Jiří Císler se narodil v Českých Budějovicích a tam také prožil své dětství a dospívání. Na přání otce se vyučil číšníkem a vystudoval obchodní akademii. Už v pubertě ho ale mnohem víc než praktické řemeslo či představa stálého zaměstnání lákalo umění, zejména hudba. Intenzivně se učil hrát na housle a po studiu nastoupil v roce 1947 jako houslista do divadelního orchestru v Českých Budějovicích. Tam si jeho nadání všiml režisér Miroslav Macháček a Císler začal zpívat v operetách a operách, postupně se propracoval i do činoher. Macháček považoval Císlera za mimořádný umělecký talent a postupně ho zasvětil i do tajů divadelní režie. Vedle toho byl Císler využíván i jako skladatel divadelní hudby a písňových textů.
Po Macháčkově odchodu z Českých Budějovic se roku 1960 rozhodl přesídlit do Prahy i Jiří Císler a nastoupil do Divadla na Fidlovačce. Tam se mohl plně věnovat svému nejoblíbenějšímu žánru, muzikálu, ve kterém mohl skloubit lásku k herectví i hudbě zároveň. Zářil tehdy například ve hře Limonádový Joe. Na začátku normalizace ztratil angažmá v Praze a posléze zakotvil k Kladivadle v Ústí nad Labem. V roce 1971 se vrátil do Prahy a těžiště své činnosti postupně přesunul k divadelní režii. V divadle Semafor pracoval v letech 1971-1973 a režíroval tam mj. hry Kytice, Elektrická pumpa nebo Kdyby tisíc klarinetů. Poté až do roku 1978 režíroval pořady komika Josefa Dvořáka s hudbou Karla Černocha v divadle Ateliér. V roce 1974 režíroval v divadle ABC program Hany Zagorové.
Koncem 70. let hrál Jiří Císler v Činoherním klubu a byl považován v úzkém kruhu divadelních fanoušků a odborníků za významnou osobnost českého divadelnictví. Prošel celkem 9 angažmá, vesměs šlo o malé scény, protože velké kamenné divadlo ho nelákalo. Přes své úspěchy zůstával nicméně širšímu publiku prakticky neznámý. Kromě drobné role estébáka v Kachyňově snímku UCHO ho film ani televize nevyužívaly. Vše se změnilo v roce 1979, kdy nečekaně získal sice vedlejší, nicméně vděčnou roli intrikána Voženílka v televizním seriálu INŽENÝRSKÁ ODYSEA. Postavu měl původně hrát J. Somr, který ale odstoupil a doporučil jako náhradníka právě Císlera. Tomu se podařilo i na malém prostoru strhnout pozornost diváků na sebe a rázem získal mimořádnou popularitu, byť zvláštní, protože jeho Voženílek byl zápornou postavou, se kterou herce mnoho diváků ztotožnilo.
Následujících deset let byl Císler pravidelně obsazován do řady televizních a filmových rolí, které sice až na drobné výjimky v případě televizních her byly vedlejší, nicméně herec měl schopnost díky své energii a nezaměnitelnému přednesu strhávat na sebe větší pozornost, než by mu rozsahem práce náležela. Většinou šlo o tragikomické figurky lidí "malých duší" - intrikány, neschopné byrokraty a snaživé hlupáky. Typickým příkladem byl zakomplexovaný pomaďarštěný Slovák Belányi v Jakubiskově seriálu TISÍCROČNÁ VČELA nebo nadšený příslušník armády spásy v Matějkově snímku ANDĚL S ĎÁBLEM V TĚLE.
V televizi se podílel na několika pohádkách jako byl např. ladovský PERNÍKOVÝ DĚDEK, JAK SE PEČE ŠTĚSTÍ nebo DOKTORSKÁ POHÁDKA. Děti si ale Císlerův hlas ztotožňovaly zejména s populárním pořadem STUDIO KAMARÁD, kde namlouval postavičku Harryho Šoumena nebo s televizním seriálem ŠMOULOVÉ, kde daboval čaroděje Gargamela. Svůj hlas propůjčil i Kolomajznovi z pohádky JAK ŠEVCI ZVEDLI VOJNU PRO ČERVENOU SUKNI. Z dabingu pro dospělé stojí za zmínku záskok za zesnulého Františka Filipovského, kde ve filmu JO převzal dabing Louise de Funese.
V soukromí byl prý spíše tichým introvertem, který mnoho času věnoval hraní na housle a skládání hudby. V roce 1986 např. napsal scénickou hudbu a písně ke hře Zítra touhle dobou pro divadlo Večerní Brno. Druhou etapu jeho popularity přinesla 2. polovina 80. let, kdy se stal partnerem Luďka Nekudy v autorském projektu SEŠLOST. Tento cyklus byl nejoriginálnějším a nejvtipnějším zábavným pořadem své doby a několikrát tam zazněly i Císlerovy písně.
V roce 1990 založil v Praze první českou soukromou divadelní společnost nazvanou Hravé divadlo. Po roce však musel projekt ukončit. Jednak neměl zkušenosti se šéfováním souboru v tržních podmínkách, ale začaly se také hlásit první příznaky Alzeheimerovy choroby, která ho v 90. letech postupně vyřazovala z aktivního života a nakonec způsobila smrt. Kvůli této nemoci strávil poslední léta svého života v osamění a zemřel prakticky zapomenut. Jiří Císler byl výrazným tvůrcem, který dělil svůj zájem mezi hudbu a divadlo. Je považován za mistra ironie a sarkasmu. Byl dvakrát ženatý, s první manželkou, sólistkou hudebního divadla v Karlíně Boženou Havlíčkovou-Císlerovou měl dvě děti.
Milan "gudaulin" Černý
