Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Berlín, 1942. Friedrichu Weimerovi je sedmnáct a právě ukončil školu. Pochází z chudých poměrů, přesto však sní o tom, že v životě něco dokáže. Jediné, čemu se intenzivně věnuje, je amatérský box. Šanci dostává v okamžiku, kdy se setkává s chápavým Voglerem, který sdílí jeho boxerskou vášeň a učí na elitní nacistické střední škole Nationalpolitische Erziehungsanstalt (Napola). Ten zajistí, aby tam byl Friedrich přijat, a stává se jeho mentorem. Friedrichovým novým přítelem se stává syn vysoce postaveného nacistického pohlavára Albrecht Stein - citlivý mladík, který před ním neskrývá své pochybnosti o ideologii, kterou si ostatní studenti nechávají bezmyšlenkovitě vtloukat do hlavy. V každodenní konfrontaci s tvrdým a námitky nepřipouštějícím drilem se Albrecht stále zřetelněji dostává do konfliktů. Friedrich pochopí, že kamarád si svůj osud zvolil i za cenu sebezničení. Rozhodne se, že využije posledního zbytku svobody, který mu osud nabízí, a pokusí se žít čestný život. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (259)

Lynn 

všechny recenze uživatele

Filmy jako je Napola mám velmi ráda, neboť zkoumají válku z pohledu buďto dětské, anebo mladistvé duše. A to už věděli i ve starověku, že proutek se musí ohýbat, dokud je mladý. Na Napolách byla z chlapců vychváváno budoucí elita. Na začátku je ve filmu jedna výstižná scéna, která si jen sama o sobě zaslouží přinejmenším 5*. Je to scéna uvítání ve škole, s patřičným německým nacionalismem, kdy všichni zpívají oslavnou hymnu o svém Vaterlandu. Scéna je dokonale působivá a jsem si zcela jistá, že v reálu před 60-ti lety byla taková věc působivá neméně... A film sám o sobě se sice tu a tam dopouští klišé, přesto díky vynikajícím hereckým výkonům Maxe Riemelta a Toma Schillinga nemohu jinak než za 4*. A navíc je tu i překvapivé jméno na postu režiséra - nečekala bych, že režisér prcičkovitých filmů "Holky to chtěj taky" etc. natočí něco tak vážného jako je Napola. ()

higuain 

všechny recenze uživatele

Napola, škola ideologie. Škola, která brousí nevybroušené diamanty. Škola, která tvoří muže, aby mohli tvořit historii k obrazu vůdcovu, protože zakladatel historicky první tisícileté říše trvající nakonec zhruba jednu dekádu je přece nade všechny a nade všechno. Napola, škola nacismu. Film Dennise Gansela má v první řadě velmi poutavý námět, který by zaujal a nějaké ty plusové body urval i v momentě, kdy by scházela filmařská kvalita. Ta ovšem neschází, natočeno je to velmi dobře, když pominu scény z boxu, které kameraman asi nesnímal úplně střízlivý, protože taková nepřehlednost ve scéně, kde figurují pouze 2 postavy, to je na pováženou. Ale to je v tomhle případě vedlejší. ()

Reklama

murakamigirl 

všechny recenze uživatele

Na sklonku vypuknutia najväčšieho svetového konfliktu začínajú v Nemecku vyrastať prvé elitné školy, tzv. Nationalpolitische Erziehungsanstalten, združujúce tisíce mladých Nemcov. Ich cieľom bolo vychovať a vycvičiť verných služobníkov führera a vlasti. Neboli priamo určení na potravu pre guľomety, do všetkých zasadili semienka nádeje, že z nich povstanú velitelia, generáli… Realita bola iná. V 1945- hoci Nemecko bolo dávno stratené a nacizmus takmer prekonaný- nasadili týchto sfanatizovaných a nedostatočne pripravených mladíkov do záverečných bojov. V ich radoch padol každý druhý... Áno, je jasné, že táto záležitosť je priehľadným útočením na psychiku diváka, ale aj tak mnou Napola zalomcovala. Žiadne miliónové efekty, žiadne prelievanie krvi, nijaké nonstop vybuchujúce granáty… Nič z toho nebolo potrebné (hoci asi ani nebolo možné), aby tvorcovia urobili z diváka rovnocenného účastníka filmu. Ani retrospektíva, ani rozbesnená kamera, ale v skutku obyčajný pohľad na neobyčajné veci, doplnený citlivými melódiami Angela Badalamentiho. Napola fakt pôsobí ako televízny projekt, no mne to neprekáža. Čo je na Ganselovej dráme najpôsobivejšie, to sú výkony hercov. Každý, kto dostal trochu viac priestoru, daroval svojej postave mozog i srdce, vdýchol do nej život, a tak pôvodne mŕtvy príbeh je razom z mäsa a kostí. Ťažko vyberať, ale asi najhviezdnejší je ústredný Max Riemelt, na päty mu stúpa úžasný Tom Schilling ako krehký syn nacistického veliteľa Albrecht. Príbeh 17- ročného Friedricha na mňa dojem spravil, najmä preto, že je skutočne tvrdou a nehranou kritikou jednej šialenej doby. Nemeckí chlapci neplačú... (nepríjemné nejestvujúce motto tohto filmu.) ()

Hrabka 

všechny recenze uživatele

Dobrý a chytlavý příběh s poutavou tématikou z doby, kterou autoři budou divákům připomínat ještě hodně dlouho a to je jen dobře. Přestože je se jedná o velmi povedený film, který dokáže zaujmout, tak si myslím, že se z toho dalo v určitých momentech vytřískat víc a celkově mohl být děj a především závěr údernější. 80% ()

Makky 

všechny recenze uživatele

Zaujímavé, pôsobivé, pútavé. Napola je veľmi ojedinelý snímok. Kritika nacizmu je dosť veľká a je zaujímavé, ako sa Nemci snažili vymývať mozgy vlastným deťom už v ranom veku. Príbeh Friedricha Weimera je výborný. Ako chlapec z chudobnej rodiny dostane šancu vyrovnať sa svojim rovesníkom z vyšších vrstiev a tak sa chopí príležitosti. Ale počiatočná ideológia nacizmu sa postupne stráca a chlapec zisťuje, že nie všetko je sfarbené do ružova. Napriek dobrému pocitu z filmu nemôžem dať vyššie hodnotenie. Je to tak 3 1/2 hviezdy. ()

Galerie (34)

Zajímavosti (21)

  • Na natáčení filmu Napola se podílel 150členný tým. (Rodriguez)
  • Během natáčení ani jednou nesněžilo. Ve skutečnosti bylo +30°C. (Rodriguez)
  • Kvůli roli Albrechta si tvůrci prohlédli přes 600 chlapců za 9 měsíců. (Rodriguez)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno