Hříšné noci

Máte rádi porno? Možná hloupá otázka, ale pro některé jedince dost dobrá na to, zda si pustit tento nevšední snímek Paula Thomase Andersona. Pojednává o pornu, přesněji řečeno dává nám nahlédnout do pornografického zákulisí 70. let. krom toho je to i snímek o vzestupu a pádu jednoho amerického kluka. Eddie Adams, jak se náš hlavní hrdina jmenuje, pracuje v jednom noční klubu. Sem chodí mj. i režisér pornografických filmů Jack Horner, aby hledal nové talenty. Náhodou narazí na Eddieho a krom zjištění, že Eddie je hezký a sympatický kluk, si všimne i něčeho jiného. Eddie totiž vlastní velmi dlouhé nádobíčko a jak Jack s úsměvem poznamenává, ten šikulka jeden dlouhý by moc rád věděl, co se to tam venku děje. Eddie samozřejmě o své chloubě ví a všem chce dokázat, že na "to" má. Přejmenuje se na Dirka Digglera (zní to líp) a stává se hvězdou Hornerových filmů. Během let však přichází i odvraácená strana šoubyznysu. I to vzrušení taky netrvá věčně... Hříšné boogie nejsou Andersonovým celovečerním debutem, jak se mnoho diváků mylně domnívá, nýbrž velmi vyzrálým snímken, který se bohužel ukrývá ve stínu slavné Magnolie. Ale už zde můžeme rozpoznat jedinečný Andesonův režijní rukopis, jako jsou dlouhé nepřerušené záběry, perfektní scénáře a dlouhá stopáž, kde ani jeden záběr není zbytečný a vše je pečlivě promyšlené. Anderson si navíc pohrává s kamerou, protože pornografické scény a vůbec scény z Hornerových filmů natočil přesně ve stylu 70. let. Netřeba dodávat, že tak činí s pomocí svého dvorního kameramana Roberta Elswitha. Kdo zná Andersenovy filmy, ví, že P. T. A. obsazuje do svých snímků herce, od kterých nečekáte, že taky umí hrát. Hlavní roli si zahrál Mark Wahlberg, který byl do té doby známý jako rapper Marky Mark. Tehdy si na svých vystoupeních velmi často sahal na rozkrok, takže se může zdát, že vytvořil svoje alter ego podobně jako Tom Cruise v Magnolii. Že za tuto roli nebyl na Oscara ani nominován je možné považovat za pokrytectví Akademie. I další herci dostali plno prostoru předvést svůj hercký talent, především Burt Reynolds a "andersonovští" Julianne Moore a Phillip Seymour Hoffmann, kteří naplno zazářili v Magnolii. CELKOVÉ SHRNUTÍ: Velmi neotřelý snímek, který neprávem leží ve stínu geniální Magnolie. (01.08.2008)

Kdo má v džínách, bude hvězdou. Do té doby umýval nádobí na noční diskotéce, teď se chystá na svůj pornografický debut obklopený několika bizarními figurkami. Otrlí členové filmového štábu byli v onen okamžik hodně šokovaní. Dirk Diggler a jeho nádobíčko na scénu! Dobu divokých mejdanů a nezávazného sexu v sedmdesátých letech zkoumá ve stylu vzestup a pád talentovaný Paul Thomas Anderson (v době natáčení pouze sedmadvacetiletý scénárista a režisér) a dělá tak velmi obratně. Volí šikovný střih, dbá na dobový detail, nabízí předlouhé záběry bez přerušení, daří se mu budovat atmosféru. A vlastně i přes stopáž nenudí. Divák chvíli cítí Altmana, chvíli Scorseseho, pak zase Tarantina. Komunita pornohvězd je plná temperamentních postaviček, které do jedné mají svých pár okamžiků slávy, a režisér se snaží, aby ukázaly, kde je jejich potenciál. Snaživý (do té doby prakticky neznámý) Mark Wahlberg tuhle výzvu ustál, potěší i Burt Reynolds, Philip Seymour Hoffman nebo William H. Macy. Ač jsou tyhle minipříběhy skládající úsměv, fascinaci, křeč i kritiku pornosvěta poutavé, Anderson měl víc používat nůžky. I tak velmi solidní tragikomické retro. (25.11.2014)

Sex, drogy, divoké žúrky.... áno, celkom reálny obraz ako to mohlo vypadať v pornobranži posthipisáckych čias. Účastníci tohto spolku síce rozumovo nevynikajú, ale zato majú v gatiach naložené o čosi viac ako je normálne, to stačí... :). Bavil som sa celkom slušne, len škoda, že tá zábava bola často prerušovaná nudnejšími pasážami, kde síce bol aký-taký pokus o drámu s hlbšou pointou, ale vždy mi to prišlo nešikovné a šedivé (až na pár výnimiek, hlavne v spojení s W.H. Macym). Skoro stále sa len skĺzlo po povrchu problému, takže každý takýto pokus ostal len na úrovni zábavy a "odpočinkovej drámy". Možno by pomohla aj kratšia stopáž. Nedá mi však nevypichnúť P.S. Hoffmana, kedykoľvek sa v podobe zaľúbeného poloretarda niekde zjavil, tak zábava a pútavosť stúpli o sto percent, pričom každá scénka s ním dýchala jeho jedinečnosťou a osobitou charizmou. Neuveriteľná škoda, že už nie je medzi nami, kto teraz bude hrať všetkých tých čudákov a slizákov? Nikto lepší totižto nie je a tak skoro sa ani nenarodí. Za fajn pobavenie pohodlný nadpriemer. 75/100 (05.03.2015)

Boogie Nights je až neuvěřitelně dobře řemselně natočený film, na který je prostě v každém okamžiku zábava koukat. Prací s kamerou a střihem záběrů evokuje ty nejsilnější kusy Martina Scorseseho a už tenkrát muselo být všem jasné, že Paul Thomas Andreson mezi režisérskou šeď nezapadne. Z filmu číší radost z práce a láska k filmovému řemeslu. Znamenitý byl i casting, životní roli odehrál navzdory limitům svého umu, nebo spíš díky umnéhu využití těchto limitů Mark Wahlberg. Jeho toporné herectví dodalo postavě umělce Dirka Digglera, možná nezamýšleně, autentické obrysy. Ale Boogie Nights musel být celkově pro hereckým splněným snem. Co role, to (naplněná) herecká příležitost a to i včetně vedlejšáků (Molina, Hoffman atp.) Celkově film asi dobře vystihuje atmosféru průmyslu pro dospělé na přelomu 70. a 80. let a má silné humorné a i dramatické momenty. Jen bych po té disco jízdě čekal nějaký výraznější, dramatičtější závěr. I když poslední Dirkův záběr vtipně vrhá na okolnosti a události kolem něj nové světlo (mateřský cit ze strany Amber, tolikrát opěvovaný talent) a je říznou tečkou za povedeným filmem. (08.02.2013)

Přemýšlím, jestli se rozepsat o kvalitách tohoto filmu, nebo ho jen shrnout jedním slovem! Protože kdybych chtěl nějaké klady jmenovat, bylo by to velmi těžké. A to z toho důvodu, že bych nechtěl nic vynechat. Musel bych například zmínit první záběr, který je vlastně průlet rozjetou diskotékou a bez střihu nám představí všechny hlavní postavy (a že jich není málo), z nichž mnoho vstoupí do děje až mnohem později. Nebo bych nesměl zapomenout na bezchybně vybrané dobové songy, které doplňují snad každou scénu. Herecký koncert geniálních malých velkých herců (např. Philip Seymour Hoffman, William H. Macy, John C. Reilly, Alfred Molina, Luis Guzmán) bych taky nemohl opomenout! Příběh, který s nadhledem, ale i s vážnou tváří sleduje období vývoje filmové pornografie, neuvěřitelně živou atmosféru naivních, ale sexuálně otevřených sedmdesátých let, úžasný objev Marka Wahlberga do jeho životní role, nápaditou ale srozumitelnou režii Paula Thomase Andersona, nahatou a dokonale svůdnou Heather Graham a Julianne Moore, jedno velký péro na konci a mnoho dalších a další plusů bych musel vyjmenovat, tak na to radši kašlu a shrnu to jen jedním slovem - geniální! Top 20! Vřele doporučuji! (19.03.2008)