Reklama

Reklama

Pohrdání

  • Francie Le Mépris (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

Jen mimořádně nesáhl Godard ve filmu Pohrdání po vlastní látce a natočil adaptaci stejnojmenného románu italského spisovatele Alberta Moravii. Děj je poměrně jednoduchý: francouzský spisovatel a scénárista Paul Javal pracuje na zakázce pro velké italské studio. Uprostřed práce začne pochybovat, zda se nezaprodal, nezpronevěřil svým uměleckým ambicím a ideálům, které s ním do jisté míry sdílí i jeho žena. Ta začne svým manželem postupně pohrdat. Každá z postav, ať je to spisovatel (Michel Piccoli), režisér (ztvárněný legendou němého filmu Fritzem Langem), producent (americký herec Jack Palance), či symbol krásy a zároveň zbožňovaná ikona (Brigitte Bardotová) reprezentují filmový svět a filmové umění z mnoha hledisek, úhlů pohledů jako zamyšlení nejen nad filmovým průmyslem jako takovým, ale také nad postavením scenáristy a režiséra, jejich vnitřního světa, emocí a příběhů, které vytvářejí a do jisté míry i žijí... Godard se navrací k archetypům umění – antice, v zemi, kde vznikla, k Vergiliovi a Homérovi, tuto „filmovou antiku“ zde reprezentuje Fritz Lang, jenž hraje sám sebe. Režisér, stejně jako spisovatel, musí vzdorovat síle peněz, což mnohdy znamená nahlédnout do nitra sebe sama. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (150)

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Banální milostná zápletka soustředěně zveličená osobitými prostředky tak, jak by se to nepovedlo žádnému Hollywoodu. Táhlé pomalé záběry (až stereotypní vertikální jízdy, zdůrazňující plochost obrazu), minimalizace střihu, zasněné monology narušující chronologické vztahy a především jediný hudební motiv podbarvující různorodé scény jako jediný vnáší do ledově chladného snímku přehršel emocí, což může působit až ironicky vzhledem k žánrovým konvencím. Banálnost snímku je sice uměle prohlubována konstruovanými úvahami o pravdě Oddyseova vztahu k Penelopě, jejímž prostředníkem je satiricky laděná situace natáčení, ovšem celek působí tak kompaktně a podmanivě, že si mě získal už od prvních minut. Zde Godard paradoxně dokázal, že pohltit lze i konstantním narušováním klasického kánonu, čímž mě výjimečně získal na svoji stranu. ()

lucascus 

všechny recenze uživatele

Bardotka je bezpochyby největší klad (pro některé jedince pak zápor) tohoto filmu. Prostě bylo potřeba jí něco ušít na míru. Není pravdou, že by BB neuměla hrát. Její gesta, její mluva a její chůze - to vše je čistě herecké, akorát se hodila pouze pro určitý typ rolí, a v těch ji samozřejmě vídáme nejraději (v ostatních si zase nezasvěcenci říkají, že hrát neumí). Tento film je průměrný, ničím světaborným, sem tam vás něco zaujme, ovšem myšlenka není dotáhnuta do konce a režisér se hned pokouší vytvořit něco nového. Ne, ani Fritz Lang nepřidává na kvalitě. Šeď, průměr a Moravia jako autor předlohy tentokrát zklamal. Jeho časy zfilmované "horalky" se teprve blížily. ()

Reklama

3497299 

všechny recenze uživatele

Nejedná se o godardův cinefilský experiment, na jaký jsou jeho diváci zvyklí. Godardova adaptace Alberta Moravii je spíše komorní, psychologicky prokreslené drama vztahu mladého páru - ambiciózního scénáristy a jeho (klasicky) krásné manželky - jehož subtilní křehkost naruší stejně subtilní gesto. Godard s lehkým cynickým nadhledem přebírá motiv z Homérovské Odysseii, který tvoří dějovou paralelu. __________ (poznámka k Odysseii zřejmě obsahuje SPOILER: Originální interpretace vztahu Odyssea a Pénelopé je založená na tom, že Pénelopé se cítila uražena, když ji Odysseus svěřil jejím nápadníkům, ke kterým se měla chovat mile a zároveň mu zachovat věrnost. Odysseovy nekonečné anabáze při trójské válce a následné zdlouhavé cestě zpět na Ithaku byly pak motivovány pocitem jeho provinění a útěkem od Pénelopé, kdy vrhajíc se do stále nových dobrodružství vlastně jejich setkání neustále oddaloval.) ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Alberto Moravia sa vedel vždy ponoriť do ľudskej duše a postaviť ju do konfrontácie s okolitým svetom. Jeho román Pohŕdanie som ako jeden z mála nečítal, ale predpokladám, že Godardova adaptácia sa vydarila. Nie však pre mňa, hoci je všetko perfektné po technickej stránke, chýbal mi tu hlbší rozmer manželského konfliktu. Postupné odcudzenie mladého dramatika, ktorý vezme prácu na scenári, aby zarobil viac peňazí a mladej manželky, ktorá začína pociťovať zmenu v jeho chovaní a začne ním pohŕdať je síce prepracovaný, ale ľadovo chladný. Inak treba oceniť krásnu hudbu a výkon B.B., ktorá bez problémov utiahla celý film. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Vzťah rozpadajúci sa ľahostajnosťou muža k žene, úzkostlivo sa od úvodnej scény obávajúcej o to, či ju muž skutočne ľúbi. Jeho apatický postoj k tomu, s kým a kam ide, v nej čosi nenapraviteľne zlomí a z vrúcne milujúcej ženy sa stáva ľahostajne pohŕdavou ľadovou kráskou. Manžel nepochopí jej zmenené správanie, pričom jeho predchádzajúce konanie mu pripadá úplne normálne. Napriek naliehaniu sa nedočká od polovičky vysvetlenia, odcudzenie sa prehlbuje. Vzťahový motív je zároveň zaujímavou paralelou k Odyseovmu putovaniu, o ktorom nakrúca film zaslúžilý režisér, vysporiadavajúci sa s vrtochmi producentských požiadaviek (režisér Friz Lang hrajúci samého seba). Film ponúka netradičné pohľady, prestrihy, vnútorné monológy, citáty z literatúry i filmu a okrem záberov z filmových ateliérov i polozariadeného bytu (=nedobudované partnerstvo) venuje pomerne veľa času pohľadom na Bardotovej riťku (markíz De Sade by mal s jeho fixáciou na zadok radosť). Godard je napriek prítomnosti jeho typických prísad divácky pomerne prijateľný, mňa osobitne potešilo jeho vyporiadanie sa s fenoménom filmový producent, až pričasto vystupujúcim ako nutné zlo pri výrobe filmu. ()

Galerie (83)

Zajímavosti (24)

  • Jean-Luc Godard byl velmi přezíravý k původnímu materiálu Alberta Moravii. O románu "Il Disprezzo" mluvil jako o "hezkém vulgárním čtení pro cesty vlakem." (GilEstel)
  • Fritz Lang ve filmu cituje sebe sama a Camille Javal (Brigitte Bardot) čte nahlas z knihy o Fritzovi Langovi, kterou napsal kritik Luc Moullet. Je to právě ta kniha, kterou si Camille přikrývá zadeček, což dokresluje celkovou atmosféru pohrdání prodejností jak umění, tak i samotných umělců. (Aelita)
  • Jde o sedmý finančně nejúspěšnější film roku 1963 na francouzském trhu. Pro Brigitte Bardot šlo o veliké zklamání, pro Godarda naopak o největší obchodní úspěch. (GilEstel)

Související novinky

Zemřel režisér Jean-Luc Godard

Zemřel režisér Jean-Luc Godard

13.09.2022

Na filmovém nebi nad Francií dnes přibyla další velká hvězda, ve věku 91 let totiž ve Švýcarsku zemřel významný francouzský režisér, scenárista, střihač, herec, producent a jedna z nejvýraznějších… (více)

Reklama

Reklama