Dějiny násilí

Komorní thriller od kontroverzního kanadského maniaka na režisérské stoličce si znamenám coby jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku. Od Davida Cronenberga bych po výbředech typu "Nahý oběd" věru nečekal tak mistrovský kus sice velmi řemeslné, avšak neobyčejně stylové filmařiny. Samozřejmě nezastírám, že jeho poslední kroky jsem nesledoval, čiliže se mi "Dějiny násilí" jeví být opravdovou fackou odnikud. Sice nelze tento snímek stavět na piedestal výjimečnosti, vždyť je to vlastně velice konzervativní thriller o člověku, který v životu nebezpečné situaci zareaguje až nepřirozeně chladkorevně a strhne kolotoč otázek, vykřičníků a temných míst, které ohrožují samu jeho identitu. Tom Stall, kterého výtečně sehrál jacksonovský klaďas Viggo Mortensen, je hnacím motorem filmu – archetypálním hrdinou "s otazníkem". Chytře posazený vypravěč se tentokrát nijak nevymyká standardu, je "pouze" řemeslně skvěle zvládnutý a udržuje zásadní otázku "kdo je hlavní hrdina?" dostatečně otevřenou. Výtečně zafungovalo rodinné prostředí, které Tom ze všech sil hájí a které Cronenberg až podezřele harmonicky líčí v první části filmu. Krom šmakózních hereckých výkonů celého ansámblu a dobře napsaného scénáře stojí za zmínku nenápadný, leč citlivý soundtrack Howarda Shora a samozřejmě perfektní režie, která se nijak nestaví na odiv, ale citlivě přihlíží příběhu, opatrně do něj diváka vtahuje a s neuvěřitelnou lehkostí střídá intimní rovinu s až naturalistickou brutalitou, ve které Cronenberga poznáte na sto honů. Není tu ani památky po samoúčelnosti, patosu, heroismu... finální souboj s cronenbergovskou lehkostí vnásí do komorních tónů velkolepou černohumornou akci, kterou může takový Tarantino svému staršímu kolegovi jen tiše závidět... Závěr filmu odehrává se beze slov, pouze gesty, náznaky a zazní do ticha jako výkřik, na který si divák musí odpovědět sám. Dostane Tom ještě šanci, nebo jej jeho činy zničí? Nebýt natahovaných detailů a nepatrné ztráty gradace v závěru, jednalo by se o film takřka bezchybný. I v tomto provedení jsou však "Dějiny násilí" zralou a inspirativní ukázku psychologického thrilleru, který sice nevzbudí hluboká tázání po smyslu bytí, nicméně zaujme, pohltí a pobaví. Aniž by podlézal. (13.11.2005)

,,Měl jsem menší problém s pokojskou, ale už je to v cajku.....“. Od počáteční sekvence čekáte krev, postupem děje máte strach, že dojde k setkání spokojených a šťastných s nespokojenými a zlými. Napětí v tomto směru opravdu nechybí. Ke všemu je nejasná situace kolem Toma. Překvapivé řešení situací je pro Cronenberga samozřejmostí. Nejsem jeho absolutním vyznavačem, ale každý jeho film rád zhlédnu. Jeho drsný (uchylácký) pohled je jedinečný a jiný. A přitom chce jenom říct, že minulost může být nebezpečná a vypořádat se sní může stát litry krve. A že nejdůležitější je vědět, že máte budoucnost! P.S. Viggo Mortensen si mně nijak nezískal, ale určitě se na tento snímek podívejte. Dávám sice jenom tři, ale ... . (21.08.2006)

"A History of Violence" je moc dobrý film, bez Mortensena a Harrise by se nejspíše obešel, ale s nimi je to paráda. Kromě těchto má film i další dvě, sice vedlejší, přesto zajímavé postavy - Tomovu ženu Edie a syna Jacka. Zejména tato postava prodělá ve filmu zajímavý vývoj - od všemi odstrkovaného loosera až po cynického a velmi silného protivníka, který nezapře čí je syn. Atmosféra sice není dokonalá jako v mnoha jiných citovaných majstrštycích, nicméně film má pořád vysokou nadstandartní úroveň, zejména díky režii Davida Cronenberga, který přesně ví, co divák očekává a co chce, ale dokáže mu to podat novým, nečekaným způsobem. (03.12.2005)

Zvláštní film. Velice úsporně zrežírované psychologické drama, které vás téměř devadesát minut navnaďuje na naprosto úžasnou pointu, která se nakonec nekoná, což je vlastně dobře, neboť by zbytečně odváděla pozornost od hlavního tématu – jak člověka, potažmo společnost mění násilí? Není pravda, že hlavní příběh se začíná odvíjet od oné zásadní události v bistru, začíná se odvíjet od prvních minut. Právě asymetrie Tomova poklidného života před „událostí“ a po „události“ je na filmu nejvíce fascinující. Nemění se však jenom Tom – hlavní aktér, ale i jeho rodina. Dějiny násilí jsou promyšlenou studií násilnické mysli, přičemž je lze vnímat dvojím odlišným způsobem – metaforicky a racionalisticky. Cronenbergh režíruje skutečně neuvěřitelně střídmě, scény brutálního násilí a explicitního sexu si šetří jen pro ty nejzásadnější momenty, aby vše zapadalo do jeho tak jednoduše, tak složitě strukturované mozaiky. Vrcholnou scénou filmu je posledních zhruba 5 minut, kdy nikdo neřekne ani slovo, ale my přímo cítíme, co kdo zrovna prožívá, čím prochází. Skvělé jsou pak také herecké výkony – hlavně vedlejších herců, kteří jistí místy nejistého Mortensena. Maria Bello předvádí emočně podobně vypjatý výkon jako Naomi Watts v 21 gramech, Ed Harris svým děsivým charismatem prostoupil celý film (i když se celkem objevuje asi jenom deset minut) a role Williama Hurta je natolik malá a natolik dobře napsaná, že si jej určitě zapamatujete nejlépe. Jak jsem napsal, je to zvláštní film, nebude vyhovovat každému, ale pokud dokážete ocenit díla, kde nabitá brokovnice nemusí nutně symbolizovat nabitou brokovnici a pokud jste Dějiny ještě neviděli, máte se nač těšit. 85% Zajímavé komentáře: Marius, k212, Nick Tow, d-fens. Othello (10.11.2006)

No já nevim, mě to zas tak tolik nenadchlo. Propracované vztahy v rodině a brutalita byly sice fajn, problém ale byl, že jsem to Mortensenovi moc nežral. Když zabíjel nebo mlátil jiný lidi tak byl fajn, ve chvílích kdy se měl ale obhajovat před svojí rodinou jsem mu ale nevěřil. Aspoň že si dojem napravil ve Východních příslibech. Atmosféra filmu mě taky trochu míjela a chvilkama jsem se nudil. Jinak to ale Cronenenberg ustál, i když jsem to možná v jeho případě také moc srovnával s vynikajícími Přísliby. Harris a Hurt byli ale výborní. (11.04.2008)