraždu? Je celkem možné že ano a pak bych i celkem chápal proč to Sofia natočila zrovna takhle. Ovšem pokud ne...tak je to stejně asi jedno protože pravdu se nedozvím. Věru zvláštní film...60% (16.02.2023)

Citlivé, jemné, něžné a zárověň kruté. Dál není potřeba něco dodávat. (11.01.2010)

Pět tajemných blonďatých sester + jejich tajemní rodiče + jejich (o něco málo méně) tajemní nápadníci + kýbly nezodpovězených otázek. Charakterizace postav je totiž (nutno podotknout záměrně) nedostatečná, režisérka jen naznačuje, naťukává, ale nikdy nedá opravdovou ránu. ~ Myslím si, že nebylo nejšťastnější závěrečnou smrt dívek zmiňovat už v úvodu (nemluvě o názvu filmu). Divák jejich smrt čeká, dostane ji a je konec. Gradace nulová. ~ I přes nepopiratelnou zajímavost a kvalitu tohoto režisérčina celovečerního debutu se mě film nijak zásadně nedotkl. Díky jeho zmíněné nejasnosti je jeho velkou devizou schopnost vyvolání diskuze. Úplně vidím režisérku, kterak se potutelně usmívá nad rozčarovaným výrazem diváka, jenž nedostal téměř žádnou odpověď na spoustu možných otázek. Předlohu jsem nečetl, komparace by byla jistě zajímavá. (02.01.2012)