Noc s nabroušenou břitvou

K pořádnému hororu má tahle vyvražďovačka daleko. Lekacích scén je jako šafránu, i když stříkání krve a máchání břitvou a noži si užijete dosytosti. Tím to ale nechci shazovat, jen se to podle mě víc blíží tomu drama/thriller. Vyzvihnout by se dala zajímavá závěrečná pointa, u které si však člověk uvědomí, že to vlastně celé moc nedávalo smysl:) (23.10.2011)

Vždycky, když někde někdo píše o slasherovém žánru a množství vyteklých tekutin a vyhřezlých orgánů v určitém filmu shazuje jako čajíčkovou záležitost, mě napadá, zda by dotyčný v případě, že by se nachomýtl u havárie a měl poskytnout první pomoc, dřív omdlel, pozvracel se nebo vzal roha. Napadalo mě to dávno předtím, než jsem se na svých pracovištích začala přesvědčovat na vlastní oči, do jakého stavu je schopná lidská bytost dostat sebe nebo druhé. Takže se nedá tak úplně říct, že by se jednalo o můj oblíbený žánr, i když bádání, co na tom ostatní vidí, nepostrádá na zajímavosti. Nicméně jsem se snažila nedat předsudkům šanci a atmosféra zoufalství kombinovaného s odhodláním mě u obrazovky držela poměrně dlouho bez reptání. Ovšem pointě musím poděkovat za zprostředkování pocitu bezmocného ležení na zemi poté, co vás někdo půl hodiny kopal do koulí. Ne že by můj smysl pro logiku věci byl kdovíjaký, ale tady dostal výstavní hysterický záchvat, válel se, kopal a ječel: "Já chci nějakej smysl a vysvětlení a chci a chci a chci!" Sakra, scénáristi, ujasněte si už jednou rozdíl mezi šokujícím vyvrcholením a donebevolající pitomostí nebo aspoň svoji nemohoucnost oslaďte dostatečným počtem cukrátek, která tomu nevděčnému rozmazlenému spratkovi zavřou hubu. A ze mě laskavě nedělejte blbce, já to většinou úspěšně zvládám sama. P.S. Jen tak mimochodem, román D. Koontze Intensity, z kterého film volně vychází, podobnou debilní pointu nemá. Možná by nebylo od věci nezkoušet být kreativní za každou cenu... (24.05.2011)

Tak tohle byla hodně nabroušená jízda. Aneb Texaský masakr po francouzsku. Cécile De France se své role "statečné dívčiny" zhostila skvěle, a je radost ji sledovat (zvláště při osobním odpočinku s walkmenem:) Scény jsou dostatečně krvavé a brutální s občasnou příměsí, která zavání splatterem (nešťastný muž s hlavou v zábradlí, či závěrečná "cákající" scéna v autě). Jediné, co bych vytkla, je konec. Ten je nečekaný, překvapující, avšak pro mě nebyl šokující, neboť vzhledem k celému předešlému ději postrádá logiku a stává se tak nesmyslným. Ale i tak, mi tato menší drobnost nemohla pokazit celkový zážitek a dojem. I když, kdyby byl konci nechán "volný průběh", a příběh by byl zakončen tak, jak se očekává, že by v tomto žánru měl být zakončen, snímku by to možná je prospělo. (22.11.2009)

Od začátku jsem si říkala, jak je ta francouština půvabná, jak mám ráda francouzské filmy, jak jsou ta děvčátka šarmantní a v jak příjemném kontrastu je to s tímto žánrem. Pak ale přijelo auto, které putuje z hororu do hororu, z něj vylezl tuctový jouda a začal bez kouska fantazie vraždit a nezabránila mu v tom ani budoucí právnička, protože nebyla ani trochu prefíkaná a promarnila spoustu šancí. Zvláštní, ale ani přes závěr, který spoustu těchto úvah hodil do stoupy, to nebyla nuda. 3,5* (06.11.2005)

Samoúčelná sadistická sviňačina, ktorú zhadzuje zopár lacných klišé scénok, miestami nechcená splatter-komickosť (menej je niekedy viac) a hlavne kŕčovitá pointa. V znechutení a paralyzácii citlivého diváka je Alexandre Aja viac než dobrý, ale to, čo mal na papieri pred padnutím prvej klapky, je primitivizmus najhrubšieho zrna. (04.10.2005)