Kdysi dávno

Superman a Doktorka Quinnová v lásce napříč časem... Když jsem dokoukal anglofonní sedmdesátky, napadlo mě projít si systematicky osmdesátkové scifárny. Některé jsem neviděl 15, 20 let, některé nikdy. Kdysi dávno ale za to nestálo. Mladý dramatik se v roce 1980 zakouká do obrazu herečky z roku 1912 a rozhodne se vydat časem za ní. Jak? Inu prostě se hodně soustředí a za pomocí sugesce se mu to povede, což je asi nejpitomější cestování časem jaké jsem kdy viděl a jediné sci-fi ve filmu. Zbytek je těžkotonážní, kýčovitá červená knihovna padající někam na úroveň Danielle Steelové. Láska na celý život vzniklá za jedno odpoledne, nepřející manažer i na ruku zhášející lampičku (teda svíčku) před sexem dojde. 2* za sympatické herce a konec později vykradený v Titanicu, ale jinak pekelný kýč a děsivá nuda. (23.11.2023)

Tenhle film jsem viděla už hodně dávno (určitě tak před deseti lety) a jenom jednou, přesto jsem si na něj z ničeho nic vzpomněla. Vyvolal ve mně tehdy vážně dojetí, Christopher Reeve a Jane Seymour utvořili dokonalý pár milenců rozdělených časem, možná mám selektivní paměť jen na hezké filmové zážitky, ale mně to přišlo jako krásný příběh, který nebyl ztráta času. (04.09.2010)

Na tohle si matně pamatuju z Novy z cca. roku 2000. Ne, že by mě to nadchlo, ale bylo na tom něco zajímavýho. Až teď, po letech, jsem zjistil, že hlavní představitelé jsou filmový Superman a Solitaire-Quinnová. Samozřejmě, že je to těžkej slaďák od začátku až do konce, a tomu je podřízený vše, včetně logiky (cestování časem pomocí sugesce mě rozsekalo). Žádný zázrak se nekoná. Ale i tak to překonává velkou část superpopulárních áčkových slaďáků vznikajících od poloviny 90. let. Plus hvězdička navíc za hudbu Johna Barryho. (20.01.2020)

Musím se přiznat, že jsem nečekala, že to bude až tak intense, hlavně ten konec. Jsem trošku zklamaná, čekala jsem epický romantický příběh, ale Richard byl až moc posedlý, manipulativní a docela stalker. Možná na to koukám moc moderními měřítky, ale on se zamiloval do jejího obrázku a ona do něj po jednom dni, co ji doslova udolal? A to bylo vše? Každopádně na oba herce se moc pěkně koukalo. (04.02.2022)

Láska, která překoná i čas. Viděla jsem tenhle film "kdysi dávno" a vím, že už tehdy na mě zapůsobil silnou atmosférou. Náhodně jsem si ho teď vybavila, dohledala a skoukla znovu a musím říct, že ten účinek se nezměnil. Cestování v čase by mohlo být vyřešeno vtipněji a i nepřející manažer mladé herečky na mě působil tak nějak vnuceně, jen aby tam prostě byla nějaká překážka mezi dvěma osudově zamilovanými. Ale odpustila bych cokoli výměnou za neodolatelný chlapecký šarm Christophera Reeve a křehkou krásu Jane Seymour (historické kostýmy jsou patrně jejím osudem a v šatech, které zde nosí vypadá skutečně jako éterická bytost z jiných času, stačí se dotknout a rozplyne se..). Film plyne pomalu, ale kam spěchat, já se v roce 1912 cítila neobyčejně příjemně... (28.01.2011)