Vlčí bouda

Psychologický horor? Vlčí mlha.. Moralita? Bouda na diváka, který není dostatečně „otevřený, vstřícný, pozorný a lačný..“ Bez znepokojivého hudebního doprovodu a krutopřísného Klaatua Macháčka by po tom kompilátu labilní kamery a otřesných ochotnických výkonů neštěknul ani Pišta. Možná bych byl v hodnocení shovívavější, kdyby se objevil zarostlý Kurt Russell s plamenometem a tu Věc o „zpronevěření principům lidského soužití“ rázně ukončil.. (28.11.2014)

Psychologická bubákovina, která určitě má, co do sebe. Ze začátku mě to docela dost chytlo, až jsem kvůli tomu přepnul Iron Mana. Vypadalo to celkem zajímavě. Ačkoliv jsem nevěděl do čeho jdu(čekal jsem nějakou komedii), tak se z toho vyklubalo něco mnohem originálnějšího. Po pořádnem rozjezdu filmu, kde jsme se seznámili s charaktery postav, to začlo už trochu jít do toho psycha, které bylo všudypřítomné. Atmosféra na český film velice dobrá. Hodně tomu také samozřejmě dodávala výborně tajemná Kocábova hudba. Dětskám sem to docela věřil. Ale to jakej měli napsanej scénář je opravdu trapný. To jejich chování bylo neuvěřitelně naivní. SPOILER..... Instruktoři byli asi vážně z Marsu. Ty od půlky filmu mleli jak se odtamtud nemůžou dostat, ale mladejm se to docela lehce povedlo. KONEC SPOILERU.... Konec se mi moc nelíbil. Byl moc jednoduše vyřešenej a nebylo tam žádný překvápko. Přesto bych to nazval zvláštním snímkem v dobrém slova smyslu. Chytilce se to povedlo. 80% (18.02.2012)

„Jééé, mrkvička!“ Jako hororová parodie by Vlčí bouda fungovala docela dobře, zasmál jsem se hned několikrát…ale obávám se, že takhle film tvůrci úplně nezamýšleli. Místo seriózní žánrovky jde totiž o snad céčkový sci-fi horor pro mládež v československém hávu (vskutku zabijácká kombinace). Nejhorším na tomhle filmu jsou jednoznačně úděsné herecké výkony, které jsou trapné a směšné zároveň (snad s výjimkou Macháčka, který na rozdíl od ostatních alespoň chvílemi působí skutečně trochu démonicky a vůbec je jeho projev ze všech protagonistů nejvíc stravitelný). Záběry na sníh a led jsou neutrální, děj nudný a jediné, co působí hororově, je výborná hudba (zvuková a ruchová stránka funguje jenom místy; sem tam jsou ty pazvuky hodně mimo). A pak je docela fajn to morální poselství (škoda jen, že se ve filmu nevyvinulo ještě trochu jinak). Celkově to vidím na 2*, pro mě osobně jde o jeden z nejslabších filmů paní režisérky. „Joo, ty si přísahala na maminčinu smrt a kecala si. Za to ti maminka umře!“ – „Chá chá, máma už mi umřela. Chá chá, vidíš jaká seš blbá!“ (09.07.2014)

Mnou dlouho opomíjený film Vlčí bouda se pro mě rázem stal jedním z nejlepších Československých hororových počinů. O filmu jsem věděl málo a jsem za to rád. Protože o to víc si mě získal. Jelikož jsem netušil jakým směrem se bude dál ubírat. Parádní psychologická hra s atmosférou hustou tak, že by se dala krájet. Cuká to se mnou abych dal 5 hvězd, ale herectví většiny mladých protagonistů byla katastrofa. Ikdyž je možný, že to byl úmysl. Tak či tak se jedná o hutnej film. Za mě palec nahoru. (18.12.2017)

Na první pohled nezajímavý moralizující sci/fi horor na bázi lyžáku s účastníky coby nesympatickými variacemi na sněženky a machry. Až na to, že je to snad jediný film normalizační éry, který dokázal na plátna kin propašovat dokonalé zpodobnění totalitního režimu a společnosti v něm žijící. Ať už to bylo autorčiným záměrem nebo ne, především z první části to přímo čiší. A záměr "vedoucích": podřídit, atomizovat, profízlovat, se zaklínadlem "kolektiv" živit vzájemnou nedůvěru a nenávist. Demagogická manipulace (včetně hlasování) je zde stejně efektivní jako nenápadná. A jeden je tady (prý) navíc. Další rovina: vztahy jednotlivců, totiž naše neustálá tendence uzurpovat a neschopnost ohledu na druhého. Vedoucí tak mají pro svůj záměr předem usnadněnou práci. Třetí rovina, spočívající v motivu "nesmrtelných mimozemšťanů", kteří potřebují, aby byl vydán plod toho všeho - stačí jediný!, na druhé straně ale mají pravdu v charakteristice lidstva. Celé to sugeruje chasidský postoj, že pro osud kosmu záleží vždy na každém jediném konkrétním činu, postoji, člověku. Výběr charakterů účastníků kursu je nesmírně zajímavý a v kontextu Chytilové tvorby není nepodstatné, že jde teprve o dospívající mládež, takřka ještě děti. Děti v jejích filmech, byť zdánlivě okrajově, znamenají naději cesty ze všeobecného marasmu (jehož zdárné pokračovaní je však zajišťováno rodičovským terorem). Mladí herci působí spíše nesympatickým a neumětelským dojmem, ale jejich projev je dokonale dobově realistický. A jelikož je ceý film podobenstvím, nevyznívá jejich charakteristika pro společnost zrovna dobře. Škoda jen polopatistik a klišé, hlavně v úvodu (Kačerův výstup) a závěru ("lidské teplo" a kýčovité projevy při odhazování zátěže) a logické nepřesvědčivosti některých reakcí. Naopak skvělá je postupně houstnoucí hororová atmosféra na mrazivém podkladě, stejně jako finální pohled na ve vánici se kymácející lanovku plnou těch, kteří nakonec pochopili slovo kolektiv z té správné stránky. Ovšem "hororová atmosféra" jen pro diváka, případně těch několik, kteří vidí vedoucí válející se ve sněhu: na to je dost směšný pohled, ale to je právě to hororové - nenormálnost nahání hrůzu. Jinak jsou všichni v klidu, jen se čím dál víc nenávidí navzájem a až do poslední chvíle nechtějí vidět, že jsou na pokraji katastrofy. A že opravdu platí "jeden za všechny, všichni za jednoho". Za pozornost stojí podivná jména vedoucích: Táta (Velký Bratr, Rodná Strana, Vůdce), Dingo (hlídací pes, represivní aparát), Babeta (nevím, ale lascivní nádech jejího jména mi to hází někam k heslu "chléb a hry"). Mimochodem, dost by mě zajímalo, co se to vlastně stalo s Babetou po zahřátí, než z ní Táta udělal sněhuláka. (05.07.2011)