Hooligans

Dlouho trvalo než jsem se k HOOLIGANS konečně dokopal, ale teď musím říct, že to vážně stálo za to. Wood ze sebe opravdu svižně shazuje Pytlíkovskou image a já jsem tomu opravdu rád. Byla by ho škoda. Jako "bitkař" je perfektní. Lexi Alexanderová se jako režisérka taky pěkně předvedla. Možná až hodně nečekaně dobře. Bitky jsou skvělé, syrové a je z nich cítit potřebná energie, zároveň zvládá i psychologickou stránku snímku a neztrácí příběhovou linii. Co dodat. Jsem rád že jsem se podíval a teď už to kdykoliv udělám rád znovu. W-H-U! (25.04.2007)

Člověk by si řekl, že si z tohodle filmu nic neodnese. Proto jsem se o něj nezajímal a několikrát jsem vynechal jeho shlédnutí. Jenže opak je pravdou. A je to také milé překvapení. Režie filmu je skvělá a herci realističtí. Ve filmu je několikrát explicitní násilí a kamerově tak natočené, že se v jednu chvíli snaží něčemu vyhnout a v další zobrazit naprosto vše. Původně jsem si říkal, že to bude jen o tom násilí, ale příběh je stavěnej jinak a tím si mě získal. (23.07.2008)

Predstavte si futbalový zápas, kde hrajú proti sebe dve silné mužstvá, zato plné primitívnych idiotov. Začnú hrať, postupne zápas prerastá v šarvátky a bitky so zlomenými nohami, neskôr si začnú hráči strielať aj vlastné góly a nechýba ani jeden mŕtvy na ihrisku. Hráči nie sú schopní sa riadiť pokynmi trénerov. Rozhodca je žena, ktorá sa snaží tento zápas dopískať až do konca, aj keď s mnohými žltými a červenými kartami. Aj takýto zápas ale môže byť zábavný, aj keď som vošiel na nesprávny štadión. (09.06.2012)

Elijah Wood je vykopnut z Harvardu, odletí za svou sestrou do Londýna, kde pozná nefalšované hooligans i svou temnou stránku, která se nakonec ukáže být to správnou. Tak jsem to vnímal já. Vyznění filmu vám však může být celkem ukradené, protože veškerými hrdiny jsou právě členové bandy rváčů dělící svůj život mezi hospodu a „bitevní pole“. Není pak důvod pohoršovat se nad pointou tvrdící „být hooliganem je správné“. Film hooligans prezentuje jako lidi přímé, vynášející unáhlené rozsudky a řešící komplikovanější problémy pěstmi. Že něco podobného není problém natočit jinak a lépe dosvědčuje skvělý australský Romper Stomper. Hooligans jsou oproti tomu jen povrchní báchorkou. Povrchní stejně jako články „těch sviní novinářskejch“. Pohnutky vedoucí tatíky od rodin do krvavých bitek nám zůstávají utajeny. Nevyužita zůstala možnost ukázat průnik k jádru party prostřednictvím člověka zvenčí. Vysokoškolák se dá náhodou dohromady s pochybnými existencemi a po chvíli už je (ani neví jak) zatažen do boje o život. Zalíbí se mu to a šmitec. Žádné hluboké pohnutky mysli, osudová rozhodnutí, prostě najde jen tak smysl života v nesmyslných rvačkách.Jaksi stranou pak stojí „detaily“ typu: Matt zničí životy své sestře, jejímu manželovi a jeho bratrovi, aby nakonec odešel coby (morální) vítěz. Hooligans nejsou úplně špatným filmem – třeba rvačky, ač zmatené, dokážou pohnout s vaší hladinou adrenalinu, toužíte-li se však dozvědět, proč se lidi mlátí, sáhněte raději třeba po Klubu rváčů. 40% Zajímavé komentáře: Lima, Le_Chuck, nunka, JB2203, Efreeti (18.02.2006)

Mám rád fotbal, nemám rád lidi, kteří si u něho honěj svý zastydlý ego. Neříkám, že nefandím, nebo že občas nevyřknu nějakou tu nadávku směrem k tomu, co se odehrává na hřišti, ale to je asi tak všechno. A tím se dostáváme k paradoxu filmu, že i hooligans jsou normální lidi. Tedy...jak kteří. Můžu vám říct, že o mém hodnocení nejvíce rozhodla scéna "rande v pubu v Millwallu." Jo a, prosím vás, neříkejte "kopaná!" (29.03.2006)