Příběhy včelích medvídků

Včelí medvídci mají velkou výhodu v tom, jak pěkně a roztomile se vyjímají na obrazovce a jak dovedně kloubí naivitu s dětskou fantazií. Dnešní dětský divák přesto ani jedno z toho moc neocení. Zrychlila se doba a včelí medvídci nezakrněli a překvapivě stíhají v akčních scénách podbarvených nějakou chytlavou písničkou opatřenou dovedně legračním textem. Josef Dvořák a spol jako zdatní vypravěči dali příběhům punc, kdy dokáží svým dovedně rozverným hlasovým projevem přiblížit kouzelný hmyzí svět, jak dětem, tak i jejich rodičům. Jde o to, jestli v záplavě dnešní obrovské konkurence tohle stačí. Jedná se však o loutkový počin z české tvůrčí dílny, který je narozdíl od zámořské konkurence absentující s podobnými seriály, v mnoha ohledech nezaměnitelný, originální a kvalitně natočený. Takže se vypravte hezky česky na českou louku plnou skotačících a zpívajících čmeláků, kteří si nechtějí svoji letitou omšelost ani trochu přiznat. 60% (26.05.2012)

K Příběhům včelích medvídků bych mohl okopírovat komentář od Broučků. Ač jsou vlastně tvůrci komplet jiní (předloha, režie, hudba i vypravěči), měli pro mě Medvídci podobné vyznění. Jako malého mě dokázali uhranou atmosférou a já se rád ponořil do jejich světa. Jako dospělý dokáži ocenit skvěle fungující celek a výborné jednotlivé složky. Navíc jsou srozumitelní i dnešní generaci děti, těm mým se to také moc líbí. Solidní čtyři hvězdy jsou rozhodně na místě. (05.05.2024)

Večerníček, který doznívá v uších po celý život. Či snad chcete tvrdit, že ♫ Bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila. Bílá vrána, bílá noc, bílé není nikdy moc. "Čmeláci vy jste snad šílení, okamžitě nechte bílení." ♫ či ♫ Na políčku v jetelíčku, tam kde potok pramení, dobře je nám po tělíčku, zákonem jsme chráněni. Sosáčkama sosáme, bez přestání to samé, do pěti, do pěti, musíme být u maminky v doupěti. ♫ si tu a tam nezabroukáte i v dospěláckých letech? No tak vidíte... Á jé-é-ště jé-é-dnů ♫ Přátelé, chvátám, chvátám, nemám chvíli klid. Já tam, já tam, dávno už měl být. Ne, ne, ne, nesnídám, nesvačím, nestihnu to nestačím. Promiňte, vážení, mám veliké zpoždění. ♫ (18.10.2007)

Mile infantilní improvizační paráda Josefa Dvořáka, písně chytlavé nejen pro děti a proslavené obtloustlé strašidlo s kleptomanskými sklony. Nejlepší díly: Zlobivý a Strašidlový. Teď už vím, kde hledal inspiraci Peter Jackson pro Odulu.. „Teď máš štěstí, rozumíš mi, ty tlustá fčelo, že sem právě, že sem po vobědě. Víš? Ale, hele. Počkej, až vyhládnu, to nebude trvat dlouho..“ (08.12.2008)

"Tam, kde v noci jasně svítí světlušky, tam, kde za srdce tě berou berušky, tam, kde vesele si žijí čmeláci, tam, kde brouk si z brouka dělá legraci, tam nás dneska večer možná čekají, pojďme po špičkách a potají." Všimněte si prosím, že ani v textu znělky, v erbovním to znaku seriálu, nepadne ani zmínka o nějakých "včelích medvídcích". Čmelda a Brumda jsou přece čmeláci, jsou na svou identitu náležitě hrdí a padne-li v seriálu vůbec nějaká zmínka o včelách, je sršatě ironická a taková Mája by si ji za plástev určitě nedala. ;-) Myslím, že hlavní kouzlo toho večerníčku je právě v jeho neotřelém humoru, který vznikl do značné míry jako improvizační příspěvek Josefa Dvořáka a Pavla Zedníčka. Ani to věčné pošťuchování s Pučmeloudem nemá obvyklý charakter okázalého "trestání zla". Všichni přece víme, že i když ho čmeláci třeba zavřou "do sudu, do sudu, kde si asi nějaký čas pobudu", jak věštecky zpívá v teskném chansonu, je to spíš v rámci hesla "láska nehněvaná není milovaná". Jediný kritický osten zatnu na vrub hudebnímu skladateli (tuším, že to byl Petr Skoumal), který si pro největší hit seriálu, evergreen "Čmeláku chlupatý, už ti šlapu na paty", jaksi vypůjčil leitmotiv z Gershwinova Američana v Paříži. Na druhou stranu, Mistr by mohl být hrd a pyšen, že jeho hit tolik let po jeho smrti interpretovala taková Superstar, jakou Pučmeloud nesporně byl a je. 100% (10.01.2008)