O brokátové růži a slavíku z perleti

Televizní studiová pohádka dokazující, že i za málo peněz se dá udělat hodně muziky. Ve známém příběhu o potrestané pýše se tu sešlo pár známých hereckých osobností - jak v hlavních, tak i v epizodních rolích. I když to s princeznou tentokrát nedopadlo dobře, tak vnučce, se kterou jsem se na pohádku dívala se to líbilo a to je co říct, protože mezi její favority patří momentálně Minimojové. (04.09.2014)

Samozřejmě mám nejradši pohádky, kde se na konci on a ona vezmou, když před tím zachraňoval on ji, případně ona jeho. Ale na tuhle pohádku koukám především kvůli Haně Maciuchové a jejímu babinci. Ona má tak skvělý mimický rejstřík, že je to vyloženě pošušňáníčko uvařit si kafe a na chvíli vytuhnout pohledem na její umění. Dvorní dámy skvěle vyvažují děj svými skopičárnami, jinak by se divák nudil, protože, co si budeme povídat, zápletka nic moc a navíc chorobně známá. Obsazení je vůbec fajnové, jako první se na obrazovce objeví Haničinec a to jen vzdychám, jaká je škoda, že tahle herecká garda už mezi námi není a co všechno uměla. A pozor - Pavel Trávníček tu ještě celkem nepřehrává a drží se statečně! Myslím, že scénáristce Heleně Sýkorové se povedl pěkný, živý kousek pod skvělým vedením paní Koutné, takže, nemůžete-li své dítko donutit ke čtení Andersena, posaďte je k této pohádce. Někomu se zalíbí vepříci, jinému pusinkování, dalšímu zas kouzelná konvička... (15.03.2015)

Sedí muška na stěně, na stěně, na stěně .... na stěně prasečího chlívku sedí více než jedna a to i pokud je ten chlív přímo pod oknem císařovy jediné dcery. Udělat z Uršuly Klukové dvorní dámu byl velmi odvážný nápad, marně jsem v květinových jménech dvorních dam hledala nějaký přesah k jejich vlastnostem a charakterům, zřejmě to byla jen taková libůstka, takže od Salvie - šalvěje léčitelství nečekejme. Jak mi většinou očekávaný konec se svatbou přijde až malinko nudný, tady bych napravení princezny a svatbu ocenila. Vím, že člověk má odlišovat postavu a herce, ale copak člověk u téhle princezny může? Musí. Takže si s vepříky zazpívejme: "Loučení je smutná věc, smutná věc, smutná věc, zbývá po něm nakonec slzy a sůl. Na místě tady je říkat jen adieu, zůstaneš tu nakonec jak v plotě kůl." (27.10.2013)

Pavel Trávníček opět loudí hubičky, tak jako ve stejně staré pohádce TŘETÍ PRINC, kde se jich dožadoval po Libuši Šafránkové. Tentokrát je chce po Haně Maciuchové a dostane snad stovky. Jenže to jsou hubičky jen aby se neřeklo. Já být jím, tak tu Maciuchovou popadnu a přímo před kamerou jí strčím jazyk hluboko do pusy, protože tehdy to byla fakt rajcovní baba. Možná i proto, že v tom roce jí už bylo 37. Na princeznu už stará, ale zatraceně půvabná. A právě i kvůli ní dávám ty tři hvězdičky, jelikož jinak je to typická televizní pohádka 80. let točená v televizních ateliérech. Levné papundeklové kulisy, příšerné kostýmy a plyšové hlavy vepřů, které vykukují z chlívků, vykreslují bizarnost těchto nedělních pohádek. Hejno dvorních dam, které spíše připomíná stádo koz (Molavcová, Paulová atd.) je taktéž nepovedeným rozmarem Libuše Koutné. [415. hodnocení, 21. komentář, 62%] (20.09.2020)

Veselá pohádka s pár písničkama, Maciuchovou jako císařskou pyšnou princeznou a Trávníčkem jako princem a pasáčkem vepřů. Bohužel konec pohádky je pravou kudlou do zad, tak trapně poobědové pohádky nekončívají. Celou dobu jsem čekal na přerod pyšné princezny a nakonec nic. A je to velká škoda, protože jinak je to skutečně hezká a příjemná pohádka s dobře obsazenými hlavními hrdiny. (15.09.2014)