Jmenuji se Sam

Prvoplánový doják, který nenechá jedno (mé) oko suché, přestože se jedná o velice laciné téma. Nejvíce mi ale vadil dabing, protože dabovat Seana Penna, hrajícího retardovaného muže, je prostě nemožné. Také PP je v takovém druhu filmu příliš rušivý. Nicméně, nedivím se malé Dakotě Fanning, že chce za otce právě Seana Penna a nedivím se ani Seanu Pennovi, že chce svou malou Dakotu za dceru - a nejen on, ale také potencionální adoptivní matka. Přesto ve mě hlodá otázka, kterou položil u soudu sociální pracovník otci - co bude za pár let, až bude dcera v pubertě...to už film neřeší a nechá nás kolíbat dojemným bojem za "lásku", protože: "All You need is love". Vynikající je také Michelle Preiffer, přestože motivy jejího jednání jsou přes dlouhou stopáž filmu poněkud odbyté. Co ale nebylo odbyté byly velice kvalitní dialogy, kde dospělí muži předvedli opravdu skvěle, jaké to je být v těle muže s myslí dítěte. (06.01.2013)

Retardovaný Forrest si vydobil cestu do srdca miliónov divákov, Sam na úrovni sedemročného dieťaťa by si s ním mohol podať ruku. Sean Penn totiž predvádza strhujúci herecký výkon, Dustin Hoffman sa musí krčiť kdesi v kúte od zlosti. Sam sa chcel silou mocou prebiť tam, kde sú ľudia najcitlivejší a ja mu nemôžem zazlievať, že skrz neho režisér poukazuje na úkazy chladnej a nemilosrdnej spoločnosti. ,,Pomohol si mi viac, ako som ja dokázala pomôcť tebe." Kto tvrdil, že patetizmus vylučuje hodnotové podobenstvo? (17.01.2010)

Prvýkrát ma Sam a jeho modrooká rozkošná dcéra dostali na plnej čiare, zasiahli ma v pravom čase presne na sekundu. A tak som druhú polku filmu prerevala originál ako malé decko. Tak ako plačú 7-ročné deti alebo možno tak ako ich otcovia,ktorí sa mentálne zastavili na ich úrovni. Dnes (po dvoch rokoch) považujem tento film stále za veľmi silný. Aj keď v ňom cítiť USA, aj keď je to citová vydieračka...niektorým filmom som ochotná odpustiť chybyčky a nechať sa vydierať. Ak ma vydiera perfektná trojka ako Penn, Pfeiffer a Fanning, tak pokojne. Druhýkrát videné počas Challenge Tour Special - Filmový lov. (03.07.2013)

Filmy o autistech mají všeobecně úspěch, protože umí v lidech probudit soucit. Pokud ale havní postava filmu bojuje o vlastní dítě, tak to je teprve pořádná dávka emocí. Sean Penn se role zhostil skvěle a především uvěřitelně (ostatně pro dramatické role má solidní vlohy) a rozkoušnou mladičkou Dakotu (no užívejme si její dětské role, přecej jen už je to dnes dvacetiletá koza :D) si jednoznačně zamilujete. Trošku rozporuplně na mě působila roztěkaná natripovaná, ale zato hodně svojská kamera a možná trochu hollywoodskej odér, který film staví do pozitivnějšího světla, než by nutně musel a tím pádem by se dal vytřískat mnohem hlubší emociální dopad, než se ve skutečnosti povedlo. Pokud ale neřešíte coby kdyby, dostanete křehký a citlivý příběh o opravdové lásce... (27.12.2014)

Je evidentní, že člověk, který nezvládne obsluhovat mašinu na kávu, by nemohl doprovodit svou dceru až do sedmých narozenin, respektive i v Americe prostě fungují příslušné úřady. Když nicméně scénáristky poručí, že věk, kdy roztomilá dcerka inteligenčně předbíhá svého retardovaného otce, je ideální pro podpoření diváckého zážitku, berme to prostě tak. Nelze se ale smířit s berličkami a oslími můstky, které po celou dobu sledujeme. Matka se holčičky hned po narození zřekla a dívenka (prudce inteligentní a nepřirozeně sociálně vyzrálá) začíná ve škole odmítat prospívat, aby se milovanému otci nevzdálila. Naběhnou sociální pracovnice a zoufalý Sam klepe na dveře u ambiciózní právničky, která sama hledá recept na rodičovskou lásku (klišé jak Brno). A že jich ještě bude (klišé myslím). Jde o to, že za kameru se postavila žena a ještě s jinou tuhle sebevražednou story napsala. Hodně feministickou. Je mi to líto, ale jednoduše nemá ani zdaleka pevné základy. Když přejdeme fakt, že úřady se o rodinku dosud nezajímaly, tak tu prostě až snadno sedáme před Samem na zadek. Všechny si nakonec získá (i u soudu), ač ani neví, co znamená námitka. Úsměvnější (to není lichotka) průběh soudního jednání jsem v americkém filmu dlouho neviděl. Právnička Michelle Pfeiffer mě vůbec nepřesvědčila, naopak Dakota Fanning a Sean Penn jsou jednoznačnými taháky téhle limonády. Stejně jako písníčky od Beatles. Ve výsledku je to jednoznačně Pennův film, škoda jen, že jeho bravurní výkon kazí ty samoúčelné kousky s kamerou. Za ty měl dostat někdo přes prsty. Stejně jako za řadu jiných přešlapů. (06.05.2016)