Jmenuji se Sam

Nepoznať Penna, tak som v tom, že to je naozaj retard ... a najlepší ocko. Dakota Fanning je klenot filmu. Jej postava Lucy je samozrejme nadpriemerne inteligentné a milé dievčatko, ktoré nechce byť múdrejšie ako jej ocko a preto mu stále dáva čítať knižku, ktorá pre neho nie je ťažká. Veľmi pekný pohľad na to ako si postihnutý človek dokáže nájsť viac času na dieťa ako normálny. Dojímavé a v istých momentom treskúco vtipné. Prvý film čo som dopozeral v sede na stoličke bez operadla :,-). (21.10.2008)

Sean Penn je herec, kterého si nemůžete v žádném případě zaškatulkovat - co role to bonbónek a nezapomenutelný zážitek. Tak přesvědčivě zahrát zpomaneleného člověka jsem naposledy viděla Dustina Hoffmana. Michelle Pfeiffer tady spíše sekundovala, ale jak někdo řekl: "nejsou malé role, jsou jen malí herci" , a to M.F. určitě není. Film se snaží dojmout, zahrát nám na city a ukázat, že každy člověk má svou cenu, svým typicky americkým způsobem, ale podařilo se. Krásný příběh, krásní lidé... (11.02.2006)

Už jsem viděla několik filmů o lidech, kteří jsou "jiní", a "Jmenuji se Sam" je z nich nejslabší. Sean Penn podal samozřejmě výborný herecký výkon, ale na Toma Hankse nebo Dustina Hoffmana nestačí. Navíc mi zde byla velice nesympatická malá Dakota Fanning v roli Lucy. Na sedmileté děvče mi zkrátka připadala moc vyzrálá, inteligentní a tak vůbec. (21.07.2009)

Naprosto překrásný film, a naprosto strhující výkon Sean Penna, zařadil bych ho po boku D. Hoffmana a jeho Rainmana. Chvílema si prostě fakt říkáte jestli Penn není retardovaný. Jasně že se zde dá čekat sladký konec v americkém stylu, ale myslím že v tomto případě to každý divák mile rád odpustí.... hodně silný zážitek (25.02.2008)

Je evidentní, že člověk, který nezvládne obsluhovat mašinu na kávu, by nemohl doprovodit svou dceru až do sedmých narozenin, respektive i v Americe prostě fungují příslušné úřady. Když nicméně scénáristky poručí, že věk, kdy roztomilá dcerka inteligenčně předbíhá svého retardovaného otce, je ideální pro podpoření diváckého zážitku, berme to prostě tak. Nelze se ale smířit s berličkami a oslími můstky, které po celou dobu sledujeme. Matka se holčičky hned po narození zřekla a dívenka (prudce inteligentní a nepřirozeně sociálně vyzrálá) začíná ve škole odmítat prospívat, aby se milovanému otci nevzdálila. Naběhnou sociální pracovnice a zoufalý Sam klepe na dveře u ambiciózní právničky, která sama hledá recept na rodičovskou lásku (klišé jak Brno). A že jich ještě bude (klišé myslím). Jde o to, že za kameru se postavila žena a ještě s jinou tuhle sebevražednou story napsala. Hodně feministickou. Je mi to líto, ale jednoduše nemá ani zdaleka pevné základy. Když přejdeme fakt, že úřady se o rodinku dosud nezajímaly, tak tu prostě až snadno sedáme před Samem na zadek. Všechny si nakonec získá (i u soudu), ač ani neví, co znamená námitka. Úsměvnější (to není lichotka) průběh soudního jednání jsem v americkém filmu dlouho neviděl. Právnička Michelle Pfeiffer mě vůbec nepřesvědčila, naopak Dakota Fanning a Sean Penn jsou jednoznačnými taháky téhle limonády. Stejně jako písníčky od Beatles. Ve výsledku je to jednoznačně Pennův film, škoda jen, že jeho bravurní výkon kazí ty samoúčelné kousky s kamerou. Za ty měl dostat někdo přes prsty. Stejně jako za řadu jiných přešlapů. (06.05.2016)