Jmenuji se Sam

Je evidentní, že člověk, který nezvládne obsluhovat mašinu na kávu, by nemohl doprovodit svou dceru až do sedmých narozenin, respektive i v Americe prostě fungují příslušné úřady. Když nicméně scénáristky poručí, že věk, kdy roztomilá dcerka inteligenčně předbíhá svého retardovaného otce, je ideální pro podpoření diváckého zážitku, berme to prostě tak. Nelze se ale smířit s berličkami a oslími můstky, které po celou dobu sledujeme. Matka se holčičky hned po narození zřekla a dívenka (prudce inteligentní a nepřirozeně sociálně vyzrálá) začíná ve škole odmítat prospívat, aby se milovanému otci nevzdálila. Naběhnou sociální pracovnice a zoufalý Sam klepe na dveře u ambiciózní právničky, která sama hledá recept na rodičovskou lásku (klišé jak Brno). A že jich ještě bude (klišé myslím). Jde o to, že za kameru se postavila žena a ještě s jinou tuhle sebevražednou story napsala. Hodně feministickou. Je mi to líto, ale jednoduše nemá ani zdaleka pevné základy. Když přejdeme fakt, že úřady se o rodinku dosud nezajímaly, tak tu prostě až snadno sedáme před Samem na zadek. Všechny si nakonec získá (i u soudu), ač ani neví, co znamená námitka. Úsměvnější (to není lichotka) průběh soudního jednání jsem v americkém filmu dlouho neviděl. Právnička Michelle Pfeiffer mě vůbec nepřesvědčila, naopak Dakota Fanning a Sean Penn jsou jednoznačnými taháky téhle limonády. Stejně jako písníčky od Beatles. Ve výsledku je to jednoznačně Pennův film, škoda jen, že jeho bravurní výkon kazí ty samoúčelné kousky s kamerou. Za ty měl dostat někdo přes prsty. Stejně jako za řadu jiných přešlapů. (06.05.2016)

Když dobrý herec dostane roli mentálně retardovaného, má u většiny diváků už předem úspěch zaručený. Vzpomeňme třeba Leonarda Di Capria ve filmu Co žere Gilberta Grapea nebo Roberta De Nira v Čase probuzení (zde nešlo o mentální retardaci, ale projevy byly hodně podobné). No a zvládl to i Sean Penn. Jasně, tenhle film je frontální útok, přímo ofenziva na city diváků a jejich slzné kanálky. Možná od začátku poněkud vykalkulované, ale záměr se zdařil. Pennovi výborně sekundovali Dakota Fanning, Michelle Pfeiffer a jeho retardovaní kámoši. (25.11.2014)

Jedna hvězda za Beatles, druhá hvězda za Beatles a třetí hvězda... taky za Beatles. Oukej, ať nežeru, film to není špatný, ale tohle citový vydírání na úrovni čtenářů Řiťmusu života a diváků TV Nova mi je prostě proti srsti, o to spíš, že tu měl rejža k dispozici herce ražení Seana Penna a Michelle Pfeiffer, pak je docela blbý, když je tu všechny válcuje šestiletá Dakota. Do filmu jsem tak šel jen přes soundtrack, přezpívané Beatlovské songy (Pearljamský Eddie Wedder bestofní) mi teď hrajou furdokola :-) (Každopádně dabing Josefa Cardy Retardy retardovanému Samovi (Penn) dává novej rozměr :-)). (23.10.2014)

Velmi solidní dílko. Sean Penn si sice při přípravě na roli popletl ústav, v němž okoukával grimasy, neboť spíše než mentálně ochuzený vypadá chvílemi buď jako aplikátor heroinu v absťáku, nebo jako vegan, snažící se rozehnat úpornou zácpu, ovšem snaha se počítá a nebylo jí málo! Mišelka je standartně k olíznutí a ta malá holka děsivá tak, jak to máme rádi. Jsem dojat natolik, až spouštím slzu, která se na mém převislém spodním rtu elegantně pojí s již dříve vyběhnuvším nudlanem. A za hospodské dýchánky lobotomiků, tolik připomínající kalbičky mé staré party, přihazuji čtvrtou Rudou hvězdu, ať nežeru. (09.11.2012)

Už jsem viděla několik filmů o lidech, kteří jsou "jiní", a "Jmenuji se Sam" je z nich nejslabší. Sean Penn podal samozřejmě výborný herecký výkon, ale na Toma Hankse nebo Dustina Hoffmana nestačí. Navíc mi zde byla velice nesympatická malá Dakota Fanning v roli Lucy. Na sedmileté děvče mi zkrátka připadala moc vyzrálá, inteligentní a tak vůbec. (21.07.2009)