Jako kníže Rohan

Podprůměrná Raisovinka, schematická a poučná, jak to Karel Václav uměl. Nikdy jsem pořádně nepochopil, proč se rurální moralitky tohoto pána těší takové pozornosti. Něco takového se v televizním studiu prerobiť na kvalitu nedá. Jenže Vladimír Menšík to vzal jako výzvu a ejhle - usvědčil mě z omylu. Jeho výkon zvedá celou záležitost na zapamatovatelnou úroveň. (02.05.2015)

Esence české televizní dramatické tvorby, která v sobě nese výstižnou studiovou zkratku lidských charakterů a gest, všecho nezadržitelně spěje k závěrečné katarzi, pro mě několikarozměrná ilustrace teorie prostředníků (René Girard) - lidé napodobují druhé a jejich chování (tenhle napodobující princip je příznačně obsažen už v názvu inscenace "jako kníže Rohan") , aby se tak přiblížili ideálům a hodnotám, které vyznávají a které jsou pro ně ztělesněny v určitém člověku idolu = prostředníkovi (v tomto případě "panstva")... protože však ale nikdy nemohou být dokonale druhým a tedy dokonale naplnit svou touhu, končí jejich osudy tragicky, zde tento mechanismus logicky vede k totální (sebe)destrukci hlavní postavy. (25.01.2009)

Tohle je perla všech televizních československých inscenací!! Vladimír Menšík jako venkovan Špáta, který náhle zdědí 15000 zlatých po svém strýci a jeho proměna v boháče - pána, který si začne žít " jako kníže Rohan " . Jeho výkon snad kolikrát předčí i Lída Roubíková v roli jeho chamtivé, hamižné a panovačné matky. Její falešný pláč a naříkání na hřbitově při pochovávání její snachy, kterou tak nenáviděla, je odporné a nedůstojné. Televizní snímek je natočen i ve skutečných reáliích, takže působí přesvědčivým dojmem. Krásný příklad člověka, který zbohatne ne svým přičiněním a začne si hrát na někoho, kým není a všem ostatním je jen pro smích a sám o tom ani neví. Scéna, když matka veze na vozíčku již poblázněného Špáty je nevymazatelná z paměti. Geniální dílo podle předlohy Karla Václava Raise natočil Zdeněk Kubeček a jedná se zároveň i o jeho nejlepší režisérský zásek. Krásně tklivou hudbu složil Vítězslav Hádl. " Já mám 15 tisíc! A dva domy " (22.01.2016)

Jak tu jeden kolega napsal - film je černobílý, bohužel filmy podle literární předlohy většinou neskončí jinak, než by si autor přál. Postava pana Špáty je tu celkem propracovaná, no propracovaná, ono je to složitě řešeno, když pan Špáta je velice jednoduchý člověk, řekněme prosťáček, který se nechá oslepit bohatstvím. Z tohoto důvodu je to snímek, který nemůže bohužel potěšit lidské smysly ani omylem, protože vlastně celý film se díváte, jak se hlavní hrdina sám žene do své vlastní záhuby a to pak nezachrání ani ten nejlepší herec. Inu drama je drama, však Vladimír Menšík náš svět humoru obohatil nemalou měrou jinde. (21.03.2012)

Drama o tom, co s člověkem dokážou udělat peníze. Asi je málo lidí, kteří by ustáli bez menšího klopýtnutí, takovou náhlou finanční injekci. Sám nevím, co by to se mnou udělalo. Tato inscenace velmi dobře ukazuje odstrašující případ, jak to muže s člověkem dopadnout, když přestane myslet na zadní kolečka. Na celém filmu se mi velmi líbil ten tragický konec, který byl sice nevyhnutelný, ale je zde velmi dobře zaveden až do úplného konce. A za další se mi líbil pan Menšík, který mi zde prokázal, že nebyl jen bezvadným vypravěčem a bavičem, ale že byl i znamenitým hercem. (04.01.2009)