Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Trojice povídek o lesbických párech, jenž se odehrávají v jednom domě po 3 generace. Snímek volně navazuje na film Kdyby zdi mohly mluvit (1996), který znázornil problémy žen. Režie: Jane Anderson (první snímek z roku 1961), Martha Coolidge (druhý snímek z roku 1972), Anne Heche (třetí snímek z roku 2000). (ČSFD)

Recenze (30)

Anteia 

všechny recenze uživatele

Nevím, čím to je, že ve většině případů film, který je tvořen z více příběhů bývá na tolik vynikající. Avšak ani mne tato otázka tolik netrápí, protože se mi tento film ve výsledku opravdu líbil a nic jiného by mě nemělo zatěžovat. Dávám plný počet hvězdiček, i když to nebylo dokonalé, tak tím více to bylo příjemnější sledovat, a přesně proto takové hodnocení. ()

Wendy 

všechny recenze uživatele

Skvělý snímek, který dokážu plně ocenit až po druhém shlédnutí - a zvyšuji na pět hvězdiček. Pod nenápadným povrchem televizního filmu se skrývá vyjímečné povídkové zobrazení lesbických žen ve třech různých časových obdobích s celkem vysokou výpovědní hodnotou. Charakter vyprávění pak zcela logicky (vzhledem k vývoji LGBT hnutí a změně klimatu vůbec) vede přes bezútěšný nádech prvního příběhu, přes pozitivní příběh druhý až k téměř bezstarostné, komediálně laděné povídce třetí. * * * 1. povídka (1961) - podoba genderu a rodiny je jasně vymezena a homosexualita pro svět "neexistuje"; pokud ano, budí pohoršení. Doslova celoživotní partnerský vztah se raději nazývá přátelství a v pánském oblečení se chodí na karneval. 2. povídka (1972) - hippies a feminismus udělaly své, přesto se ještě nenosí být feministkou a mít co dočinění s lesbami nebo být (femme) lesbou a mít co dočinení s těmi, co si tak trochu pletou gender. Tato povídka se mi z různých důvodů líbila asi nejvíce. 3. povídka (2000) - Are you gay? It's okay! Tedy, skoro, protože výběr spermatu může být trochu složitý, zvlášť když sama žádné nevlastníte. Rozhodně nejmilejší a nejvtipnější část. * * * A na závěr musím říct, že mě moc potěšila přítomnost známých i neznámých herců, které jsem už měla možnost vidět v jiných seriálech a filmech, jmenovitě Elizabeth Perkins, Michelle Williams, Chloë Sevigny, George Newbern i Sharon Stone a Ellen DeGeneres. ()

Reklama

Arsenal83 odpad!

všechny recenze uživatele

Tak ako jednotka bola feministicky o potratoch, tak dvojka je o lesbách. Lebo to sú známky modernej ženskosti. Príbeh číslo tri s degenerovanou DeGeneres a Stoneovou je absolútnym výsmechom do role muža. Normálne otvorene povedia, že muž je len na semeno a nech sa ďalej nestará, lebo je nula. Dokonca pani Stoneová uvažuje, že aké odporné je to, že vôbec potrebujeme muža a jeho spermie na oplodnenie. A celkovo ten nápad: Dvaja buzeranti ste, ale dáte nám lesbám semienko a my budeme mať dieťa a vy dajte ruky od toho preč. Čistý obchod storočia. Buzik + lesba = dieťa dvoch lesieb. Potom sa to už vyvinie trocha inak, ale celý ten dojem z toho je jednoznačne žalúdkovo-výplachový. ()

Khalesi 

všechny recenze uživatele

Najviac sa mi tu páčila Chloe Sevigny, pretože oproti afektovanej Sharon Stone absolútne vyniklo jej prirodzené herectvo. Vlastne ma očarila až tak, že by som bola schopná spliesť si ju s chlapcom :) Nepochybujem o tom, že má medzi lesbičkami skalné fanynky. Michelle Williams bola absolútne okúzľujúca, ako esencia krehkej ženskosti. Nemyslela som si, že uvidím dve svoje obľúbené herečky spolu v tak žhavých a kontroverzných roliach. Fungovalo im to skvelo, je vidieť, že herecké umenie nezávisí na veku ani skúsenostiach, ale je to o talente, ktorý v sebe buď máte a všetko plynie prirodzene, alebo nemáte a potom pôsobíte strojene a nepresvedčivo. Príbehy boli typicky americké, zrejme presne cielené na komerčné publikum, preto aj ich podanie nebolo výnimočne originálne, avšak kvôli mojim obľúbeným divám, ktorých fascinujúce umenie hrať, aj priemerné povýšili na výnimočné, musím hodnotiť 4*. ()

Herriotka9 

všechny recenze uživatele

Snad nejlepší TV film, který jsem zatím viděla. Nápad spojit tři odlišné příběhy (i když už ne zcela originální) jedním domem je fakt skvělý. Stejně tak, jako zpracování tématu lesbických vztahů v průběhu 20. století. První příběh - odehrávající se v 60. letech, je smutný a bezútěšný, ale svým způsobem krásný. Dokazuje, že láska přemůže všechno, ať už nenávist, posměch nebo odsouzení. Druhý příběh, který se odehrává pouze o jedno desetiletí později, už nese podstatně pozitivnější nádech. Skupina 'heterofobních' feminazi je tu už naštěstí spíš k smíchu, než aby se z nich bořil svět (jako v povídce první). Třetí (a podle mě i nejhezčí) povídka se odehrává v roce 2000, v době, kdy už lesbičky nejsou žádným kontroverzním tématem (možná jen pro pár zabedněnců) a příběh tak může být o to šťastnější a může se více zaměřit na vztah jako takový. V tomhle případě spíš na možnost lesbických párů vychovávat děti (což by ve dvou předchozích příbězích bylo něco naprosto nemyslitelného). Vtipné a roztomilé zpracování vážného tématu. První povídka ****, druhá *** a třetí *****, za poslední příběh ale dávám celkových pět ;) ()

Galerie (3)

Zajímavosti (3)

  • Natáčení probíhalo v amerických městech Hollywood, Los Angeles, Pasadena a Torrance. (Terva)
  • Keď Jane Anderson uvidela výkon Vanessy Redgraveovej v scéne bez slov, kde plače a dieťa na ňu pozerá, režisérka bol tak ohromená surovými emóciami, ktoré Redgrave prejavila, že po prestrihnutí musela opustiť scénu, aby sa nadýchla vzduchu. (Arsenal83)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno