Pavouk

Pavouky nesnáším, ale tohohle miluji. Ralph Fiennes potvrzuje, že je schopný zahrát cokoliv, ovšem pokud je jeho postava jakkoliv divná, tím lépe pro něj (a pro nás). Po prvním zkouknutí čtyři silné hvězdy, po druhém už pět bez mrknutí. A to, že jsem znal pointu, vůbc nevadilo. Jak řekla jedna moje známá - ten film je jako nanuk. Mrazivý, ale setsakra dobrý. (31.10.2009)

Ralph Phienes splieta spolu s Cronenbergom okolo seba siete, do ktorých som sa nezamotal. Príbeh je ľahko odhadnuteľný, atmosféra síce depresívna, avšak na bláznivého kanaďana celkom krotká. Celý film mi bolo teplo, stále som si predstavoval, ako by som sa cítil ja v toľkých vrstvách košiel. Vo filmovej histórii som už videl omnoho viac strašidelnejších pavúkov, každý z nich bol ale reálny. (31.05.2012)

Absolutní mistr bizarností Cronenberg se tentokráte vydal po pěšině směřující od jedné choré mysli k druhé a zasvětil nás do života další rozviklané mužské identity. Minimalistický Pavouk vypráví o málomluvném, respektive mumlajícím Dennisovi, který je po letech propuštěn z blázince a během bezcílného bloudění špinavými ulicemi rozpomíná o svém (ne právě ideálním) dětství, ve kterém bylo všechno možná tak trochu jinak. Nezvyklé úhly kamery, vše přizpůsobeno hrdinově schizofrenii a tím pádem zvláštní optice, Cronenberg je opět krutý a zaměřující se na detail. Největším kladem filmu je pak bezesporu účast Ralpha Fiennese, v roli hnusně vypadajícího, zkrouceného podivína, přesto díky němu uvěřitelně ztvárněného, duševně nemocného člověka. Výsledek však nikterak neomámí.. (19.04.2006)

Mysteriózní nevím (jestli tedy lze duševní chorobu považovat za mystérium), každopádně naprosto nevídané depresivní drama. Totální duševní zmar... ) :-[ Z téhle pavučinky se prostě nelze jen tak vymotat. A Ralph Fiennes je zkrátka neuvěřitelně uvěřitelný... Po tomhle filmu si s chutí vezmete prášek a budete rádi, že zatím neměli jste nikdy žádné utkvělé představy o tom, kdože vám to kdy vlastně měl ublížit... (09.02.2007)

Veľmi prapodivná záležitosť od Davida Cronenberga.Tempo filmu je extrémne pomalé,základnou témou je tu asi "Oidipovský komplex"-podľa Freuda.Zábery do minulosti,rôzne spomienky,prítomnosť,postupný zostup "Spidera" ešte ako malého chlapca do šialenstva,halucinácie a schizofrenické bludy,paranoidné bludy.To všetko bolo asi vyvolané v miestnej krčme,keď matka poslala chlapca do krčmy pre otca.Aspoň pre mňa je to najprijateľnejšie vysvetlenie.Miestna šľapka ukáže chlapcovi prsník,je tam aj jeho otec,chlapec si to nejako spojí že jeho otec a táto šľapka spolu sexujú,matka ich prichytí a tak ju otec zabije.A šľapka sa stáva jeho nevlastnou matkou.Scenár vraždy si chlapec vytvorí sám a táto ilúzia vrcholí tragédiou.Film neponúka nijaké presné vysvetlenie.Ale už pred zostupom do šialenstvá to bol aj tak divný chlapec.Žiadny kamaráti,len sedel doma,praktický nikde nechodil.Po prepustený z blázinca je zo "Spidera"len úbohá šialená troska,prsty na pravej ruke sú žlté od nikotínu,mrmlanie mi už išlo niekedy na nervy,ale v hlave už začína kuť pomstu.Celý film sa odohráva v nejakej ošarpanej robotníckej štvrti,na pohľad veľmi bezútešnej.Ale výklad filmu si musí každý urobiť sám. (15.09.2011)