Divoké dítě

Šokující příběh znázorňující život nejprve malého dítěte, potom dospívající mladé dívky, která už od mala byla psychicky i fyzicky týrána a zneužívána vlastním otcem, mezitím co matka tomu všemu 'přihlížela'. Tento snímek podle skutečné události se mi už jako malé zaryl do paměti, když jsem ho poprvé viděla a už od té doby jsem ho nemohla dostat z hlavy. Film celkově byl natočený tak, aby se divák mohl ponořit do "surové" reality v níž se hlavní postava v dětství zneužívané Katie nachází. Velké plus u mě má rozhodně i herecká sestava. Herci ke svým rolím sedli a přistoupili naprosto trefně. Co mě ale překvapuje, je celkem nízké hodnocení. Nevím, třeba to lidé hodnotí na základě toho faktu, že to není nic "hezkého" a tím pádem pak hodnotí záporně, ale pokud hodnotí záporně na základě celého konceptu filmu a toho, že se jim film nelíbil, tak to pak nedává žádný smysl. Tyhle filmy podle skutečné události prostě musí chytnou za srdce, zvláště když jde o týrání či zneužívání dětí. Vím, že to teď bude znít zvláštně po tom co jsem tu vypsala, ale já tenhle film miluju. - "She's gonna think that I abandoned her. Could I please say goodbye?" (21.07.2017)

Není dnes díky internetu těžké zjistit, že film si kupodivu téměř nic nevymýšlel ani nepřibarvil a všechny události v něm zobrazené proběhly opravdu více méně tak, jak to stojí ve scénáři (https://en.wikipedia.org/wiki/Genie_(feral_child) ). A tahle věrnost realitě, hodně neobvyklá zvlášť u amerických filmů, je jeho velké plus. Na druhou stranu jsou v něm ovšem použity klasické scénáristické šablony na ostatní postavy příběhu, takže můj emoční prožitek z filmu byl hodně mělký, protože na mě působil především jako hollywoodský melodramatický tyjátr a k žádné z postav jsem necítil nějaké výraznější sympatie. Hodně jsem taky postrádal nějaký výrazný závěr nebo aspoň obsažnější epilog, který je zde odbytý jen několika stručnými titulky. A po filmu mě ještě překvapilo zjištění, že představitelka Katie Tarra Steele, která ve svých jedenácti letech zahrála myslím hodně dobře, se po téhle roli z filmové branže překvapivě úplně vytratila. (05.02.2022)

Film jsem viděla více než před 10 lety a v průběhu těch let jsem si na něj několikrát vzpomněla. Pamatovala jsem si celé scény, film na mě tolik zapůsobil, že jsem ho nyní musela najít a podívat se na něj znovu. A ano - asi by se mu dalo leccos vytknout, ale pro mě je skvělý. Svůj cíl - zapůsobit na diváka, u mě rozhodně splnil. (25.03.2016)

Viděla jsem tento film hodně dávno, ale pokaždé, když si na něj vzpomenu, naskočí mi husí kůže. Snad kdyby to bylo vymyšlené, tak by mi to ani nepřišlo. Bohužel poslední dobou se takových případů vyskytuje poměrně dost a pokaždé si vzpomenu na tento film. Když se nad tím zamyslím, tak je mi do pláče. Jak můžou být lidé tak bezcitní? (04.05.2008)

Nelíbilo se mi zpracování, a to vůbec, navíc téma, i když je pravdivé a psychologicky zajímavé (o případu jsme se v psychologii učili v rámci disocializovaných dětí), mi působilo značné problémy. Nejsem žádná citlivka, ale když takhle někdo zachází s dítětem, i když jde jenom o film, vzbuzuje to ve mně pocity fyzické nevolnosti. Paradoxně si myslím, že tvůrci by se měli řídit heslem: když už, tak už a natočit to drsněji, ne tak romanticky, víc si vyhrát s atmosférou, možná natočit film víc z pohledu té dívenky. Nevím. Znova se na to rozhodně teda nepodívám. (21.07.2004)