Lolita

Řemeslně dokonalé, ale ve srovnání s Kubrickovou Lolitou z roku 1962 působí utahaně, zbytečně popisné a ve výsledku vlastně nezajímavé a nudné. I přes daleko smyslnější popis vztahu Lolity a Humberta je toto ztvárnění jaksi sterilní a chladné. V podstatě další doklad toho, že otrocký přepis románu není vhodný přístup k literární předloze. Tři hvězdičky si však dát nedovolím, na to je to příliš kvalitně natočené i zahrané. Především výkon Jeremyho Ironse je skutečně bezchybný a také Dominique Swain hraje postavu mladé dívky, která je v mnohém ještě bezprostředně se chovajícím dítětem, přestože už dokáže velmi cílevědomě využívat své probouzející se ženskosti velmi dobře. Výraznou chybou je však nevýrazné ztvárnění Lolitiny matky, jejíž deptající, ponižující a sekýrující přístup (ve filmu prakticky nepřítomný) je psychologickým klíčem k Lolitině flirtu. Tato složka přitom v Kubrickově verzi funguje naprosto bezchybně, zatímco zde zcela selhává. (02.05.2008)

Nápadité, odvážné, ale kapku zbytečné. Lyne pouze prezentuje to, co si v šedesátých letech Kubrick nemohl dovoli (a nejspíš ani neměl potřebu si to dovolovat) a to formou poutavého příběhu silně zacíleného na divákovy city. Jeho režie je cílevědomá, dobře ví, jakého efektu a jakými prostředky chce dosáhnout. Zcela se mu podřizuje Morriconeho hudba, Athertonova kamera i herečtí představitelé (lehce přehrávající Jeremy Irons a perverzní choutky vzbuzující Dominique Swan). Lyneova verze je pro dnešní publikum bezesporu stravitelnější než ta Kubrickova. Divákovi nabízí méně cenzurovanou a tím pádem lákavější podobu proslulého románu (od dob filmů-noir zde snad nebyl erotikou tak prosycený snímek), aniž by toho na oplátku vyžadovala příliš. Na dané téma nenahlíží nikterak inovátorským způsobem, proč taky, je pouze solidní podívanou, přesvědčenou, že trocha senzacechtivosti nikomu neublíží. 70% Zajímavé komentáře: k212, num, chaturga (11.06.2007)

Ani přinejmenším nesdílím obecně panující nadšení, ať už jde o Kubrickovo zpracování nebo o Lynův remake. Opravdu nevím, co je tak úžasného na příběhu stárnoucího submisivního a přinejmenším trochu úchylného zoufalce a nechutného fracka, jež by zasluhovala lekci. Přes odpor, jež ve mně vyvolala tato dvojice, nejsem schopna nahlédnout dál a ocenit jeho kvality, které bezpochyby má, protože jinak bych se na něj snad ani nedodívala. (02.07.2009)

Laneova Lolita je ve vykreslení pocitů hlavní postavy Humberta komplexnější než Kubrickova verze. Divákovi jeho tragický příběh zprostředkovává poetičtěji, skrze zasněný výraz a hlas Jeremyho Ironse, podbarvený melancholickým Morriconem. Prolog se zde po všech těch vztahových strastech tak hezky propojí s epilogem... Druhým Laneovým esem v rukávu je otevřenější, ovšem pořád decentní zobrazení intimního vztahu dvojice. Dobrým rozhodnutím byl taky menší focus na Lolitinu mámu a její vztah s Humbertem, který měl u Kubricka opodstatnění leda jako náhrada za to, co si v jeho době nemohl dovolit do filmu dát. A taktéž doceňuji skrytější postavu démonického Quiltyho. Celkově výmluvnější a uspokojivější film než “originál”. (18.09.2020)

Adaptace Nabokovovy knihy se ujal Adrian Lyne. A vyšel mu především výběr obsazení. Profesora Humberta, který propadne kouzlu 12 leté dívky, hraje přesvědčivý Jeremy Irons, náročný part nezletilé dívky zvládla Dominique Swain. A právě herecké obsazení je tím nejsílnějším prvkem v jinak docela průměrném filmu, který sice chce být za každou cenu kontroverzní, ale tématu se chopil docela povrchním způsobem. (05.03.2009)