Nous mangeons les fruits des arbres du paradis
We Eat the Fruit of the Trees of Paradise
Fruit of Paradise
Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jitka Nováková, Karel Novák, Jan Schmid, Eva Gabrielová, Julius Albert, Blanka Hušková, Luděk Sobota, Jaromír Vomáčka, Alice Auspergerová, Josef Somr (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Po úspěšných Sedmikráskách (1966) uvedla Věra Chytilová další složité podobenství, tentokrát s ambicemi vyjádřit nikoli jen společensko-kritické, nýbrž i filozofické myšlenky. Obrazově vytříbená úvaha o pravdě a lži vychází z biblické symboliky, konkrétně z příběhu Adama a Evy. Hlavní hrdinka Eva, která s manželem Josefem tráví čas v luxusním penzionu, se začne zajímat o tajemného svůdce Roberta. Josef je k jejich koketování, ale i k jiným věcem slepý. Žena podle různých náznaků postupně zjistí, že Robert je sériovým vrahem žen. Navzdory jeho lstím se jí podaří zachránit si život, avšak pochopí, že někdy je lepší pravdu nikdy nepoznat...
Silně stylizovaný příběh natočila Chytilová podle scénáře, na kterém spolupracovala s Ester Krumbachovou. Ta vtiskla filmu nezaměnitelnou tvář i jako výtvarnice. Divácky velmi náročné dílo překypuje obrazovou symbolikou; film nasnímal manžel Věry Chytilové Jaroslav Kučera, jeden z našich nejlepších kameramanů. Složitá, takřka operní struktura vyprávění je zvýrazněna hudbou Zdeňka Lišky, která zní prakticky pod každou replikou. K biblickému motivu Adama a Evy se Chytilová neúspěšně vrátila ve filmu Vyhnání z ráje (2001).
(oficiální text distributora)
Recenze (91)
Teda promiňte, ale tohle je přes všechny svoje obrazové kvality vážně spíše k smíchu.... ()
Ovoce stromů rajských jíme: nejvhodnějšími přívlastky pro druhou spolupráci trojlístku Chytilová - Kučera - Krumbachová jsou abstrakce a symbolismus (tedy nikoli surrealismus). Pravda, o ni tu vlastně běží. Pravda nám může zůstat utajena, můžeme ji nazřít, zjistit, vypátrat, odtajnit, ale také ji můžeme skrývat, ignorovat, nebo dokonce odmítnout. Pravdu je možné kriticky zkoumat, nebo též bezvýhradně přijmout jako mýtický obzor a základní strukturu našeho bytí. Pravda může být rovněž zakazovaná a trestaná, potom však již po získání zakázané pravdy není možné vrátit se zpátky do rajského, blaženého stavu nevědomí, neznalosti. Biblický motiv je zdůrazněný, zaznamenat však lze taktéž Carrollovu Alenku. Neodpustím si připomenout Eliadeho poznámku: biblické zobrazení ráje je modifikací starších mezopotámských mýtů, z čehož vyplývá, že had nebyl svůdcem ani ďábelským zmocněncem, nýbrž úspěšným strážcem stromu života, tedy člověk byl neúspěšný při iniciační zkoušce, potřebné k získání nesmrtelnosti. Podmanivou silou působící vizuální stránka filmu je umocněna atmosférickým tlakem hudebního prokreslení Zdeňka Lišky i příhodně zvoleným prostředím. Hlavním protagonistou hrátek okolo pravdy je Eva (Jitka Nováková). Pozadu však nezůstává ani svůdce - had Robert (Jan Schmid s hlasem Jana Klusáka) či Evin manžel Josef (Karel Novák s hlasem Josefa Somra). Vztahy, láska, nevšímavost, nevěra, lži, svádění, důvěra, strach, chvění, zklamání, barvy. Kde je však pravda? Kdo má pravdu? Kdo je svůdce a kdo sváděn? Komu lze věřit? Kdo lže? Kdo se přizná? Milujeme, a přísaháme, též zrazujeme a ničíme. Červená je barvou vášně a touhy, ale také krvavého zločinu. Abstrakce a symboly všude kolem a do toho se vrývá na povrchu i do hloubky a vším rezonuje pojem pravdy. Pravda, toužíme po ni a bojíme se jí. Doba byla taková, že se významových rovin s pravdou nabízelo samo několik. Pravda uvnitř i vně, pravda týkající se lidských vztahů i politicko-společenských doktrín, pravda niterná i ta univerzální, pravda bytostná a stálá i pomíjivá, pravda subjektivní i těch druhých. Zjištění a zajištění pravdy navždy mění svět, i když je to pravda mizerná. Ovoce stromů rajských jíme: abstrakce a symbolismus získaly ve filmu novou dimenzi. Osobitě ojedinělý a originálně stylizovaný (a to po všech stránkách) filmový požitek! ()
Jako kdyby Věru Chytilovou nabudilo odmítavé nasměrování jejího dalšího novovlnného opusu "Sedmikrásky" a řekla si, že dá ještě více najevo své osobité vnímání světa. Tuto moji domněnku potvrzuje můj dojem z díla, kterým dvorní dáma české kinematografie narazila podobně tvrdě do zdi jako producenti hollywoodských sequelů. Nevšední pojetí filmového celku totiž doplňuje také občasná nestravitelnost, kdy se mi různé výklady scén navzájem střetávaly - chvíli mi například použití biblického materiálu zdálo jako jasná věc, občas mi ale sem posvátné křesťanské dílo vůbec nepasovalo (takto mi třeba nedala spát postava Jana Schmida). Jak mě odvážné nařčení společnosti v "Sedmikráskách" ohromilo v positivním slova smyslu, zde mě vší silou vykolejila stará známá paní Nejistota... Aspoň, že se po tomto potůčku dá plavit relativně v klidu a milovníkům výtvarné estetiky se rozbuší srdéčka, nicméně na tomhle nemá ani tak zásluhu paní Věra, jako spíš trio Juráček, Liška, Krumbachová. P.S. Zajímavý filmový debut Luďka Soboty. 70% ()
Eva a Josef jsou v ráji - věčnost neznající čas, pohyb, změnu. Eva kousne do jablka - objeví se Robert, masový vrah jménem čas (viz Anaximandrův výrok). Evu časovost vyjádřena aktovkou (kdo v modernitě nejvíce ctí řád?) přitahuje a přitahuje, až se nakonec orazítkuje - první změna na její bělobě a věčnost se dává do pohybu. Kde byl Jeden (muž), najednou je Druhý - vznikají třenice, samci bojují o kořist. Časovost přináší požitky, radost, koketování, přelétavost, ale hlavně nudu. V závěru se nevinnost stává dívkou (červené šaty, červená šála - krev, menstruace, mateřství). Žena krví poráží čas, jenže poznává Pravdu - svojí neodvratnou smrtelnost. Snaží se vrátit do ráje - jenže zeď zahrady se už nedá přelézt. A do zahrady věčné lásky a nevinnosti vstupuje další pár / Výtvarně i hudebně dokonalé, ale herecky křečovité a nesnesitelně natahované do celovečerního tvaru. Ta hlavní myšlenka šla odvyprávět za poloviční čas... ()
Genesis alias Chytilová na psychadelikách. ()
To bylo tak krásně šiblý, až to bylo krásný, nesrozumitelný, střídmý, soukromý, ale hlavně atmosférurychlepřenášející. ()
Moc mě to nezaujalo... ()
Královna české nové vlny byla nahá (a nestyděla se). Slibně agresivní smršť obrazových textur uvozuje banální lázeňskou historku přesazenou do ušmudlaného prostředí pískového lomu, zabalenou do recyklované sedmikráskovské poetiky (jejíž repetice a odmlky tentokrát nedráždí, jen nudí) s ypsilonkovým loutko-herectvím a přepatetičtělou Liškovou muzikou. To je všecko, zamýšlené podobenství o životě ve lži se vytratilo někde cestou; jestliže k divákům nemluví, není to protentokrát ani tak chyba diváků, jako spíš dosebeuzavřená autorská zpupnost. Inu, stane se, když se hledá. ()
Geniální, výjimečné, famózní plné metaforických obrazů a alegorických výrazů. ()
Tenhle způsob vyprávění a vizuální poetiky strašlivě zastaral, a smím-li spekulovat, ani ve své době to podle mého názoru nijak převratný film nebyl. Milé je, že tak trochu nostalgicky vzpomíná na různá dílka nové vlny, ale to je málo. Sedmikrásky fungují mnohem lépe, mj. i proto, že jednoduchá, ulítlá a možná i trochu prázdná fabule si přímo říká o různočtení a celou škálu intepretací. Ale nevylučuji, že Ovoce bylo inspirativní pro celou řadu dalších filmařů, a možná nejen našich. Napadá mě třeba Antonioni a jeho Zabriskie Point -- aspoň v dílčích, alegoricko-snových obrazech. Ale možná jsem úplně vedle. ()
Naprostá šílenost, jež najde pochopení u zvláštních a lehce "ujetých diváků", kteří si libují např. ve filmovém stylu Davida Lynche a jsou schopny vnímat film, který nemá jasně danou koncepci. Tohle je můj šálek čaje a mrzí mě, že se u nás podobná tvorba točí minimálně. Skvělá věc výtvarně vedená Ester Krumbachovou doplněná skvělou hudbou Zdeňka Lišky! Psychopatům vstup povolen! :) Ovšem běžnému divákovi - vstup přísně zakázán pod pokutou neustálého kroutění hlavou v průběhu snímku! ()
Na tohle se člověk musí chtít dívat. Jakákoliv nesoustředěnost má fatální následky na sledování kontinua filmu. Každopádně k nějakému celistvému pochopení jsem měl, i přes snahu, dost daleko. Mám obavu, že takovéhle filmy se už (nejen u nás) netočí... ()
Hrozně divnej film. Muzika pana Lišky hraje téměř nepřetržitě, ne, že by se snad k filmu nehodila, ale po půlhodině už jsem jí měl fakt dost..kamera ve filmech Věry Chytilový je kapitola sama o sobě - chaoticky zbesilé přehazování záběrů na stromy, listí, zvířata....když už nic jinýho, tak prostě jen zírejte a snažte se z toho něco pobrat. ()
Věra Chytilová tentokrát na téma lásky a všeho co je s ní spojené - zrady, nevěry, důvěry, hravosti. Všechno je opět zabaleno do dada kulisy, navíc mnohem těžší a hůře rozpoznatelné, než tomu bylo u Sedmikrásek. Sedmikrásky byly více hravé, lehké, barevné a také zajímavější, toto je bohužel na mě až moc těžkopádné. Ale svůj přínos v české kinematografii to bezesporu má. ()
To si skutočne radšej pozriem Rudou záři nad Kladnem, a to vzhľadom k môjmu veku som nikdy nemohol byť v KSČ. ()
Štylizované, štylizované až preštylizované, pre mňa celkom nepozerateľné. Zmes zvláštnych obrazov, hry s kamerou nepríjemné oku diváka, možno hudba by sa chvíľami dala počúvať. Chytilová ma znovu nechytila. ()
Vážení přátelé...no nevim... Sedmikrásky super, ale tohle? Naprostá psí chárna... pro mě bohužel nekoukatelné... ()
Sedmikrásky byly jako zjevení, bohužel todle ne. Nudné, ubíjející, chladné. Co stojí pochválit je přenádherná kamera a sáčko Jana Schmida :-) ()
O něco málo srozumitelnější slátanina než Sedmikrásky. Nejvíc mě opět pobavily rádobyintoušské komentáře na ČSFD. ()
Související novinky
Věra Chytilová 1929 - 2014
Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (více)
Bible je stále jedním z nejsilnějších zdrojů symbolismu a podobenství, je to intertextuální fundament nejen evropské kultury a jakékoliv dílo otevřeně se odvolávající k biblickým motivům se nabízí specifickým náboženským interpretacím a hrám s významy. Podobně jako byla zvědavost průvodním jevem vyhnání z Ráje, tak je zvědavost a její přiživení či potlačení skrze jazyk dominantou filmu Ovoce stromů rajských jíme. Ovoce stromů rajských jíme se jako mnoho dalších filmů evropských nových vln odvrací od klasické narace a kompoziční kontinuity, a to i ve střihu. Film pracuje s kompoziční diskontinuitou a manipuluje časovou souslednost. SYMBOLIKA BAREV: Hojně se vyskytující červená odkazuje v křesťanské symbolice k mučednictví, což odpovídá Evině pokušení stát se martyrem touhy. Mimochodem určitý prvek sadomasochismu je ve filmu zjevně přítomen: Eva vyhledává muže, který rád trýzní ženy (i když není zřejmé, nakolik je jeho jednání sexuální povahy), Robert ji dokonce v průběhu snímku přiváže ke stromu látkou rudé barvy. Bible samotná je při jistém čtení velmi sadomasochistický text a dějiny křesťanství se všemi různými vyobrazeními polonahých mučených světců (svatý Šebestián) tomuto čtení jen napomáhají. Červená dále značí touhu, která se u Evy manifestuje jak sexuálně, tak v touze dopátrat se informací o tajemném Robertovi. Zprvu je puzena jen neodbytnou zvědavostí, později touhou dopátrat se pravdy o vrahu žen. Červená barva pochopitelně symbolizuje mnohé další: lásku, sexualitu (zde provázáno s mučednictvím, jak zmíněno výše) či krev a smrt. Smrt v Ovocinalezneme doslovnou – Robert je vrahem žen a sám na konci umírá, i alegorickou – jako smrt nevinnosti po vyhnání z Ráje. Zelená pak symbolizuje zlomení okovů, svobodu před svázáním, tedy i manželským svazkem. Představuje však i zradu a jed, který může pravdu otrávit. Zelená je též typickou barvou pro zobrazení hada, a tedy svůdce, který Evu přemluvil k tomu, aby okusila zakázané (byť ztotožnění hada s ďáblem je pozdějšího data, jelikož ten byl vynalezen až stovky let po sepsání Genesis). Eva během filmu vystřídá šaty několikrát, tři barvy jejího odění ale pokládám za podstatné. Nosí šaty rudé, o jejíž symbolické pestrosti jsem se již zmínil (možná i proto Evu upoutá cizinec oblečený do šatů stejné barvy jako ona), ale zajímavé je, že ve chvíli, kdy páchá vloupání a prohledává Robertův byt, je oblečena v bílé, tedy jako nevinnost sama, což nám, divákům, naznačit, že je její konání, které povede k zastavení vraha žen, v tu chvíli správné, bez poskvrnky. Její manžel Josef volí světlé oblečení téměř vždy, v kontrastu s temperamentem manželky. Jako určitý typ syntézy lze vnímat fakt, že Eva občas nosí růžový kostýmek, tedy sloučení rudého pokušení s bílou nevinností, smíření jejích dvou částí, klidné manželské a bujaré milenecké. Její muži jsou v bílé a rudé, ona na půli cesty mezi nimi v růžové. // Když se v Bibli hovoří o zapovězeném ovoci, není specifikováno, že se jedná právě o jablko. Až Milton ve svém Ztraceném ráji zpozoroval a uplatnil latinskou slovní hříčku, kde „malus“ znamená jak „zlý“, tak „jabloň“. I v Ovoci je poznání, zvědavost, zlo a erotika propojeno v Evině pátrání po vrahovi, který ji přitahuje. Ta nakonec nalezne nejen vraha, ale i sebe samu – což je patrně jediná pravda, k níž nám síly stačí –, a směle může na konci prohlásit: „To jsem já, Eva!" () (méně) (více)