Fargo

(1001) Nejzábavnější Coeni? To by byla panečku motivace tenhle film strhat, že nenaplňuje očekávání. Největší švanda ale je, že tyhle a jiné podobné nálepky dávají filmům diváci, filmy samy od sebe nejsou nic. Nebo tak něco. Toliko k filozofickým myšlenkám, jež se obvykle u komentářů objevují. Nebo by měly, ale co já vím. Dále bych chtěla vyjádřit obdiv scénáři a figurám v něm vylíčeným, neboť v tom tkví klíč k úspěchu - výrazné typy obsazené výraznými herci. Výrazně. Ráda bych proto vyzdvihla práci lidí, kteří rozhodli, že postavy budou hrány těmi lidmi, kterými jsou nakonec hrány. Také bych chtěla ocenit úsilí 12 otců poutníků, kteří někdy kolem roku 1607 zcivilizovali barbarský Nový svět a položili tak základy společnosti, ze které si tento film utahuje. Chtěla bych, aby William H. Macy věděl, jak moc pro mě znamenají jeho modré oči a žabí ústa roztažená do úsměvu, když dělá, že je šťastný a že už odeslal ta sériová čísla vozidel. A nakonec bych chtěla poděkovat mé matce, že mě porodila a umožnila mi, abych napsala tento komentář. (15.05.2009)

Přesně tak, zputniku: "Události nabírají směr, který si vlastně nikdo nepřeje.“ Právě proto mi to připomnělo Zbytečnou krutost. Čekal jsem něco v tom stylu, taky jsem se částečně dočkal, ale nebylo toho moc. Málo krvavé? Málo kruté? Ovšem smysl filmu vystupoval na povrch čím víc se blížil konec. Závěrečný monolog šerifky. Carter Burwell. Dva největší klady. (17.08.2005)

Bratia Joel a Ethan Coenovci sa preslávili svojím šiestym filmom Fargo. Tento thriller s dômyselnou zápletkou je efektne zasadený do Minnesoty, abstraktnej krajiny nášho detstva – nehostinnej, vetrom ošľahanej tundry pripominajúcej Sibír, nebyť dílerov Fordu a reštaurácií Hardee. Postava Marge v podaní skvelej McDormandovej je pravdepodobne najlepšia (a samozrejme aj najsympatickejšia) ženská úloha, akú kedy Coenovci napísali. Film má úžasnú kameru, snímajúcu zasneženú krajinu, a plynulo sa pohybuje medzi čiernym humorom, kriminálnou drámou a geniálnou komédiou, pričom rozpráva veľmi zaujímavý príbeh. Čiastočne štylizované dialógy, taktiež dôležité vo filmoch bratov Coenovcov, tu vďaka rytmickému „yah-yah“ miestneho minnesotského dialektu nadobúdajú ďalší rozmer. 80% (13.06.2010)

Bratři Coeni a jejich epos, který už asi nikdy nepřekonají. Jejich styl mám docela rád. Hlavně díky jejich humoru a stylu, kterým film natočili. Svižně, rychle, ale jen ve chvíli, kdy se má něco dít. Když je klídek, tak hlavně zábavně a originálně. A to je dobrá kombinace. U Farga hlavně převládá násilí, což je docela problém, ale na černý humor si určitě čas také udělají. Občas tam někdo s nějakou pekelnou hláškou zaperlí, což určitě potěší, protože jinak je tohle psychotickej film jak poleno. Například dva hlavní nepřátelé. Steve Buscemi a Peter Stormare nemohli bejt vybráni lépe. U nich je to lotrovství vidět na očích, proto se na to tak hezky kouká. Popravdě díky tomu, že v tom oni dva jsou, jsem vydržel Fargo zkouknout až do konce. Díky ním to má neskutečný náboj. Jinak by to dle mého zas tak velké hodnocení mít nemuselo. Divák v dnešní době řeší ve filmu násilí. Ať se podívá na Fargo, řek bych, že si to asi rozmyslí a bude mlčet. Pro diváky, kteří násilím opovrhují, nechť okusí Fargo. Násilí by bylo, ale tak trošku netradiční formou. No a ten závěr, ten v každým asi trošek citu, jestli ještě nějakej během sledování má, kompletně zlomí a ten osamocen odplave do širého oceánu, protože to z Vás vyvaří mozek. (13.03.2009)

Hulvátsky patetickej, buranskej nátěr, a setsakramentsky účinnej. Selská logika, pokaždý pětkrát trpělivě zopakovaná, kdyby snad někdo neslyšel dobře napoprvý, ačkoli nic důležitýho se neříká. Všechno prostě jenom nad smaženými vajíčky, horkým kafem a mezi vaťáky a sněhulema spěje ke svýmu završení, stejně jako těhotenství, a stačí dělat si svý bez oslnivýho glamouru a na zbytek počkat, protože boží mlejny melou hlavně mezi prosťáčkama a nejnebezpečnější věty jsou ty bez plnovýznamových slov: ou jéah, aha-a! ***** Mimochodem, skvěle vybalancovaný výsměch i pocta vidláctví, obracející hroty vidlí i vůči všem sofistikovaným thrillerům, načančaným zápletkám a oslavám hrdinství, když se tu předvádí, že stejný mechanismus šlape prostě v každém prostředí, jen někde se s tím míň nadělá: těhulka milá ženuška a shodou okolností místní policistka jde bez cavyků sama s pistolí zatknout zabijáckého Frankensteina, kterýho bez cavyků vystopovala a kterej právě na samotě u lesa dělá ze svýho parťáka jelita, protože to holt k její práci patří, a čím dřív s tím pohne, tím dřív bude doma, aby se mohla stulit k paťatému mužíčkovi a sledovat na National Geographic příhody ze života hmyzu, protože mezi všema těma rekvizitama obalů od čipsů, vyšívaných deček a mastných pohlazení má pocit nefalšovaný jistoty domova a ví svý, aniž by o tom uměla rozvitýma větama vyprávět. ***** A hlavně: tohle je poprvé, co pamatuju, aby úvodní předznamenání, že nějaký film je natočený podle skutečné události, bylo organickou součástí jeho cynického humoru - bravurní je, jak to je hned na začátku jasné, ještě bez obrazu, jak to samotné prohlášení rozesmívá čistě tím, jak je formulováno, jakou patetickou melodií podkresleno a jak provokativně a sebejistě vyzařuje z plátna, na němž víme, že se bude odvíjet film bratrů Coenů, takže je rovnou jasné, že to je drsný vtip, který se celý filmem ponese, aby ho správně zabarvil: a taky že ano, s každým dalším záběrem rozměry toho cynického žertu úctyhodně nabývají a palčivě nabírají na síle, připomínáte-li si během sledování, že "na přání pozůstalých byla sice jména postav změněna, ale z úcty k obětem byly jinak události zachyceny přesně tak, jak se odehrály". Geniální tah, který měl konečně koule někdo využít, a další políček filmovému průmyslu, který z podobných triků tak rád těží u senzacechtivého publika. (09.01.2015)