Milujte svého zabijáka

Chtěla jsem se do tohohle zabíjaka zamilovat, ale nějak mi tam chyběly jakékoli emoce, motivace, niterní pochody postav... nápaditý, barevný filmek s akcí, avšak emotivně poněkud plochý. Sam Rockwell jako komik-zabiják parádní, to se musí nechat, Kaufman coby scenárista je zde v poklidnější poloze, ale celkově je to taková spíš jen popisná podívaná, z které si za pár dní budu pamatovat jen ty barvičky... Za zhlédnutí jistě stojí. Jednou. (05.12.2013)

Formálně neskutečně vytříbená hračka s takovým tím "muhehe" v pozadí, na které se dá dobře vysvětlit, proč v některých filmech máte pocit, že Clooney až příliš kouká přes kameru. Má režijní nápady, má cit pro cynismus a ironii, umí chytře pracovat s kulisami (což se mu v jeho následujícím, v jednom patře baráku natočeném Good Night and Good Luck hodilo) a spoustu kámošů do vtipných cameo rolí. Je to prostě borec. (12.03.2012)

Clooney dokazuje, že režírovat umí a že je rozhodně velkým příslibem do budoucna. Působivá vizuální stránka je jedním z hlavních aspektů skvělé atmosféry snímku, zato délka stopáže jedním z hlavních záporů. Kaufmanův tradičně výborný scénář je podpořen výtečnými hereckými výkony. Překvapivě po dlouhé době solidně zahrála i Drew Barrymore a tak nezbývá než-li se nechat vtáhnout do této životopisně mystifikační hříčky v kabátu zdánlivě obyčejného dramatu. (24.05.2004)

Tohle napsal Charlie Kaufman? Škoda, nečekal jsem, že dokáže napsat i tupé dialogy. Netuším, o co se snažil Clooney, ale vůbec mu to nevyšlo - snímek se zajímavým potenciálem zklazila jeho absolutní neschopnost. Snažil se dát do filmu všechno a to právě to, co se mi nelíbilo. Překombinovanost. Tolik neukončených scének, že ani divák pořádně neví, oč tam jde jsem nečekal. Místy to bylo i dost absurdní. Rockwell moc charismem nehýřil a Roberts (ačkoliv tu zase tak dlouho nebyla) mi lezla na nervy. Ale co se mi líbilo, byla zajímavě podaná vizuální stránka a samozřejmě vynikající Palisades Park od Freddyho Cannona. (07.11.2011)

Charlie Kaufman má zvláštní styl. Taky si vybírá zvláštní náměty. A tohle je nejnormálnější film obdařený jeho scénářem, který jsem zatím viděl. Ale není to ten důvod, proč se mi Dangerous Mind tak líbilo. Tím je totiž naprosto skvělý Sam Rockwell...ano, nehraje žádného sympaťáka...zkraje spíš pěkného zoufalce. A možná právě proto jsem mu zhruba po čtyřech minutách zcela nepokrytě a nadšeně fandil:) A ani sonda do "úpadku americké televizní zábavy" (co by asi tehdejší intelektuální kritici říkali dnes...možná by se radši rituálně upálili, než by se dívali na Udělám Cokoliv a podobné grcy) nijak nesnižuje tempo, tahle dvojkolejnost je totiž zdařilou prací scénáristy svedena dohromady tak, že po závěrečné scéně zůstanete jenom civět na titulky a něco si pomyslíte. Co to bude, to záleží na vašem věku. Vážně. Kruci jaký vážně? Vždyť neznám nikoho mimo svoji věkovou skupinu, kdo ten film viděl. (a je to jenom moje chyba, neberte to jako tvrzení, že tohle je film pro dvacetileté) Anyway - přítomnost George Clooneyho a solidní výkon jsem čekal. Drew Barrymore jsem taky čekal. I když takovéhohle výstupu bych se nenadál. Je naprosto skvělá, její postava má vývoj, má jiskru, je i dobově přesná...no prostě mě potěšila. V celkem depresivním filmu byla jako zářící paprsek. A Julia Roberts...ouuu...femme fatale jako když ji vyšije. Úžasná. Ode mě tedy naprosto zasloužených 80%. Ne pro ni...pro tenhle film. (18.02.2006)