Jánošík

Úplne prvý film o Jánošíkovi v nemom podaní, dnes už má rovných 100 rokov. Honorár Theodora Pišteka bolo vtedy 15 000 Kčs mesačne, čo bola obrovská suma, nakoľko priemerný plat bol cca 1000. Užitočný odkaz k filmu: http://janosik.terchova-info.sk/janosik-1921/ (03.03.2021)

Slušné dielko, ktoré mohlo byť smelo konfrontované s celosvetovou tvorbou. Samozrejme, nejde si nevšimnúť literárne vyznenie postáv či divadelný scenár, ale keďže ide o našinskú prvotinu, ktorá nastavila zrkadlo pre celý rad dejových postupov i dnes pôsobí kvalitnejšie než väčšina zidealizovaných báchoriek, dá sa toto všetko odpustiť. A mohol Siakeľ tušiť, že v našej krajine, kde natočiť kvalitný film (hoc obyčajný film) trvá roky (skrátka dlho a vo veľmi malých množstvách) bude práve jánošíkovská adaptácia tak prejánošíkovaná? (18.04.2014)

Jako první slovenský celovečerní film není Jánošík vůbec špatný. Děj je docela dobře postavený a zajímavý je zejména zvolený způsob retrospektivního vyprávění. Afektované herectví bych přešel s nadhledem, zvášť, když si uvědomíme, že někteří z herců stáli před kamerou poprvé (a naposled) v životě... Byly sice vytvořeny dvě verze filmu, ale pochybuju, že to mělo nějaký zvlášť silný účiněk na americké diváky. Když odhlédnu od slovenských titulků, kterým amíci nemohli rozumět (na anglické už nezbyly peníze), tak stejně to muselo vypadat i s ryze regionálním příběhem, který na západní obecenstvo musel působit docela naivně. Ale film je to, myslím, více než slušný a zajímavý začátek slovenské kinematografie. A hodně zajímavý byl taky pohled na mladého Theodora Pištěka...:-) (31.07.2006)

Na salaš v slovenských horách prichádzajú traja návštevníci z mesta: valachovi pripomína jeden z nich Juraja Jánošíka. Začína sa odvíjať retrospektívny príbeh mytologickej postavy slovenských dejín, ktorý "bohatým bral a chudobným dával", nakrútený v r. 1921 v dvoch verziách - pre americké a československé publikum. Rekonštrukcia, ktorá je výsledkom skombinovania najpoužiteľnejších častí oboch dochovaných, no poškodených originálnych negatívov prebehla v r. 1975. Pištěk ako skúsený divadelný herec robí čo môže, ale osobne mi do úlohy vodcu hôrnych chlapov nesadol. K silnejším hereckým momentom patrili démonické úškľabky zlého grófa a nevyslovená závistnícka zlosť cigánky, ktorá podhodila zbojníkovi suchý hrach (tá herečka síce nerobila vôbec nič, len sedela, no sálala z nej mrazivá zlosť cigánskych vediem). Dramatické epizódy nechýbajú, ale film sa skôr sústreďuje na vykreslenie poddanského života a života bohatej šľachty, samotným zbojníckym akciám a sociálnemu Jánošikovmu cíteniu venuje až trestuhodne málo priestoru. Pozn. Citát z dobového plagátu filmu svedčí o silnej národnobuditeľskej úlohe filmu: "Jánošík je symbolom boja proti maďarskému zemianstvu, ktoré slovenský ľud utláčalo a držalo v putách. Dnes, keď slovenský národ púšťa sa na volných krídlach k voľnému letu, aby sa dostal na svetové závody, naši americkí bratia pomáhajú i v tejto práci, ba novou silou idú za vytknutým cieľom.". (02.02.2008)

Slovenský lidový hrdina z přelomu 17. a 18. století - zbojník Jánošík - se s odstupem let stal ve vyprávění slovenského lidu legendou, ochráncem utlačovaných, který bohatým bral a chudým dával. Jeho životní osudy přešly v letech před první světovou válkou i do české literatury, především Mahenova divadelní hra stávala řadu let mezi kmenovým repertoárem profesionálních i ochotnických scén. Jánošíkovská legenda se pak přímo nabízela k filmovému zpracování, které mělo velkou výhodu v jedinečném zachycení krásy slovenské přírody. Z podnětu amerických Slováků, kteří zajistili potřebné finanční prostředky, natočila nově ustanovená společnost Tatra-Film-Company Jánošíkovy osudy v roce 1921. Na tvorbě a vzniku celého projektu mají zásadní podíl čtyři slovenští tvůrci, žijící trvale v americké emigraci. Vedle autora původního scénáře Jána Žáka-Marušiaka to byli zejména režisér Jaroslav Siakel' (který završil svůj předlouhý život v úctyhodných sto jedna letech), jeho bratr Daniel a producent John (Ján) Závodný. Do hlavní role byl obsazen nestor českého filmu, tehdy šestadvacetiletý Theodor Pištěk, který získal výjimečnou příležitost ztvárnit herecky náročnou postavu. Film byl natáčen současně dvěma kamerami podle dvou odlišných scénářů, z nichž jeden byl určený pro americké krajany a druhý pro domácí publikum. Neobvyklá a originální je pak samotná struktura vyprávění skrze retrospektivní vzpomínky starého bačy. Zfilmovaný Jánošík přirozeně slavil velký ohlas jak v Československu, tak v zámoří, kde nakonec skončila i jediná kopie. Ta byla náhodně objevena na počátku sedmdesátých let Johnem Závodným, který ji okamžitě daroval slovenskému filmovému archivu. Zrestaurovaná verze se nakonec dočkala obnovené kinopremiéry a vrátila slovenskému národu jejich legendu. Špičkové převedení filmu na DVD nosiče je doplněno vyčerpávajícím bonusovým materiálem, v němž je zachycen zrod, vývoj a následný osud němého Jánošíka tak, jak by si přál každý filmový fanoušek. (14.11.2009)