Boj o Moskvu

I. Část - AGRESE. Další výpravný epos od Ozerova, který se zaměřuje na první rok tažení proti Sovětskému svazu v roce 1941. První část ukazuje příčiny útoku, samotný útok 22. června a končí v září 1941. Jelikož je film z pozdní doby, není zde vidět až tak moc rudá propaganda, na kterou jsme byli zvyklí v sedmdesátých letech, nicméně politická stránka je ukázána podle tehdejšího smýšlení východního bloku. Celkem s přehledem ukazuje veškeré hlavní události z pohledu hlavních protagonistů. O technice se nemá cenu bavit, protože je zde možné vidět fakt všelicos. Ale mohutnost tankových bitev je úžasná. II. Část - TAJFUN. Závěrečná část začíná přímým útokem na Moskvu a končí sovětskou protiofenzivou v prosinci 1941. Je více vojenská, se spoustou velkých bitev a musím říct, že i záživnější než Agrese. Místa na propagandu tu moc není, což není na škodu. Původně jsem plánoval dát průměr, ale po druhé epoše tu jednu hvězdu přidám. (28.07.2015)

Skutečně dobrý snímek, který je pojat poněkud jinak než jsme u válečných filmů zvyklí. Místo znázorňování velkolepých bitev je v něm mnohem větší prostor věnován zákulisí, které se odehrává v generálních štábech a na velitelstvích. Líčení těchto událostí je poměrně realistické, včetně ukázání taktických chyb, kterých se generalita, Stalina nevyjímaje, dopouštěla, a jejich důsledků, které byly vesměs tragické. Pěkně natočené jsou všechny bojové scény, které rovněž vypadají celkem reálně. Není to sice zrovna strhující podívaná podobná těm, které se točí dnes, ale pro pohled do jednoho z nejdůležitějších období našich dějin je to podívaná velice přínosná a velice zajímavá. 75% (18.02.2009)

První půle Agrese I (první díl ze čtyř) je pro mě příliš učebnicová - mnoho postav, mnoho titulků, spousta čísel a dat, žádné vykreslování postav. Oslovování celými jmény je sice pro přehlednost užitečné, ale na druhou stranu to působí směšně. V druhé půli Agrese I potom můžete sledovat spoustu "velkých" záběru na SPOUSTU jedoucích tanků, což v žádném hollywoodském filmu neuvidíte. Ale to je tak asi všechno. Všude explodují budovy, ale trochu jinak, než by mělyl, a rusové řvou "Hurááá!" apod. Tento "druh" válečných filmů zdá se mi býti poněkud usměvným. (03.10.2006)

Tato sovětská epopej dokazuje, že režisér a scénárista Jurij Ozerov byl mistr svého oboru. Aby ne, když čerpal i ze svých vlastních zážitků. Bohužel komunistická ideologie mu to všechno zprasila, a podle toho to nakonec taky vypadá. Překrucování historie bývalo na denním pořádku. Vždyť nebýt Rudé armády a hlavně soudruha Stalina, kde by jsme teď byli. Stalin tu už však tak není vyzdvihován jako velebůh. Dokonce mu i podřízení opovrhují. Zákulisí v generálních štábech a velitelstvích ukazuje jakých taktických chyb se dopouštělo a jistou nepřehlédnutelnou naivitu. Masové válečné scény jsou nesmírně realistické. Prach, hustý kouř, bláto, výbuchy takové, jaké mají být. Žádné prskavky, jaké známe z amerických filmů. Zkrátka, velkolepá výprava, kterou už dnes, v současných válečných filmech bohužel neuvidíme. Dal bych plný počet bodů, ale již zmíněné zprasení snímku komunistickou ideologií mě nutí dva body ubrat. Ano, jenom dva, protože jinak toto dílo po technické stránce považuji za velmi kvalitní. (03.11.2013)

Ozerov zase dostal nějaké ty rublíky a masivní množství techniky a komparzu  k dispozici. Pravda - ne tak masivní, jako při natáčení Osvobození. Dá se na to dívat - jezdí tu tanky, střílí se atd...Jinak to probíhá jako vždycky - soudruhuje se tu o sto péro, deformují se dějinné skutečnosti a lže se jako o závod. V jedné obzvlášť bizarní scéně se zdá, že kdyby na frontě nezazpívali do polních telefonů Alexandrovci, tak by se snad ani nevystřelilo z děl - to se musí vidět! A kdybyste si náhodou mysleli, že za počáteční postup nacistů může stalinské vedení a předválečné vražedné čistky v armádě, bude vám to objasněno. Kdepak! Může za to jakýsi nesympaticky ztvárněný plešatý sovětský generál (s knírkem vpravdě hitlerovským) ze Západního frontu...a tak dále a tak podobně... (25.06.2022)