Kopytem sem, kopytem tam

Rozporuplné, jak je u Chytilové zvykem. Před dvaceti lety bych dal možná i plný počet. Jenže velká část kouzla a působivosti vyprchala. Spojení režisérčina rukopisu s poetikou divadla Sklep byla rozhodně zajímavým tahem a typicky sklepácké pasáže jsou taky tím nejlepším, co dneska film nabízí. Pak je tu obligátní chytilovské moralizování, někdy přesvědčivé ale často křečovité a doslovné, což platí hlavně o přepáleném závěru. Tehdy to byl odvážný počin nejen politicky ale i reflexí morálního rozkladu vztahů na pozadí aktuální hrozby AIDS, která ale s odstupem času na aktuálnosti dost ztratila. Co tenkrát šokovalo a úspěšně navozovalo atmosféru strachu, dnes už takovou sílu nemá. Čas byl v tomhle případě nemilosrdný. 70% (20.02.2011)

Tenhle film je všechno možné, jenom ne pěkný, ale je nesmírně působivý. Dobře vystižená atmosféra společenského rozkladu v období na samém sklonku normalizace. Zdá se, že socialismus reformovat nešel a že pokusy o to mohly skončit jedině jeho destrukcí. Mám v živé paměti, jak v roce 1968 celý národ podporoval Dubčekovy reformy. Když k nám přišla udělat pořádek spřátelená vojska, byli jsme dotčeni tvrzením Sovětů, že v ČSSR byl ohrožen socialismus. S odstupem času je však zřejmé, že Sověti měli pravdu. Za Gorbačova se jim stalo totéž, co u nás hrozilo za Dubčeka. Jim ale žádná vojska na pomoc nepřišla a socialismus v Evropě zmizel jak pára nad hrncem i s bezplatnou zdravotní péčí, lacinými energiemi a základními potravinami a státem dotovaným nájemným. Inu, ručičky kosmických hodin už ukazovaly jinak a Sovětům, nám i mnohým jiným bylo třeba strčit čumák zase do nových, nevyčpělých sraček. Snad nejvíce si to uvědomili exponenti pražského jara, kteří se po roce 1989 vrátili z exilu a pokoušeli se navázat tam, kde v roce 1968 přestali. Byli sice přijati s úctou, ale jejich názory už nikoho nezajímaly. Na scéně již byly připraveny kulisy pro vstup antikomunistů, mezi nimiž revizionisté a pravicoví oportunisté neměli šanci obstát a v politice si už ani neškrtli. – Je to vizionářský film o konci minulé éry, která byla v něčem dobrá a v něčem špatná. Zdalipak se dožiji natočení umělecky stejně působivého filmu, předjímajícího konec současné éry? A co přijde potom, až to, co tady dnes máme, tu nebude? Tohle všechno se mi při sledování tohoto filmového díla honilo hlavou. A ještě: Jak to ta Chytilová dělá, že dovede točit filmy bez kladných hrdinů? (14.05.2023)

Chytilová skvele využila herecké charaktery Tomáša Hanáka, Milana Šteindlera a Davida Vávru na vykreslenie závažnej a dnes už reálne problematickej témy AIDS. Jeden z najlepších tragi-komických filmov konca 80-tych rokov českej kinematografie:-) A podľa mňa Chytilovej naj film celej jej režisérskej kariéry. (25.05.2009)

Věra Chytilová umí ztvárnit lidské utrpení a bolest na filmové plátno až zrak přechází. Je tomu však tak, že "nemoc" AIDS je tu s námi a my sní nedokážeme úspěšně bojovat! Zajímavé však muselo být, když šel tento film v tehdejším československu v kinech a jak na něj lidé reagovali? Ke mě se dostal o dvacet let později. (06.11.2008)

"Vážení súdruhovia, myšlienky musia byť pochopiteľné pre všetkých". Chytilová dokázala toto heslo spoločne so zašifrovanými metaforami vtesnať do väčšiny svojich diel. Kopytem sem, kopytem tam už bohužiaľ myslím trochu zostarlo a môže zato aj Chytilovej klasický štýl. Záverečné rozuzlenie sa nesie v značne divadelne expresívnom hereckom duchu a tak trochu ničí akýsi štylizovaný realistický tón predchádzajúceho deja. Ten sa občas trochu vlečie a niekedy som si uvedomil, že sa film za niekoľko minút nikam neposunul, videli sme iba ďalšiu variáciu eskapád ústrednej trojky. Niektoré momenty sú takmer geniálne, niektoré vizuálne ťažko stráviteľné, Chytilovej sa však podarilo zachytiť schizofréniu nastupujúcej doby ovládanej strachom z AIDS, ktorá išla a stále ide ruku v ruke s povrchnými a pokryteckými medziľudskými vzťahmi. (13.02.2014)