Hříšné noci

Máte rádi porno? Možná hloupá otázka, ale pro některé jedince dost dobrá na to, zda si pustit tento nevšední snímek Paula Thomase Andersona. Pojednává o pornu, přesněji řečeno dává nám nahlédnout do pornografického zákulisí 70. let. krom toho je to i snímek o vzestupu a pádu jednoho amerického kluka. Eddie Adams, jak se náš hlavní hrdina jmenuje, pracuje v jednom noční klubu. Sem chodí mj. i režisér pornografických filmů Jack Horner, aby hledal nové talenty. Náhodou narazí na Eddieho a krom zjištění, že Eddie je hezký a sympatický kluk, si všimne i něčeho jiného. Eddie totiž vlastní velmi dlouhé nádobíčko a jak Jack s úsměvem poznamenává, ten šikulka jeden dlouhý by moc rád věděl, co se to tam venku děje. Eddie samozřejmě o své chloubě ví a všem chce dokázat, že na "to" má. Přejmenuje se na Dirka Digglera (zní to líp) a stává se hvězdou Hornerových filmů. Během let však přichází i odvraácená strana šoubyznysu. I to vzrušení taky netrvá věčně... Hříšné boogie nejsou Andersonovým celovečerním debutem, jak se mnoho diváků mylně domnívá, nýbrž velmi vyzrálým snímken, který se bohužel ukrývá ve stínu slavné Magnolie. Ale už zde můžeme rozpoznat jedinečný Andesonův režijní rukopis, jako jsou dlouhé nepřerušené záběry, perfektní scénáře a dlouhá stopáž, kde ani jeden záběr není zbytečný a vše je pečlivě promyšlené. Anderson si navíc pohrává s kamerou, protože pornografické scény a vůbec scény z Hornerových filmů natočil přesně ve stylu 70. let. Netřeba dodávat, že tak činí s pomocí svého dvorního kameramana Roberta Elswitha. Kdo zná Andersenovy filmy, ví, že P. T. A. obsazuje do svých snímků herce, od kterých nečekáte, že taky umí hrát. Hlavní roli si zahrál Mark Wahlberg, který byl do té doby známý jako rapper Marky Mark. Tehdy si na svých vystoupeních velmi často sahal na rozkrok, takže se může zdát, že vytvořil svoje alter ego podobně jako Tom Cruise v Magnolii. Že za tuto roli nebyl na Oscara ani nominován je možné považovat za pokrytectví Akademie. I další herci dostali plno prostoru předvést svůj hercký talent, především Burt Reynolds a "andersonovští" Julianne Moore a Phillip Seymour Hoffmann, kteří naplno zazářili v Magnolii. CELKOVÉ SHRNUTÍ: Velmi neotřelý snímek, který neprávem leží ve stínu geniální Magnolie. (01.08.2008)

Tak Wahlberg ako známy katolík sa raz vyjadril, vraj dúfa, že mu tento film Boh nebude mať raz za zlé, alebo v tom zmysle. Ja mu to za zlé nemám. Výborné spracovanie a prvé dve tretiny boli za plný počet. Konečná fáza trochu zastagnovala, stratilo to na dynamickosti, ale furt to ostalo nadpriemerné. Záverečná scéna trochu ujetá, ale šlo to. (09.10.2015)

Koks, porno, margarita. PTA vytvoril neco podobneho Magnolii (i kdyz vlastne dva roky pred ni). Suchy humor se tu lame s tragickymi tematy jako ztrata syna ci sebevrazda. Chvilemi mate chut brecet, chvilemi se nezrizene smat. A taky za posledni dobu nejlepsi vyber pisnicek, jaky jsem ve filmu slysela. (13.09.2008)

Téma filmu navýsosť zaujímavá .... Ako natočiť realistický film o praktikách pornopriemyslu v USA tak, aby bol zaujímavý a zároveň nemusel byť XXX-rated ? Dajte túto tému P.T. Andersonovi .... Je to niečo ako odvrátená strana pozlátka, aj keď toho pozlátka tam je omnoho viac - sex, drogy, alkohol, divoké party oproti narušeným ľudským vzťahom, závislosti i erektílnej dysfunkcii (ale dnes by to vyriešila modrá tabletka )). Videl som najprv Magnoliu, z ktorej som bol unesený ... Preto, podľa môjho názoru, beriem Hriešne noci len ako pracovný film, na ktorom si chcel PTA odskúšať nové postupy a finty.To spletenie všetkých osudov do záverečného dramatického finále je viac ako očividné , avšak nie až tak dômyselne prepracované , ako v neskoršej Magnolii (pristihol som sa pri tom, že som očakával, kedy už začnú padať žaby z oblohy )))) P.S.: odkaz pre dámy : "klacek" bude - ale musíte byť trpezlívé .... (22.03.2006)

Dlho som premýšľal čo k filmu napísať, aby som neskĺzol do trápne oslavného tónu, dojmológie a vynášaniu P.T. Andersona do nebies. Riešenie som mal pritom celý čas pod nosom: Boogiee Nights je jedným z najúprimnejších vyjadrení lásky k filmu a radosti z natáčania. Andersonov prvý veľký film (stopážou, obsadením i mapovaným časovým úsekom) sa vkráda do zákulisia tej časti odvetvia, kde je rozpor medzi úprimným a hraným neustále predmetom debaty, a kde si (to) všetci najviac užívajú. Štylizácia do 70. rokov. kamerové finesy odpozorované z filmov kolegu z nového Hollywoodu Martyho, skvelé audio, fenomenálny casting a réžia, ktorá by si svojou inovatívnosťou zaslúžila špeciálnu kategóriu na Oscaroch za umelecký prínos. Ak by som niekedy natrafil na človeka, ktorý by chcel byť filmárom ale nedokáže sa rozhodnúť, pustím mu toto a Truffautovu La Nuit américaine. 100% (27.08.2015)