Vaterland - Lovecký deník

Vím, že bych tu neměl být. Čas běží někde jinde, vedle mýho auta, který teď ale nehybně stojí na plácku před usedlostí. Něco visí ve vzduchu, už dlouho, jako ozvěna výkřiku poznamenaného. Čím a kým? Sedím u stolu, řeči se vpíjí do stěn domu, tiše se setkávají se svými předchůdci jako spiklenci. Mrtvá voda. Tenhle barák drží pohromadě jenom jeho vyprahlost. Je odpoledne. Mluví se o loveckém náčiní, hodiny v kuchyni čas už dávno neměří, staly se neznámým a tajemným předmětem. Pozorný divák sleduje zastaralý tvar jejich ručiček, přemítá nad technikou zdobení. Nostalgie. Slova a úkony naráží do čehosi posvátného a stáčí se do rituálů. Člověk má úžasnou potřebu přizpůsobit se, říkám si, a po ničem už nepátrám. Zítra bude lov! .. Je tak nějak neskutečné dotýkat se těch věcí. Mají jména, ale jejich význam je již naprosto zastřen. Tím pádem neexistují! skoro se posmívám věčnosti a beru do ruky dlouhou tyč s kovovou rukou usazenou na jejím konci. Vypadá jako insignie práva hrdelního, které se nosily v čele popravčího průvodu. Jsem v dobrém rozmaru. Našli jsme návody k použití těch věcí a část deníku, víme již tedy skoro vše. Lovečtí psi už taky chytli stopu. .. Sedím v pohodlnym křesle a vzpomínám. Na to, jak psi trhají řemeny a ženou se za kořistí, existuje pro ně jenom ta, neznají její jméno, ale její obraz je pro ně naprosto zřetelný. My jsme pamětí odsouzeni k poznání. Řeknu vám, jsem rád, že jsem přežil. (11.03.2011)

Film, který je možno definovat jako neurčitý. A neurčitost je znakem moderní vědy i umění. Film ovšem modernu nijak a v ničem nepřekonává. Jediné co jej drží v pantech je dvojice Roden - Řehák, ostatním dialektickým dvojicím (téze - antitéze), jako Vaterland kdysi a po letech, klouby a spoje (možná úmyslně) chybí. Proto, chápu, že i komentáře a hodnocení musí být nespojité, tak jako celý film. (Alespoň brazilští Indiáni mohli mít bederní roušky; třeba na rozdíl od Adiye Oyunchimegové.) (31.08.2022)

Chtěla jsem se zase po dlouhé době kouknout na nějaký český film a když tohle běželo v televizi, byla to jasná volba. A ejhle! Děs. Ten film se mi vůbec nelíbil, byla to nuda, člověk nijak nesplynul s postavami, které mi připadaly opravdu divné. Někteří herci mluvili, jako by pocházeli z pomocné školy. Teda nevím, jestli to náhodou nebyl zájem, ale sympatie u mě rozhodně nevyvolali. Celý film nuda a jenom jsem se těšila na konec a měla jsem co dělat, abych to rovnou nevypla. (19.06.2013)

Podle mého názoru jde o jeden ze skvostů české kinematografie a tleskám Davidu Jařabovi za to, že dokázal natočit zase něco jiného.Tím myslím něco jiného než hořkou komedii se známou sestavou Holubová, Polívka, Dušek, které točí ostatní. Nejvíce mě upoutal výkon Františka Řeháka a Karla Rodena, to tedy, pánové, klobouk dolů.Kéž by takových filmů bylo u nás více... (24.01.2007)

Konecne cesky film co byl na zdejsi prumer velmi koukatelne technicky natoceny a (aspon pro mne) od zacatku do konce zajimavy a zabavny. Slovem thriller bych ho neoznacil, neni to ani psychologicke drama... Urcite mu tady ale chybi oznaceni, ktere se na csfd pridava i tam kam nepatri: mysteriozni. Malicko mi atmosferou i svou nezaraditelnosti spis nez Lynche pripominal treba puvodniho Wicker mana ( http://www.csfd.cz/film/14276-wicker-man-the ), i kdyz bez podobne silne pointy na konci. Trebaze si tim tak docela jisty nejsem a ta silna pointa tam je, protoze jsem asi stroprocentne nerozkodoval mozaiku ve sklepe. (18.01.2007)