Ztraceni v moři

Tohle není tak špatné. Je sice pravda, že hlavní myšlenka filmu (btw pro mě docela originální) se snad nemůže v reálném světě uskutečnit (ikdyž člověk nikdy neví), ale pomohla filmu vystoupit z těch typických amerických nudných rodinných filmů. Myslím tím filmy třeba jako One Fine Day; zmínil jsem ho záměrně, poněvadž v obou filmech hraje PfeifferOVÁ (zdravím Stridera :-)) hlavní roli. Výraz sentimentální mi nepřijde moc vhodný (pokuď ano, tak co je asi Armageddon, Terminal, Sleepless in Seattle, atd. ?). Spíš si myslím stejně jako nash., že film je dost o empatii (jenže to by ho někteří nesměli brát jako nudnou oddychovku po nedělním obědě). Ikdyž to někdy lehce skřípalo, hodnotím 4*; závěrečná pointa mi náhodou docela sedla. (20.04.2008)

ačkoliv tento film jsem viděla už několikrát, přesto se k němu ráda vracím, příjemný děj, nebo spíše tragédie při ztrátě syna a znovu nalezení, psychologický rozbor rodiny, kdy se pomalu u této tragédie vzpamátovávají, ale nejvíc trpí nejstaršé syn, kdy cítí velkou vinu, což jsem nepochopila jeho matku, místo toho, aby mu byli oporou kašlali na něho. a zaobírali se sami sebou a jejich druhým synem, ztratil se, ale copak může někdo obvinovat druhého člověka? taková hloupost, Vždy za to může jen jeden člověk, ale nikdo více. Pfeiffer byla celkem dobrá, zahrála to dobře, i když ty emoce jsem ji moc nevěřila. (27.01.2010)

Návrat ztraceného syna není vždy úplně šťastnou událostí. Kor když se tak stane po devíti letech a on si na vás nepamatuje. Pak se může stát, že vám to relativně fungující rodinu poněkud rozhárá a sám nalezenec na tom také není zrovna nejlépe. A teď co s tím? Celkem důstojně zpracované se solidním obsazením, ale na mě tu bylo moc objímání, slz a emocí vůbec. Jasně, tenhle příběh se nedal zpracovat bez citových výlevů, ale trošku ubrat by v tomto případě neškodilo. Jeden z mála filmů, kde mi Whoopi Goldberg nelezla na nervy. 60% (10.11.2013)

Silný zážitek. Ztraceni v moři jsou adaptací románu, který sice v zahraničí proslavila mmj. Oprah Winfrey, u nás ale nevyšel. Nicméně i bez znalosti předlohy se můžeme nechat unést emocemi z příběhu rodiny, jejíž vývoj byl uměle přerušen. Dvě dějové linky sledují rodinu před katastrofou na konci 80. let a o dekádu později. Bezstarostní rodiče, plní vizí do budoucna, milující Michelle Pfeiffer a Treat Williams mají tři děti. Z minuty na minutu se jejich rodina rozpadá, když se jim ztratí prostřední syn. A my sledujeme celé následující roky a proces uzdravování, který nikdy nemůže zcela zacelit pocit prázdnoty. Rodině v nesnázích pomáhá vyšetřující Whoopi Goldberg (a ta sama o sobě musí mít něco extra, takže je nejen černá, detektiv, ale ještě lesba). Pocitově pozoruhodné. Doporučuji v originále. (22.05.2018)

Som vysadený na tanečné scény a ak je vydarená v nevydarenom filme, čo-to mu odpustím. Ale to, čo predviedli tvorcovia tejto "hlbokej" drámy, nemá s tancom nič spoločné, skôr by som spomenul slová "prešľapovanie" a "nôh". A zvyšok filmu je už len horší. Whoopi sa snaží, ale to nestačí. Takto to dopadne, ak s citmi pracuje niekto, kto to nevie. A zaklincoval to obdivuhodne lúzrovský párik Pfeifferová/Williams. Treatovi v tom odzdobí trochu šla karta (Chobotnica), tak sa to producenti a on snažili využiť, ale dopadlo to takto. (14.11.2004)