Nezapomenutelné dětství

Tak tenhle debut Davida Duchovnyho mě opravdu překvapil a nemám žádný problém s tím, že si ve filmu i zahrál. Já bych udělala úplně to samé. Nepřišlo mi ani, že by někde příliš tlačil na pilu. Film v podstatě plyne pomalým tempem až do konce. Nejsou zde žádné otočky o třistašedesát stupňů. Kdyby Pappas nedělal takové blbosti, tak bych ani neřekla, že byl postižený. Více atributů evokující dobu sedmdesátých let by neuškodilo, ale pro přiblížení doby, ve které Tomy žil, to stačilo. (10.01.2012)

D. Duchovnyho nevyhľadávam, ale tento príbeh ma oslovil a som rád, že som mu dal šancu. Duchovny tu toho veľa nenahral. Svoj part odohral až v záver a niečo málo sa mihne hneď v úvode, kde nám začína rozprávať príbeh svojho detstva. Celé detstvo, ktorým nás postupne sprevádza sa striedajú humorné pasáže, v ktorých vystrája s retardovaným kámošom Pappasom s dramatickými , kde to má so svojou mamou niekedy ťažké. Pripočítajte si k tomu jeho prvú lásku a všetky tie detské kecy okolo dospievania, do ktorých zapadá i vekovo podstatne starší retard Pappas a máme tu solídny filmový základ. Atmosféra 70-tych rokov je slušná, ale chýbali mi tam slávne songy tej doby. Tempo a atmosféra upadla až tesne pred záverom, kde sa vrátime do súčastnosti, ale aj tak nejdem pod štyri. 70%. (13.10.2013)

Docela slabé, a to se přitom na obrazovce míhá spousta známých herců. Slabý příběh ale nemají šanci utáhnout. Scénka při kupování letenky byla rozhodně nejlepší a obecně poslední část filmu je lepší, takže to trochu vytáhne nahoru. Aby to byl ale film nezapomenutlný, tak tomu hodně chybí - vtip, lepší hudba, propracovanější postavy...takhle je to strašně schématické a monotónní. Škoda, tenhle film jsem měla v merku už dlouho a nakonec docela zklamání. (11.12.2010)

Na čtyři hvězdičky to třebas úplně není, ale tady dávám body k dobru již za samotné téma, tenhle žánr nostalgického vzpomínkového melodramatu patří mezi mé oblíbené. Prostě pohodový příběh o přátelství, lásce a návratu do rodného města, natočený standardně, s pár těžkopádnějšími momenty, které mu dokážu odpustit. Mě něco takovéhoto vždycky hodně potěší, i když toto zrovna není úplně to pravé ořechové, nějaký ještě výraznější dopad na city by rozhodně nezaškodil. (13.02.2007)

Dojemný příběh o dospívání. 1) 44letý režisér a scénárista David "Mulder" Duchovny si v překvapivě emocionálním snímku i sám zahrál. 2) Hvězdou filmu a jediným důvodem, proč jsem dílo sledoval, byl 15letý Anton Yelchin. Nezklamal mě herectvím ani vzhledem. 3) Zpočátku se film dost táhl, zajímavé okamžiky střídaly pásy nudy, ale pak nabral dech a drama získalo na obrátkách. Na konci jsem slzel, až stydno. 4) 1984. Sometime in the spring. I went from retard to mentally handicapped. And then in 1987-88, I went from handicapped to challenged. I changed again. I'm probably changing right now. Who knows what I'll be next? (06.08.2011)