Nous mangeons les fruits des arbres du paradis
We Eat the Fruit of the Trees of Paradise
Fruit of Paradise
Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jitka Nováková, Karel Novák, Jan Schmid, Eva Gabrielová, Julius Albert, Blanka Hušková, Luděk Sobota, Jaromír Vomáčka, Alice Auspergerová, Josef Somr (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Po úspěšných Sedmikráskách (1966) uvedla Věra Chytilová další složité podobenství, tentokrát s ambicemi vyjádřit nikoli jen společensko-kritické, nýbrž i filozofické myšlenky. Obrazově vytříbená úvaha o pravdě a lži vychází z biblické symboliky, konkrétně z příběhu Adama a Evy. Hlavní hrdinka Eva, která s manželem Josefem tráví čas v luxusním penzionu, se začne zajímat o tajemného svůdce Roberta. Josef je k jejich koketování, ale i k jiným věcem slepý. Žena podle různých náznaků postupně zjistí, že Robert je sériovým vrahem žen. Navzdory jeho lstím se jí podaří zachránit si život, avšak pochopí, že někdy je lepší pravdu nikdy nepoznat...
Silně stylizovaný příběh natočila Chytilová podle scénáře, na kterém spolupracovala s Ester Krumbachovou. Ta vtiskla filmu nezaměnitelnou tvář i jako výtvarnice. Divácky velmi náročné dílo překypuje obrazovou symbolikou; film nasnímal manžel Věry Chytilové Jaroslav Kučera, jeden z našich nejlepších kameramanů. Složitá, takřka operní struktura vyprávění je zvýrazněna hudbou Zdeňka Lišky, která zní prakticky pod každou replikou. K biblickému motivu Adama a Evy se Chytilová neúspěšně vrátila ve filmu Vyhnání z ráje (2001).
(oficiální text distributora)
Recenze (89)
Pokušenie je akt neodpustiteľnej prirodzenosti. Milenec je vrah. Nevernica je jednou nohou v hrobe. Manžel je rovnaký, ako všetci muži. Láska je klamstvo a život ilúzia. Možno najsurrealistickejší film, aký som videl. Skutočne som mu tú snovú atmosféru veril. Len neviem, či to bol práve sen, ktorý chceme zažiť a pamätať si ho aj dlhšie po zobudení. ()
Někteří filmaři točí normálně, pak se zblázní a začnou točit šílenosti. Chytilová to má zřejmě jinak. Točila naprosté ujetiny a z nich se přesunula k tak nějak normálním filmům. Ovoce stromů rajských jíme je naprostý úlet. Takový, že jsem na něj pravděpodobně koukal ve špatnou dobu na špatném místě. Protože jsem nebyl schopen to dokoukat. Hlavní hrdinka na mě působila značně odpudivě, herci snad ani nehráli, dialogy byly naprosto úděsné (jak obsahem, tak intonací), všechno tak nějak přehnaně teatrální a po úvodní kolážové části mě to každou vteřinu čím dál více prudilo. Možná na to můj intelekt prostě nestačí. Rozhodně bych ale vyzdvihl hudbu. Ta má opravdu koule. ()
to ne...to neee... to ne ()
Vizuálně sice nádherné, skvělá hudba, svébytné, originální a neobvyklé umělecké dílo, což se dá říct jen o velmi málo filmech. Bohužel jsem ale z filmu nepochopil ani to pomyslné ň. Obávám se, že se zde režisérka Chytilová uchýlila až příliš do manýrismu a samoúčelného umění pro umění. ()
Ke každý vteřině bych potřeboval miliardy vysvětlivek. ()
Patrně divácky nejnáročnější film Věry Chytilové, což nejspíš zaručeně odradí ty, kteří mají problém i s jejími přístupnějšími kusy. Podobenství o ženské vášnivé touze, v němž Chytilová s Ester Krumbachovou variují biblické motivy zakázného ovoce, může být pro někoho skutečně méně čitelné (byť se v něm dá orientovat mnohem líp než v podobné Havettově Slávnosťi v botanickej záhrade ze stejného roku), ale rozhodně je vizuálně ohromující. Hra s kompozicí, střihem, barvami a detaily, která místy dá vzpomenout i na díla Jana Švankmajera, určitě je jedním z výtvarně nejpozorohudnějších děl domácí kinematografie a je ještě působivější na velkém plátně. A nestihne ani nudit (v některých momentech spíš napíná), snad až na závěrečné pasáže, ve kterých měly scénáristky směřovat k pointě rychleji. Nicméně stylizované herectví herců z Ypsilonky, nebojících se překročit hranici grotesky, přesně zapadá stejně jako hudební doprovod Zdeňka Lišky, který zde slučuje ty nejlepší prvky svých děl. "ŘEKNI MI PRAVDU." [KVIFF 2022] ()
Ovoce stromů rajských jíme je snímek s jednou z nejúžasnějších hudeb a kamer jaké znám. Bez digitální techniky musely dát kameramanu Kučerovi (animované a dobarvované sekvence, více pásů zaráz, fázované snímání postav) strašnou práci, dá se to pokládat za dar nastávajícího otce tehdy těhotné Chytilové? Film byl tehdy zařazen do soutěže v Cannes, kde podle svědectví režisérky zůstal nepochopen, nevyhrál nic a reakce šly dokonce až k otázkám typu: „KDE zůstala Věra Chytilová Sedmikrásek???“ Vysvětlení pro takový neúspěch jinak ne až zas tak zašifrovaného, nebo zmateného snímku vidím ve scénáři. Scény vyloženě silné a scény odkazující svou statičností na počátky kinematografie se v něm totiž střídají s „animírkami“ – hudebními groteskami, které dnes, po čtyřiceti letech, působí vyčpěle a totálně nudí. Tato trojnost záměru komplikuje filmu případné pochopení, pokud o ní člověk neví, brzy se v jeho estetice ztratí. – vidím zde i vysvětlení toho že se Ovoce stromů… mohlo stát kultovním – pokud totiž film vidíte poněkolikáté, slabé scény si jednoduše vystřihnete a věnujete se zbytku. A je na co koukat – dodnes nebylo v České konematografii takovým způsobem zachyceno působení LSD (to však jen na okraj – tato informace udělala film populárním v USA, kde na DVD vyšel ještě před českou edicí). Film je však zejména „kinematografickou kantátou“ ve smyslu Resnaisova filmu Hirošima má láska. Díky jedné z nejpovedenějších filmových hudeb Zdeňka Lišky, pohybující se od úvodních a závěrečných hymnických starozákonních sborů, přes psychedelické scény (pedály varhan + cimbál) až po černé grotesky (jakoby ztripovaná Eva leze přes půlmetrovou zeď ráje a stále není schopna se tam dostat), připomínající atmosférou některé tracky ve stejnou dobu vzniklého alba Beatles Sergeant Pepper´s lonely Heart´s Club Band. Děj filmu je v konzistenci k psychedeličnosti celku přitažen za vlasy – Eva z ráje se zamiluje do ďábla Roberta, tato láska ji vyvede za brány ráje, ďábla odhalí a zabije, ale cestu zpět nalezne až za mrazu, kdy jí Adam – Josef odmítá. Herecké výkony (Jitka Nováková, Jan Schmidt) jsou podobně jako v Sedmikráskách stylizovány do křečovité loutkovitosti. Emblémem filmu je pro Chytilovou typické jablko (namátkou dále ve filmech Hra o jablko, Vyhnání z ráje), výrazná je symbolika barev (oblečení Evy po zaslíbení ďáblu se mění z bílé na rudou – kostýmy E. Krumbachová), hlavní motto filmu, při kterém člověku posléze běhá mráz po zádech zní: „řekni mi pravdu!“ – mnohokrát opakované sborem a v závěru filmu pokřivené do quasi-biblického: „nechtěj znát pravdu, jakož ani já ji nechci znát.“ ()
Chytilová v nejlepší formě. Krásné, hravé obrazy, psychedelická hudba, náročná symbolika a opravdu netradiční herečka v hlavní roli, jejíž protivný hlas se nedá poslouchat, ale její výraz a pohyby čerpající z éry němého filmu jsou další devizou tohoto netradičního snímku. Musím říct, že mě ona (ne)herečka dokázala i na konci slušně dojmout. ()
Neskutečná slátanina. Film jen pro lidi zabývající se psychologií, příp. experimentátory, jak napsal Matty. ()
Navzdory různorodosti a neotřepanosti filmových postupů je "Ovoce stromů rajských jíme" především divákovo velké utrpení. ()
„Řekni mi pravdu.“ Usilování o pravdivost vlastního nitra, vztahu i společenství dá sice fušku, ale zkusme na to rezignovat: po čase zjistíme, že není čemu a komu důvěřovat. Příhodný snímek do dnešní postfaktické éry! A kromě toho Ovoce řve, až mu hlasivky jódlují, že FILM je jedním ze šlahounů UMĚNÍ, a tudíž MUSÍ blažit a jitřit smysly a mysli. Důsledek rezignace na tuto tezi je zřejmý: poklimbávající vědomí tvůrců i vnímatelů. ()
Ať si o mě klidně kdokoliv myslí, že jsem ignorant a nerozumím umění. Je mi to jedno, protože tenhle film nic jiného než odpad není, a to se vším všudy sakum prdum. ()
Těžce uchopitelné, to jsou přesná slova. A ona docela sedí na celou Chytilovou, na většinu její tvorby. Ovoce stromů rajských jíme je podobenství, takže nehledejte žádný extra příběh, ale pátrejte po významech, asociativně si spojujte obrazy... Je tady opět dost otisknutá osoba Ester Krumbachové a celé je to hodně chytilovské. Kdo ji zná, ví, co tím myslím. Líbila se mi symbolika barev, hra s barvou šatů, objevení se typického předmětu jejích filmů - jablka. Něco jsem si z toho odnesla, a o to asi šlo. Stěžejní dilema, které tam je - ochutnat jablko a poznat, ovšem nést následky, nebo neochutnat, nepoznat, ale žít si v poklidu, jsem si nejprve asi přečetla, ale myslím, že z toho vydedukovat jde. Chytilová ráda klade otázky a pak zkoumá, co s tím člověk udělá. Tady tomu není jinak. Přese všechno mě film ne vždy bavil. ()
ocenenia : MFF Cannes 1970 - Nominácia na 1. cenu ()
Absurdita filmu vladne, no ale taka absurdita, ktora sa mi lubila. A to tak, ze velmi. Ceskoslovenska Kinematografia 60. rokov v plnej krase, beriem. Jednoznacne beriem. 86 % ()
To já jsem se bál, že uvidím druhé Sedmikrásky a ono naštěstí ne. Ovoce stromů rajských jíme totiž o něčem jsou, ale o tom až později. Jejich největším kladem je precizní filmařská práce. Máme tu nádherné záběry kamery, podmanivou a i zvláštně mystickou hudbu, která k těm obrazům geniálně zapadá a stejně tak to je i se zvukem. Jenže i tak, forma je zde silně artová, v pár záběrech i experimentální a kvůli tomu to rozhodně není pro každého diváka. Měl jsem zde pocit, že už si Chytilová věděla rady s experimentováním o něco víc, než v Sedmikráskách, kde se střídají barvy v obraze naprosto bezúčelně a nahodile. Ve srovnání se Sedmikráskami tohle taky o něčem je, pokud jsem to dobře pochopil - celé to je o tom, že se ženská se svým manželem nudí a potká sympatického fešáka, do kterého se zamiluje, on do ní později taky, manžel se to dozví a pochopitelně je naštvaný, jenže ženská pak zjistí, že ten fešák skrývá jedno ne zrovna hezké tajemství a tak se snaží vrátit za manželem, ten k ní ale už lásku necítí. Ve zkratce, i když může být v manželství nuda, nevěra v něm se nevyplatí, protože nám může dost přitížit. Bohužel ona forma se snaží působit velkolepě, jenže je v ní dost vaty a celé to působí i lehce manýristicky, ale i tak to určité kouzlo má, to musím uznat. Akorát nějakých 25 minut před koncem už jsem toho filmu měl dost a přál jsem si jenom, aby už konečně skončil, jenže zase na druhou stranu, závěrečná scéna se hodně povedla. Celkově to vidím na 3* a nechápu, proč to má oproti Sedmikráskám tak nízké hodnocení, když jsou Sedmikrásky mnohem horší. 3* EDIT: Po čase zvyšuji hodnocení, ten film má něco do sebe, má co říct a 61% si nezaslouží ani náhodou, když tu i horší filmy "září" v červených číslech. Slabé 4* ()
No na mě to působí strašně zmateně a divně . Ano je pravda celý jsem to neviděl (prostě jsem na to neměl sílu) ,ale to co jsem viděl mě stačilo, abych si přiznal ,že podobný filmy pro mě nejsou. Jakýsi pokus o podobenství podle Věry Chytilové ,ale né nák zvlášt povedený. ()
2 * pouze pro znamenitou Liškovu hudbu. Jinak nic...:o(( ()
Kamerová a hudební práce vykonaly na tomto snímku hodně, neboť ačkoliv jsem vůbec nedokázal uchopit děj, právě vizuály mě strhly. Proč se všichni ty lidi chovají jako blázni? Proč, ačkoliv před chvilkou je Robert obviňován z vraždy, v následující chvíli všichni dělají jako že nic? To je věc, kterou nepochopím, každopádně za vidění to stojí. ()
Teda promiňte, ale tohle je přes všechny svoje obrazové kvality vážně spíše k smíchu.... ()
Související novinky
Věra Chytilová 1929 - 2014
Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (více)