Restaurace

Dobře vystavěný příběh dvou osamělých již zralých lidí, kteří k sobě našli cestu a zdá se, že společné šťastné pouti životem již nic nezabrání . Bez přehnané romantiky typu červené knihovny. V hlavních rolích Z. Hadrbolcová (servírka v restauraci - odtud název) a J. Samek, drobnou úlohu jeho matky hraje N. Gollová. Scénář a režie: Vladimír Drha (27.09.2004)

Už druhý film tohoto režiséra v řadě (tím prvním byly Dotyky), který mě odzbrojil pravdivostí postav. Chyby se najdou (pomalé tempo, díky kterému se to zdá delší než to je/ řvaní na tetu a její hlasitý křaplavý hlas/ ženský v práci, jejichž úlohu jsem vůbec nepochopil), ale ona civilnost je natolik osvěžující, že rád přihodím hvězdu navíc. A hned spěchám stáhnout další Drhův film. (17.03.2014)

Láska kvete v každém věku. Velmi civilně a uvěřitelně zahrané. Žádná romantická slaďárna, ale obyčejný příběh dvou postarších osamocených lidí (Zdenka Hadrbolcová a Jiří Samek), kteří k sobě náhodou najdou cestu a zalíbení. Rána na konec je nečekaná a hubu otevírající. Moc pěkně a lidsky natočeno, tak jak to umí Vladimír Drha. (29.03.2017)

Melancholické intermezzo dvou osamělých lidí, odehrávající se v reálných kulisách brněnských restaurací, je vskutku pěkným, civilním příběhem, který ale přes všechnu nepředstíranou autentičnost v mnohém zestaral (přestože lze tuto skromnou televizní inscenaci vnímat i jako cenný dokumentární materiál). Proti hereckým výkonům Zdeny Hadrbolcové a Jiřího Samka nelze cokoli namítat, což ovšem neplatí u Nataši Gollové v roli nahluchlé staré tety, která mluví nepříjemným, křaplavým hlasem... Žalostný pohled. (10.11.2018)

Na začátku mě úplně pohltila ta Františkova melancholická osamělost... Díkybohu za humor, který následoval. Humor dvou lidí, kteří se ani nehledali, přesto našli a dali dohromady. Jejich námluvy - to byla roztomilost sama... "Třeba, že bysme šli do kina. - Nooo, nebo do biografu!" A pak najednou konec. Zmizela radost, hravost i melancholie. Zůstal jen smutek... (27.04.2016)