What Dreams May Come
Ako prichádzajú sny
Režie:
Vincent WardScénář:
Ronald BassKamera:
Eduardo SerraHudba:
Michael KamenHrají:
Robin Williams, Cuba Gooding Jr., Annabella Sciorra, Max von Sydow, Lucinda Jenney, Matt Salinger, Werner Herzog, Rosalind Chao, Josh Paddock, Vanessa Ross (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Držitelé Cen Akademie Robin Williams a Cuba Gooding, Jr. se vydávají na nadpřirozenou cestu za hranice smrtelnosti v obrazově úchvatném filmu, na který nezapomenete. Chris Nielsen (Williams) se i poté, co umírá při nehodě, pokouší zůstat nablízku své krásné manželce Annie (Annabella Sciorra). Za asistence ducha - rádce (Gooding, Jr.) se začíná přizpůsobovat nové situaci v prostředí, které lze popsat jako nebeské. Ale když si jeho nešťastná žena vezme vlastní život, je odsouzena k věčnému zatracení. Chris si přísahá, že jí najde, aby mohli věčnost sdílet společně. Ale zachránit duši od takového strašlivého osudu se dosud nikomu nepodařilo. S pomocí svého nebeského přítele čeká Chrise ta nejnebezpečnější a nejdrásavější cesta jeho života i toho, co je po něm: pátrání po nesmrtelné lásce, které ho zavede do pekla a zpět! (Magic Box)
(více)Recenze (374)
Za působivé poetické ztvárnění... ()
Z filmu mám hodně smíšené pocity. Balancuje na hraně kýče a mravokárnosti, filozofické otázky nemají daleko od žvástů. Přesto snímek nutí přemýšlet a člověk se musí srovna s představou někoho jiného, co je Pak. Vizuální pastva, velice slušně zahráno, nepředvídatelné. ()
Úžasné. nádherné, ako kulisami, tak aj príbehom. Prefektné od začiarku do konca. určite jeden z najlepších filov R. Williamsa. ()
První půlka filmu mě hodně zaujala, takhle pojatý film sem eště neviděl, i když o smrti, tak strašně barevné a působivé.. Bohužel, pak už mi to přišlo přeplácané.. Takových 70 procent! ()
Jedna za herecké výkony Williamse a Goodinga... Jinak naprosto o h...ě... ()
No toto teda bylo...něco. Vizuálně občas sice pompézní, ale většinou... No prostě barevnější, víc překombinovaný a patetičtější film jsem snad neviděl. Štastné okamžiky rodinky ztvárněné v první řadě neustálým chichotáním všech protagonistů mi neuvěřitelně lezly na nervy, všechny ty okvětní plátky, mráčky, barvy a tvary kolem způsobovaly, že občas mi byl film protivný až nesnesitelně. A ta hudba...otravné a nepřestávající fidli fidli tomu dodalo opravdu korunu. Když to tak vezmu, tak nejvíc se mi ulevilo, když byli v tom pekle, po špinavých barvách už jsem měl asi absťák. Jestli toto není čistý kýč, tak už vážně nevim, co jím je. Větší kalibr jsou už asi jen ilustrace Vesmírných lidí nebo Svědků Jehovových...ale moc daleko to od sebe vlastně ani nemá! Zajímavější by možná bylo pozřít krabici temper a potom mrknout do záchodové mísy. Tak. ()
Geniální práce s nevyčerpatelným tématem posmrtného života a vrtkavosti osudu zanesená do fantastického světa umění plného barev, ale současně nefalšovaný kýč plný nejohranějších klišé. To první má navrch v polovině první, to druhé vyplouvá plně na povrch v polovině druhé. Je pravdou, že film se snaží primárně ždímat emoce, ve své první pasáži se o to však snaží velmi krásným a efektním způsobem, který dokáže citově zasáhnout i pohladit po duši, postupem času, kdy se Chris vydává do pekla hledat svou manželku, vše předtím budované zkrachovalo a změnilo se v ohraný, ničím nezajímavý kýč plný křeče natolik, že začne neodvratně nudit. Velmi rozpačitý výsledek, příběh měl vysoký potenciál. Obrovská škoda! Navíc si bohužel nemohu pomoci, Robin Williams se mi nezdál zcela šťastně obsazen. ()
Vážnější role Robina Willamse a úplně mi to nesedlo. Moc nemusím takovéto snové filmy na hranici jakéhosi transcedentna, či čehosi takového. Pokud se film odehrával v realitě, pak to bylo vcelku ok. Ty snové části už moc ne. 50% ()
Další z filmů kdy vizuální stránka vítězí nad obsahem. Bohužel režie se nevyhnula nadměrné porci křečovitého sentimentu a citového vydírání diváka. Přitom stačilo jen méně "tlačit na pilu". Za shlédnutí film určitě stojí, protože co se týká jednotlivých výtvarných lokací, tak nic podobného jsem ještě neviděl. Výtvarné zpracovnání je za ***** ()
výtvarně úžasné, ale jako někdo příliš tlačí na (ruční) pilu, tak tady tvůrci až příliš tlačí na city, navíc hodně poplatné křesťanskému pohledu na život a na (po)smrt..... ()
Barevné a sentimentální, příjemně dojemné. ()
Velice důležitý film a další z bolestivě nesmírně podhodnocených. Zvěsti o jeho přílišné kýčovitosti či o jeho určitém pseudopodání jsou naprosto zcestné, už od začátku je jasné, že se jedná o hluboký příběh, který koliduje mezi obyčejným rozprávěním o životě a dramatem a nemůže být proto podáván jednoduše nebo snad jednoznačně. Vizuální koláž je zde jedním slovem nádherná a celkový koncept, nebe a pekla, je udělaný už od pohledu s velikou citlivostí - každé jednotlivé okénko na začátku filmu se později připomíná někde v nádherných barvách ke konci. Je to neskutečně působivé spojení obrazového vyjádření. Společně s hudební složkou a hereckou plejádou (Robin Williams, Cuba Gooding a Annabella Sciorra) se vám před očima odehrává nezapomenutelný přehršel emocí. Je jen na vás, jak se k němu postavíte - buď kývnete a přijmete ho, nebo nekývnete a řeknete ne. Naléhavý scénář, potažmo příběh a "meziřádkové" vnímaní obrazu je zde podstatnější než kdekoliv předtím nebo potom ve filmu. Bolestivá výpoveď rodiny, která po tragédii ztratila sebe sama a nikdy se nevzdala vám vlastně ukazuje, zda jste duše citlivé, nebo s vámi prostě jen tak něco nehne. Už jako malý kluk jsem věděl, že TENHLE film něco znamená. Metaforické a melancholické rozjímání nad životem po životě a zdánlivě smutné vyznění celého filmu - po naskočení titulků a závěrečné melodii však pochopíte jako jedno z nejlidštějších vůbec. ()
V biblii sa píše, že sme stvorený na obraz boží. Čím sa na Boha ponášame? Tvarom? Asi ťažko, pretože je beztvarý. Potom už zostávajú schopnosti. Schopnosť meniť, pretvárať, búrať hranice možností, ktoré sme si aj tak určili iba my. Boh nám dal slobodnú vôľu, ktorú musí rešpektovať i On. ()
Vizuálně velmi působivé zpracování u kterého mi kupodivu nevadil i trošku prostý a jednoduchý příběh. Naštěstí to bylo tak sentimentalní jak jsem ze začátku čekala. ()
Deprésse pojatá jak vizuálně tak příběhově neuvěřitelně originálně. Robin Williams na výbornou. Konečná scéna s loďkami? Majstrštyk. Film, který by měl vidět každý. (+70%) ()
Asi nikdy v živote som ešte nevidel uplakanejší, gýčovitejší, patetickejší a presladenejší film než tento. Slovné spojenie "spriaznené duše" nech nepočujem aspoň mesiac, inak z fleku dostanem cukrovku. Aspoň vizuálne je však zaujímavý. ()
...aneb, jak by to také mohlo vypadat po smrti. Tu kýčovitost samozřejmě odpustím, když si zde svůj svět každý tvoří sám. Přehnaná romantika a předvídatelnost už se odpouští hůře, ale to je tak jediná, i když větší výtka. Na to jak "jednoduchý" a v tomto případě lepší film to mohl být, je scénář zbytečně překomplikovaný. Já bych ocenil méně vzpomínání a více cesty do pekla, ta totiž slibovala velké dobrodružství a kreativní vyjádření tvůrců, žel je jí tu pomálu. Přesto je příběh filmu zajímavý, už jen kvůli tomu fantastickému vizuálnímu zpracování, celkovému nápadu a vlastně i úvodu, něco takového se jen tak nevidí. Závěr byl očekávaný, přesto zklamal, "sladkost a romantika" se tu projevila až příliš. Herecky samozřejmě zaujme především Robin Williams, ten si z filmu ponaučení zrovna nevzal... 70% ()
Viac prefarbičkované ako precítené. Napriek tomu takých hercov ako Robin je škoda. ()
Divné, ale příjemné. ()
Je to slaďák, slaďák, slaďák a navíc říznutý sluníčkářskou esoterikou. Tvůrci se zjevně snažili zabrnkat divákům na city. V mém případě se jim to ale moc nepovedlo. Pochválit mohu leda tak vizuál. Poměrně často se mi zdají sny o postmortalitě. Pro kontrast zde jeden z nich zveřejňuji. - - - Sen o posmrtném soudu (v noci z 21. na 22. října 2022) - - - Sen začal jako mystický zážitek. Nějaký hlas se mě zeptal: „Chceš vidět, jak vypadá posmrtný soud?“ Řekl jsem, že ano, a byl jsem neviditelným průvodcem přenesen do barda. Vypadá to tam jako chodba s mnoha dveřmi a připomíná to čekárnu na nějakém úřadě. Každý z klientů drží v ruce igelitový sáček naplněný buď vodou, vodou s kousky ledu, ledovou drtí nebo kusem ledu. Průvodce mi objasní, že stav vody odpovídá skutkům toho či onoho člověk. Kdo konal v životě svoji Pravou vůli, ten může předložit led, kdo ji konal jen částečně, má v igeliťáku směs vody a ledu, a kdo se životem jen tak beze smyslu plácal, ten nese vodu. Není možné, abych sledoval všechny osudy, ale zrovna tady čeká jeden thelémský adept, který si přinesl ledovou krychli, symbol dokončeného Velkého díla, tak se mrkneme na něj. Naštěstí to tam dost rychle odsejpá a adept přijde záhy na řadu. Vejdeme spolu s ním do kanceláře. Posmrtný soudce vypadá jako nějaký laborant. Když spatří ledovou krychli, uznale pokývá hlavou. Poklepe na krychli dřevěnou špachtlí, pak ještě otevře sáček a dloubne špachtlí do krychle, aby zjistil, jestli nejde o měkký tající led, ale krychle je zcela kompaktní. Potom sáček s krychlí uloží do mrazáku, předá klientovi nějakou kartičku a vyzve jej, aby pokračoval k dalším referentům za účelem projednání své budoucí inkarnace a organizačních podrobností jeho posmrtné dovolené. „Led uchovávají na věčné časy, vodu vylévají do odpadu, ale pokud je v ní nějaký led, tak ho předtím vyberou a také jej uloží,“ vysvětluje mi průvodce. U prvního referenta se řeší, kolik a kterých žen proputuje v příštím životě klientovou postelí. Defiluje zde dlouhé procesí žen, ale vždyť je to, pravda, příděl na celý život. Hm, samé pěkné holky. Najednou užasnu, protože spatřím slečnu, s níž jsem se vyspal někdy v druhé polovině sedmdesátých let, kdy jsem si rozšiřoval sexuální obzory pomocí seznamovacích inzerátů v časopisu Mladý svět. Její jméno si už nepamatuji, ale sex s ní ano. Ptám se, co to má znamenat. Copak už je mrtvá? „Proč by měla být mrtvá?“ diví se průvodce. „To, co tady vidíš, jsou eidolóny žen, které vypadají tak, jak budou vypadat ony ženy, až se s tímto mužem setkají v jeho příští inkarnaci. Možná ji uvidíš i ve svém procesí. Ženy mívají v životě víc milenců a leckdy jim bývají věrné celá staletí.“ „Ale tahle má na sobě to samé, jako když tehdy přišla ke mně: džíny a béžový svetřík,“ poznamenám jaksi ukřivděně. „No a co má být?“ směje se průvodce. „Některé preference se nemění.“ Defilé žen skončilo. Klient podotkne, že mezi nimi bylo málo zrzek. Chtělo by to přidat jich aspoň tak deset kusů. Referent koukne do klientovy karty. „No dobře,“ přikývne, „tak ještě tucet zrzek,“ a děvčata se připojí k průvodu. U dalšího referenta se řeší mužovy finance: bankovní produkty, investiční portfolio... Vůbec tomu nerozumím a brzy přestanu sledovat debatu. Sen se vytrácí. () (méně) (více)