Rozhovor

Nedočkal som sa tu síce žiadnej svižnej akcie, zato som však dostal poriadnu porciu paranoje a všelijakých špinavostí. Ono živiť sa odposluchmi je už len samo o sebe dosť odporné. Ide o psychologický thriller plný odpočúvania a zahalený do mysteriózneho rúška sveta odposluchov, ich zneužitia a tiež aj vrážd, pričom snímok prinúti diváka zauvažovať aj nad morálnym aspektom tejto témy. Ďalší zo snímkov, ktoré sa F. F. Coppolovi vydarili na jedničku. 75/100 (14.11.2015)

(1001) Vskutku znepokojivý film. Je hodně pomalý a v pravém slova smyslu klade existenciální otázky. Ale jsem ochotna tu chvíli čekání odpustit, když odměnou je zdemolovaný byt. --- Po projekci s komentářem pana Radima Valaka přidávám postřeh, že mě nikdy ve srovnávací kombinaci Rozhovor x Zvětšenina nenapadlo uvažovat o tom, že fotograf ve Zvětšenině ničemu nevěří a je zcela prázdný, zatímco mistr zvuku v Rozhovoru v sobě má víru i svědomí. Jinak tady se Coppolovi povedlo natočit ryze "evropský" film a proto je to myslím jeden z těch mála příspěvků Nového Hollywoodu, které ke mně opravdu promlouvají. (03.01.2013)

Rozhovor má stejně jako Zvětšenina pomalejší tempo. Ovšem nechybí zde napětí a Hackman s knírem je skvělý. Film má geniální konec a geniální začátek, to mezi tím je místy lehce hypnotické - ale jako celek mi to přišlo dobré. Ale chyběla mi scéna, kde by Hackman utíkal s polorozmlácenou kytarou.:)) 90% (07.03.2007)

Jak jsem uviděl, že ve filmu hraje Gene Hackman a žánrem snímku je thriller, očekával jsem víc než solidní dílo. Navíc jsem tajně doufal, že 3. mnou viděný Coppolův snímek zlepší můj názor na režiséra (vzpomínka na nemožného Draculu je bohužel pořád čerstvá). A to se naštěstí podařilo. Jsem sám rád, že jsem rychle přivykl tempu filmu; bylo totiž dost pozvolné (pro někoho zoufalé pomalé) a pak jsem si začal vychutnávat každý detail snímku. Hackman zahrál samotářského workoholika na jasných 5* a hned jsem si postavu Harryho oblíbil. Dokonce se zde mihl v malé roli i tenkrát mladý Harrison Ford, který však nedostal moc velký prostor k uplatnění, avšak jeho pohledy mluvily za vše. Navíc to byl thriller se zajímavou myšlenkou (řekl bych, že i originální) a opravdu mě bavilo sledovat mistra "špicla" při práci, která působila velice věrohodně a realisticky jako celý film, což oceňuji. V neposlední řadě musím pochválit i klavírní hudbu, která sem bezvadně sedla. Co se týče konce, ten nejspíš vyvolá hodně otázek (nebo alespoň u mě se to podařilo), ale nakonec mi ta jeho otervřenost nevadí, člověk si může pointu domyslet sám (což asi Coppola chtěl). Hodnotím nakonec plným počtem a vřele doporučuji přivyknout tempu a nevypnout film po 10 minutách. (15.07.2008)

Začal bych hlavolamem: jak je možné, že nám pohled do slunečních paprsků či svařovacího oblouku trvale poškozuje zrak, zatímco když se díváme na totéž v kině, třeba Sunshine se velkorysými záběry na slunce vyloženě pyšnil, oči zůstávají v bezpečí. Zjevně to má co do činění s tím, že na oko působí mnohem větší rozsah elektromagnetického spektra a v mnohem větší intenzitě, než jaký zachycují filmové kamery. Z čehož je celkem evidentní, proč nemůže film nikdy zcela odrážet skutečný svět, ačkoliv je o tom spousta tvůrců a ještě větší množství diváků odjakživa přesvědčena. Nikoliv však Coppola, neboť Rozhovor pojednává v zásadě o tom, proč není radno věřit svým očím a je lepší se spoléhat na sluch. Dokonce v tom spočívá obrovské morální poučení plynoucí z celého příběhu, neboť Gene Hackman tu nehraje nějakého ztroskotance či losera, jak se může na první pohled zdát, nýbrž naopak muže věřícího správně až do poslední chvíle ve vlastní sluch a nejmodernější zvukové vybavení, které používá pro svoji práci. Úplný závěr, kde hlavní hrdina sloupne tapety ve svém bytě, lze chápat i jako metaforu sloupávání falešných vizuálních mediálních fasád kolem, zatímco hrou na saxofon stvrzuje příklon ke sluchu a ke zvuku. Hrdina nosí rovněž brýle, což jen posiluje jeho nedůvěru ve zrak. Rozhovoru tato nedůvěra velmi prospívá i po umělecké stránce, neboť namísto poněkud otřepaných halucinací a divokých snů zprostředkovává stísněnou paranoidní atmosféru nepřímo a náznaky. Bývá-li tedy Rozhovor chápán jako kopie Zvětšeniny, je třeba k tomu dodat, že Antonioni řekl pouze jednu část pravdy (s obrazy je něco v nepořádku), ale dořekl to až Coppola. (14.10.2012)