Jmenuji se Sam

Když mě to celé přišlo jako špatně natočená parodie na Rain Mana, Forresta Gumpa a whatever else. Mentálně zaostalý Sean Penn, mentálně předčasně vyspělá Dakota - oba mají těch 7 let, akorát že v určitých chvílích scénář přestřelí a udělá z nich ty americké postavy, co jsou schopné dostat se za hranice svých předepsaných schopností a vlastností, tzn. začnou mluvit jako kniha, vylévat si srdce tak emotivním způsobem, že se začnete neklidně ošívat na židli a přejete si, aby do toho sakra aspoň nehrála ta stupidní vygradovaná a posmutněle famózní hudba. Potom přijde zatmívačka, člověk si oddechne, že tomu aspoň nechali otevřený konec, když už nic jiného, a ejhle - ono ne. Podobné pocity (odejdu - neodejdu - tak už ten případ vyhraj, stejně všichni víme, že to tak dopadne - dejte mi velký kuchyňský nůž a já rozpárám to plátno) jsem měla naposledy u Sloního muže. (21.02.2012)

Snímek I am Sam je " dokonalou " ukázkou americké představy silného dramatu se všemi jejími neduhy a bolístky ukazující se v celé své nahotě. Jedinou světlou stránkou jsou zde herecké výkony dua Sean Penn, ( jehož mentálně zaostalý Sam Dawson je vskutku citlivě zahraný) a uvěřitelná Michelle Pfeiffer (coby Samova právnička Rita ). Dokonce mě zde iritovala i mladičká Dakota Fanning coby Samova dcera Lucy, jejímž největším kámenem úrazu zde je, že se snaží HRÁT, namísto bezbřehé dětské přirozenosti a " naivity". Tomuto snímku ( tématu ) by mnohem více slušel ( prospěl ) zkušený evropský režisér ( pohled na věc )a komornější provedení. Vrcholem naprosté kýčovitosti je potom samotný konec. Je mi líto, ale takto JÁ si zpracovaný námět: otec ( mentálně zaostalý ) a bojující o svou dcerku rozhodně nepředstavuju. (17.10.2010)

Tak tohle fakt ne- S.Penn jako krystalicky čistý blb s věčně otevřenou hubou dává školení o lásce, D.Fanningová jako " mladá- stará" a navíc prudce inteligentní, (téměř) všechny vedlejší ženské postavy jsou hotové z chlapíka, který by jim ve skutečnosti po pár minutách neuvěřitelně lezl na nervy, těkavá kamera, občasný skokový střih, chladný (soudní) modrý filtr, písničky Beatles (kde je The Fool on the Hill, který se k tématu hodí nejvíc?). Víte, jak se jmenuje pokračování? Zahraj to znovu, Same. A film Jmenuji se Joe je nejspíš o tom dalším dementovi, kterými se Sam tak rád obklopuje. (03.02.2012)

Na film jsem se vážně těšila a nakonec to dopadlo tak, že mi trvalo celé odpoledne jej dokoukat. Rozhodně se jedná o nadprůměrný kousek, ale přeci jen jsem podobných filmů už viděla dost a tady mě zážitek a dojetí vážně minulo. Sean Penn se mi ve své roli nelíbil a přestože to nerada přiznávám, jeho postava mi skutečně brnkala na nervy. Malá Dakota zde ještě neuměla vůbec hrát, v každém jejím výrazu jsem prostě viděla, že to hraje, že to skutečně necítí. Ale co chtít od sedmileté holčičky..Michelle Pfeiffer však byla naprosto výborná. Ale na větší hodnocení to u mně nestačí. Možná někdy jindy, v jiné náladě..... (31.10.2012)

Jakou naději má milující otec a jeho dcera pokud neodpovídají společenské představě ideální rodiny? Nádherné, dojemné, strhující drama, možná nereálné, přesto nezapomenutelné. A to nejen díky vynikajícím hereckým výkonům Seana Penna, Michele Pfeiffer a malé Dakoty, ale především příběhem a řadou scén, které mě střídavě bavily, dojímaly a dostávaly do kolen. Dojímá, okouzluje a rozvíjí nešifrované a možná pro někoho příliš přímočaré úvahy nejen o rodině, lásce, rodičovství, ale také zažitém despektu společnosti k retardovaným, a to nejen ve scénách, kdy proti sobě staví prosťáčka Sama a jeho úspěšnou obhájkyni. (06.12.2010)