Režie:
Julie TaymorKamera:
Luciano TovoliHudba:
Elliot GoldenthalHrají:
Anthony Hopkins, Alan Cumming, Jessica Lange, Matthew Rhys, Jonathan Rhys Meyers, Harry Lennix, Angus Macfadyen, Kenny Doughty, Colm Feore, Geraldine McEwan (více)Obsahy(1)
Drama Titus Andronicus, které patří k raným dílům slavného alžbětínského divadelního autora a zároveň je jeho první tragédií, inspirovalo debutující režisérku Julii Taymorovou k neobvyklému tvůrčímu zpracování. Příběh římského vojevůdce, který se vrací z války proti Gótům a jako zajatkyni si přivádí gótskou královnu Tamoru a její syny (nejstaršího z nich však nechá zabít, aby uctil památku vlastních synů, kteří v boji padli), je příběhem o krvavé pomstě. Režisérka jej zasadila do pozoruhodného stylového rámce, v němž se mísí nejrůznější estetické a kulturní vlivy, a do hlavních rolí obsadila dva skvělé herce - Anthonyho Hopkinse a Jessiku Langeovou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (125)
Netradiční zpracování asi nejkrvavější Shakespearovské hry, která se spíše podobá klasické starořecké tragédii. Po prvních pěti minutách jsem byla trochu zmatená, když na jednu stranu ve snímku pobíhali chlápci v brnění a na druhou stranu se tam jezdilo v autech. Musím ale říct, že jsem tomu přišla na chuť. Obrazové a metaforické podání některých scén s rockovou (?) hudbou mi přišlo geniální a neotřelé (např. znásilnění Lavinie) a co říct o hereckých výkonech? Skvělé, skvělé, skvělé, a to jak u Hopkinse, Lange, tak i u ostatních. Jen malé varování: pokud máte slabý žaludek a málo fantazie, vůbec se na to nedívejte. ()
Tyhle odvážné adaptace jsou podle mého gusta. Akorát mi tady trochu vadila nevyváženost některých scén, které se mi zdály nadbytečné. Jiné byly zase úplný skvost, od kterých se nedaly odtrhnout oči. Hlavním plusem jsou skvělí herci. Hopkins byl ze začátku neskutečně otravný, ale scéna s kuchařem to napravila. Pro Meyerse další jeho typicky šílená role a Jessica Lange jako císařovna taky vynikající. Dalšího takového Shakespeara. ()
Fascinující obrazové zpracování klasického dramatu z doby, kdy se s tím hold příliš neštval. Skvělá vizuální stylizace pěkně postaru - postmoderně mísí motivy a artefakty z různých kultur. Výrazné výtvarné gesto není ovšem na úkor celku a nevytváří nedej bože kýč, právě naopak, velice komplikovanou strukturu tematicky čerpající z tady toho i tady toho konce časové přímky - famózní a músické. ()
Šílený – jedním slovem je vyjádřeno vše. Neskutečně dlouhý film vůbec nenudí, ale je něčím, co se jen tak nevidí. Násilný příběh Tita, velkého římského vojevůdce, který po nástupu nového císaře Saturnina zažívá jen bolest a chmury. Přijde o syny, jedinou dceru i o zbytek rozumu. Jediné, co ho pohání v před je pomsta. Vizuálně jistě zajímavý film, motorky i auta historicky zasazené do římského světa se také dají přežít, ale neskutečně zobrazené šílenství už přeci jen časem znechutí. Nakonec přijde i na scénu Hanibal kanibal a tím završí tuto zvláštní nabídku filmového umění. Musí se ale nechat, že děj filmu diváka vtáhne a nepustí až do samotného tragického konce. Hudba: Elliot Goldenthal ()
Julie Taymor není jen uznávanou divadelní experimentátorkou (např. úžasná adaptace Disneyho Lvího krále do podoby divadelního muzikálu), ale ženou mnoha talentů (sochy, loutky, návrhy kostýmů...). Dokonale promyšlená adaptace nejkrvavějšího Shakespearova dramatu je stejně originálním počinem. Vůbec nevadí, že příběh není nijak časově ukotven, protože je stále strhující. A pro dobře vybrané obsazení to platí také. I když mám pocit, že režisérka by jiný přístup ani nestrpěla. ()
Galerie (29)
Photo © 1999 Overseas Film Group
Zajímavosti (9)
- V rozhovoru v roce 2002 Anthony Hopkins uvedl, že právě práce na tomto filmu ho natolik vystresovala, že se rozhodl odejít do důchodu. Po natočení posledního záběru už byl natolik naštvaný a vzteklý, že ukazoval na kameru prostředníčky. (Morien)
- Když Tyler Bates skládal hudbu k filmu 300: Bitva u Thermopyl, vypůjčil si některé motivy z Goldenthalovy hudby k filmu Titus. Tuto skutečnost uznalo i studio Warner Bros. (L_O_U_S)
- Když po smrti císaře dva nástupníci bojují o trůn, jejich následovníci nesou prapory v barvách dvou skutečných současných římských fotbalových týmů. (Morien)
Reklama