Podivný pár

Dnes jsem se s Jackem Lemmonem a Walterem Matthau bavil o hvězdičku lépe než včera, protože tvůrci vsadili na košaté dialogy a vyhnuli se skečovitým záležitostem, což této konverzační komorovce jasně prospělo. Všechno samozřejmě stálo na ústřední dvojici, a to bylo potenciálním slabým místem celého filmu; stačilo by, aby divák jednoho z herců příliš nemusel a byl by tu problém. Jack Lemmon pro mě byl jedním z těch herců, kteří opravdu uměli zahrát emoce tak, abych jim naprosto věřil, ale s Waterem Matthau to mám trochu jinak. V některých rolích bych ho nevyměnil za nikoho jiného a v jiných jsem ho nemohl vystát. Oscar Madison patřil naštěstí do první skupiny, takže jsem vděčně sledoval soužití tohoto echt chlapáka se starostlivou hospodyňkou Felixem, a přitom jsem plně chápal životní rozhodnutí obou ex partnerek. Já jsem se sice u snímku ani jednou naplno nerozesmál, ale po celou dobu jsem se mírně usmíval a užíval si ty skvělé dialogy, takže jsem se čtvrtou pěticípou nemusel váhat. / Poučení: Hnědý nebo zelený sendvič? Vol uvážlivě, tady jde o všechno. (23.04.2023)

Scénarista Neil Simon mi zde nadobro potvrdil svůj neskonalý talent na komediální bytové konverzačky. Podivný pár je perfektně vystavená pecka. Už úvod s Jackem Lemmonem bloudícím městem a jeho pokusy o sebevraždu a neústalými bolestmi je skvělý. Následuje neméně dobrá pasáž s večerní hrou karet, kde se skupina přitel snaží vymluvit Lemmonovi (Felixovovi) sebevaždu. A pak to příjde. Opuštěný Felix se nastěhuje k Oscarovi (Mattthsu) a střet jejich povah na sebe nenechává dlouho čekat. Vychozí motiv uťápnutý hypochondr vs. bohém je naprosto k sežrání. Humor je založený převážně na kontrastu hlavní dvojice a jejich bytových hádek ale funguje to dokonale. Oba herci jsou fajn ale při vší úctě k Walterovi Matthauovi králem snímku je pro mě Jack Lemmmon. Sice jsem bordelář ale s jeho postavou jsem i přesto jaksi souznil a zároveň mi jeho chování způsobilo několik solidních výtlemů smíchu. Vrcholem filmu je asi skutečně návštěva dvou dam ,,holoubátek´´. Jinak se ale Podivný pár nedá vnímat jen jako čistá prvoplánová sranda. Mezi velkým počtem podivných dialogů se možná skýtá i jakási smutnější či tragikomická vrstva, o tom jak si hlavní duo vlastně leze na nervy ale nedokáže se od sebe odtrhnout a kompenzuje si tak své nezdařilé manželské vztahy.....ale bla, bla, bla, to teď neřešme. Ta legrace zde jinak určitě převládá a pár vážnějších prvků ji určitě neuškodí. Precizní záležitost po všech směrech, kde se mi samozřejmě líbil i krásný duch doby, který na mě z filmu dýchl. Tohle je prostě nádhera. Pro podobné americké retro komedie se učím mít vážně slabost a byla to krásná éra. (15.08.2020)

Okénko do minulosti vždycky potěší, ty dva spoluhráče ve filmu i v životě si vždycky ráda poslechnu a okem prohlédnu. Byla to typická konverzačka s trefnými hláškami, gesty a mimickými perlami. Takhle si představuji ukázku souboje kočky s myší, manželské duety, přátelské pošťuchovačky - jak lze milovat a nenávidět zároveň. Nezávislý Oscar v roli seladona s vtipem a grácií válcoval vše kolem a nakonec převálcoval sám sebe. Hospodyňka Felix zahrál obsedantně kompulzivní úchylku bezchybně a jsem ráda, že nakonec z 12. patra skočit nemusel. Ono nucení talířků a tácků je mi totiž sakra povědomé...☺ (19.09.2011)

Chlapík, ktorý má niečo po štyridsiatke, čo sa volá Félix, a k tomu pomýšľa na samovraždu, lebo mu krachlo manželstvo. To je hlavná línia divadelného scenára, ktorá ho podsúva smerom ku kamarátovi, u ktorého nachádza trvalý/dočasný pobyt, pokiaľ sa nespamätá zo situácie, ktorá mu tak trochu skomplikovala existenciu. Hlavu si bude môcť zložiť vo vysoko položenom „apartmáne” u Oscara, ktorý čochvíľa oľutuje moment, keď si myslel, že koná dobro. Totiž, neurotický a chorobne poriadku, večne oddaný Ungar začne liezť majiteľovi bytu Madisonovi poriadne na nervy. A konfrontácia dvoch ľudí visí na vlásku, je na spadnutie, klope predo dvermi... Lemmon a Matthau sú očividne skvelo zohraní, a je radosť sa na nich oboch pozerať, lebo nikdy neviete, čo zase vyvedú, pretože jeden neznáša poriadok, a riadi sa heslom : „Poriadok je pre blbcov, inteligent zvládne chaos” , a druhý pre zmenu nenávidí neporiadok, že by aj ruku do ohňa položil, aby sa tak nikdy nestalo. Na návštevu prídu sestry - Angličanky, z vrchu, a Félix opäť popustí city a naplno sa rozplače, ako malé dieťa. Zo začiatku som si prišiel na svoje v takej melancholickej nálade, keď už hlavnú postavu nebaví žiť, našťastie chytá „druhý dych” a postaví sa na nohy, len sa prejavuje jeho negatívna povahová stránka, ktorá taktiež nie je cudzia Madisonovi. Je vidieť a poznať, že sa čerpalo od klasického “teáter“ , čo síce nie je úplne na škodu, ale scenáristicky, štruktúrne som nemal veľkého zdania, že sa niekde posúvam, všetko, skrátka, sa dalo tak nejak už dopredu očakávať, že sa rozpoloženie, podmienky vyhrotia. Film dobre funguje po celý čas, a to vďaka hereckému koncertu dvoch hlavných predstaviteľov, ale čo viem na isto, že by som si reprízu asi znovu nezopakoval. (07.04.2018)

Jedna s najlepších buddy-komédií svojho druhu, kde inteligentný scenár dopĺňajú úžasní herci, a každú chvíľu sa tieto dva elementy prevyšujú až dosiahnu samotný vrchol svojho žánru. Lemmon a Matthau sa už po niekoľkýkrát uviedli v tomto type postáv, kde každá z nich predstavuje absolútny protipól tej druhej. Scény sú takmer neustále vyhrotené a dialógy tak ostré, že svojimi slovami takmer prerezali obrazovku televízora. Scenár je neskutočne rozkošne a iskrivo spracovaný, nie je v ňom núdza o scény, ktoré vás neskutočne rozosmejú, na druhej strane príbeh prekypuje jemne tragickou ľudskosťou. Scenár, s ktorým by dnes málokto vedel rady, Lemmon a Matthau a wilderovská iskierka atmosféry (hŕstka postáv s obyčajnými charaktermi, priestor obmedzený takmer na divadelné javisko, celý príbeh tvorí len pár ucelených situácií) mu však dávajú pekelne príťažlivý šmrnc. 90%. (19.05.2009)