Příliš dokonalá podoba

Cronenberg se po flirtování s hollywoodským mainstreamem ("Mrtvá zóna", "Moucha") vrací k podzemní nekompromisnosti svých raných děl, kdy divácky ne vždy příjemné motivy (gynekologické operace, mutační fobie, závislost na dvojčeti i na drogách) dovádí až do "úchylných" excesů (a jak je u něj zvykem, bez špetky humoru či filmařského nadhledu). Někdy je toho všeho až moc, přesto jde o cronenbergovský lehký nadprůměr. (16.06.2003)

Příliš dokonalá podoba na mě zapůsobila jako téměř dokonalý film, u nějž jsem se od počátku nechal pohltit do tajů místy fascinujícího a současně znepokojivého příběhu. Přestože jsem z tvorby Davida Cronenberga viděl tímto včera již 17. film, stále tento režisér dokáže některými filmy stoupnout v mých očích ještě víc a překvapit, jakých námětů se někdy se svou zálibou v tělesných i duševních anomáliích a deformacích chopí. Příběh dvou bratrů, jejichž dlouhodobá silná spřízněnost zacházející až do nebezpečně silných rozměrů začíná po osudovém zvratu/střetu směřovat k drsné katarzi, jsem vnímal mnohem víc jako psychologické drama, než horror... ačkoliv v profesi obou bratrů, pravidelných bizarních motivech či děsivém vyústění se Cronenbergův rukopis nezapře. Nejen v momentu, kdy oba bratři s osudovou ženou chvíli tančí ve třech za doprovodu postaršího šlágru, jsem měl pocit, že se dívám na velkou filmovou klasiku, která mi až dosud plně unikala. Jeremy Irons předvedl v hlavní dvojroli přímo excelentní výkon. Sugestivní tíseň, jaká se na mě ke konci se smutkem stále více přenášela, nebyla rozhodně příjemná, přesto si odnáším silný nezapomenutelný zážitek, na jejímž konci cítím stopy podnětů k zamýšlení i bohaté naplnění příběhem a filmem samotným. [90%] (26.03.2023)

minimálne explicitný, minimálne body-hororový, ale za to film presne vystihujúci psychologickú podstatu temnoty Cronenbergovej tvorby, pre ktorú sú body hororvé prvky (natoľko prítomné napríklad v Muche, alebo Tbe Broods) iba najvyšpičkovanejším vyvrcholením. Dosť možno najsofistikovanejší Cronenbergov film. (10.04.2020)

Velmi odvážná a originální záležitost. Snímek ve své podstatě tak komplikovaný a komplexní, že by vydal na několik stohů studií z různých oblastí. Psychologicky velmi propracované, nicméně emocionálně trochu strohé (vyjma závěru, který je opravdu silný a vynikající). A Jeremy Irons předvádí výkon(y) vskutku neuvěřitelný(é). (31.12.2010)

Je život bez vazby k druhému člověku jednodušší? A můžeme vůbec žít jako jednoznační jedinci, jejichž vztahy existují do té míry, kdy je to jen oboustranně výhodné - nebo se spojitostem nevyhneme? A další otázky, které Cronenberg pitvá až naturalisticky doslovně s, pro něj obvykle nekompromisním, nahlížením na lidstvo jako organismus. Tělesnost a myšlenky s city nelze oddělit, tak jako nelze oddělit od lidí, protože vždy budeme nuceni žít alespoň se sebou samými. Jednoduše film podnětný, tak jako může být děsivý nebo uhrančivý. (22.08.2016)