Obsah
-
Kolem roku 1800 byl v lesích jižní Francie nalezen asi jedenáctiletý chlapec. Nemluvil, nerozuměl jazykům, běhal po čtyřech a neudržel dlouhodobě pozornost. Bál se lidí a chyběly mu základní sociální návyky, nejraději pil a jedl z koryta. O Viktora začal pečovat Jean Itard, který pro něj vypracoval rozsáhlý vzdělávací a výchovný program, který podrobně zaznamenával a později publikoval. Itard byl velkým zastáncem učení Johna Locka a zdůrazňoval proto roli smyslové výchovy ve výuce a vzdělávání. Viktor dokázal za pět let intenzivního tréninku udělat velké pokroky. I když měl v dospělosti stále problémy s řečí a se sociálním chováním, přesto jeho pokroky předčily očekávání mnoha vychovatelů. Francois Truffaut natočil Viktorův příběh, ve kterém si sám zahrál roli doktora Itarda. (oficiální text distributora)
Kolem roku 1800 byl v lesích jižní Francie nalezen asi jedenáctiletý chlapec. Nemluvil, nerozuměl jazykům, běhal po čtyřech a neudržel dlouhodobě pozornost. Bál se lidí a chyběly mu základní sociální návyky, nejraději pil a jedl z koryta. O Viktora začal pečovat Jean Itard, který pro něj vypracoval rozsáhlý vzdělávací a výchovný program, který podrobně zaznamenával a později publikoval. Itard byl velkým zastáncem učení Johna Locka a zdůrazňoval proto roli smyslové výchovy ve výuce a vzdělávání. Viktor dokázal za pět let intenzivního tréninku udělat velké pokroky. I když měl v dospělosti stále problémy s řečí a se sociálním chováním, přesto jeho pokroky předčily očekávání mnoha vychovatelů.
Francois Truffaut natočil Viktorův příběh, ve kterém si sám zahrál roli doktora Itarda. Komentáře uživatelů k filmu (61)
-
Matty
V jednom rozhovoru shrnul Truffaut poselství filmu větou „Člověk bez druhých není ničím“. Jindy by toto poznání vyznělo banálně, Divokému dítěti s jeho přímostí přidává na naléhavosti. Černobílá kamera zdůrazňuje dokumentární nádech (stejně jako u Divotvůrkyně, kterou chtěl Truffaut původně režírovat) a zároveň jakoby symbolizovala jakousi čistotu, upřímnost filmu. Striktně chronologicky řazený záznam proměn vztahu mezi neobyčejně chápavým učitelem a nadobyčejně aktivním žákem se maximálně drží reality a končí přesně v okamžiku, kdy si oba uvědomí to nejpodstatnější. Zásluhou autentických hereckých výkonů i dělení do určitých vývojových etap (kruhové zatmívačky představují jediné formální zpestření) utekl snímek nad očekávání rychle. Divokému dítěti je snadné porozumět již během prvního sledování a společně s Nikdo mě nemá rád, Americkou nocí a Kapesným patří k divácky nejpřijatelnějším počinům milovaného režiséra. Což neznamená, že by bylo méně hodnotné než filmy vybízející bezprostředně po zhlédnutí k přečtení jejich mnohastránkové analýzy. Péče mu byla věnována stejná. 80% Zajímavé komentáře: Jeanne, Stilicho(17.12.2008)
-
Enšpígl
Po dlouhé době zase film u jehož hodnocení si připadám jako Hamlet s typickou uživatelskou otázkou. Tři nebo čtyři hvězdičky ? To je oč tu běží ! Na jedné straně opravdu mimořádně dobré herecké výkony, zejména ten klučina zahrál způsobem nevídaným, neslýchaným, ale především nezapomenutelným. Kolik tomu dětskýmu herci bylo let ?? 11, 12 ? Nevím, ale před takovýmhle herectvím klobouk nikoli dolů, ale rovnou vrátit do prodejny a chodit navždy bez klobouku. Bohužel na straně druhé film sraží faktor zkratkovitosti. Nevěřil jsem ani chvíli, že dítě násilně chycené v divočině nebude chtít při první přiležitosti zdrahnout zpět, že si nechá bez nejmenších projevů odporu stříhat nehty ostrým předmětem / nůžky / ale hlavně všechna ta výchova šla děsně rychle. V okamžiku kdy se příběh věnuje delší dobu pouhé žádosti o mlíko se stává děj absolutně nejzajímavějším a nejpoutavějším. Klidně, klidně ten film mohl mít dvě hodiny a nic by se nestalo, naopak. Například přechod z jakési "divochovi" psí chůze do chůze lidské považuji za brutálně odfláklý. Původně jsem chtěl dát hvězdičky tři, jenže to znamená průměr a tehle film je přece jenom i přes své nedostatky naprůměrný.(30.10.2008)
-
AngelAngie
"Jak to dopadne, když si Knihu džunglí vezme pod svá křídla F. Truffaut?" Samozřejmě uvozovky zde být musí, protože je to nadsázka... avšak která svým způsobem funguje i jako jasně daná věc. Příběh o chlapci žijícím v divočině, kterého lovci odchytí a on je vsazen do normálního života člověka. Na někoho to může působit směšně, že vůbec tohle natočil mistr Truffaut, ale opak je pravdou. Ten film je vynikající jako všechna jeho díla a Divoké dítě je zase rozšíření jeho talentu o míle daleko. Představitel divokého dítětě byl mistrovský... však, posuďte sami!(14.9.2009)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $61,373║Tržby Celosvetovo $-║(14.5.2010)
-
DaViD´82
Byla lepší kamera či hudba? Divoké děcko Jean-Pierre Cargola nebo François Truffaut? A předvedl Truffaut lepší práci za psacím strojem, před kamerou či za ní? Nevím a neřeším. Mně stačí, že se to vše protlo ve filmu, jehož jedinou vší ve vlasech je přílišná krátkost, kdy se končí v tom nejlepším. Což je sice dobře, ale na druhou stranu mi z toho bylo smutno. Chtěl bych několik hodin navíc v "takřka dokumentární" společnosti madame Guerinové a těch dvou výtečníků.(29.10.2008)
-
Karlos80
Striktně autentická předloha, dramatická struktura, snímek mi svým ztvárněním a pojetím tak trochu připomíná jaký-si autobiografický dokumentántární film složený především s barvitých obrazu a samozřejmě i s vyjímečnou kamerou tam někde vzadu...Z některých záběrů a scén jsem si myslel že se snad dívám na Bergmana ! Film v sobě nese i jisté poselství a sice to že člověk se stává člověkem teprve působením, přátelské náklonnosti a lásky, sám Truffaut se pak představuje v roli lékaře Itarda...Film tedy především ukazuje vztahy mezi doktorem a divokým chlapcem. 4,5/5* jeden z nejlepších Truffautů co jsem měl tu čest zatím vidět.(29.10.2008)
-
Kulmon
Tarzan či Mauglí už tu byli, ale tenhle Divoch Viktor ne. Truffaut nám jakousi téměř dokumentární formou připravil ukázku, jak se vychovává takové vlčí dítě. Přitom neklade důraz na nějaké silné momenty, či přílišné emoce, aby se divákovi zalíbil, ale jede si po své lajně, tak jak to skutečně (asi) bylo. Film pak ukončí možná v nejlepším. Možná ne. Ale zase mi to tolik nevadilo. Trochu se skláním před Jean-Pierrem Cargolem a jeho hereckým debutem, který byl zároveň bohužel i derniérou. Natočil pak už jen jeden film. Bylo by zajímavé sledovat, kam to dotáhne. Zajímavosti: Truffaut zůstal věrný původním zápiskům Dr. Itarda, odlišil se jen v několika bodech: 1) Viktor nebyl zcela nahý, když jej poprvé chytili. Kolem krku měl kus košile. 2) Viktorovy vlasy byly mnohem delší, protože se absolutně nezajímal o hygienu či to, jak vypadá. 3) Jean Itard byl pouze mladý student medicíny, zatímco film předpokládá, že byl na úrovni Pinela. 4) Madame Guerin se stala téměř jeho matkou, kdežto film předpokládá, že mu dávala najíst a uklízela po něm. 5) Itard Viktorovi často mazal zadek, ale musel si dělat starosti se sexuální odezvou. Viktor měl často mokrou postel, ale Itard jej za to netrestal. Dovolil Viktorovi, aby se rozhodl, zda dá přednost ležení v mokré posteli nebo se toho oprostí. Tyto scény nejsou ve filmu ukázány. 6) Ve scéně, kdy má Viktor výbuch hněvu a hází písmeny abecedy, byly reakce jeho i dr. Itarda jiné než ve filmu. Viktor mlátil rukou do postele a začal házet horkými uhlíky. Naproti tomu Itard jej nezavíral do černé komory, ale otevřel okno, chytil Viktora za boky a naklonil Viktora z okna dolů, jako by jej chtěl vyhodit. To vše v pátém poschodí. Diváci mohou Truffautovi děkovat, že si vybral menší z obou trestů. *** Dr. Itard se o Viktora staral 5 let, nakonec v roce 1806 se Viktor přestěhoval k paní Guerinové a zůstal tam po zbytek svého života. Francouzská vláda celý život platila jeho péči. *** Skutečný Viktor zemřel, aniž by se oženil. *** Film není založen na románu. Byly to víceménně lékařské poznámky pojmenované Oznámení ministru vnitra o novém vývoji a nynejším stavu Divokého dítěte z Aveyronu. *** Truffaut ve filmu ukazuje skutečné události: 1) Viktor byl opravdu chycen lovci. 2) Pinel prohlásil, že Viktor je bezmocné zaostalé dítě, nevyléčitelný idiot. 3) Pařížané se skutečně chodili na Viktora dívat jako na atrakci. 4) Viktor opravdu preferoval písmeno O a přijal jméno Viktor. 5) Zdá se, že doktor Itard měl chlapce skutečně rád, stejně jako paní Guerinová a sousedé. 6) Viktor měl sympatie k Itardovi a paní Guerinové, ale nikdy se nezajímal o děti svého věku. *** Skutečný dr. Jean Itard byl šéf lékařů ve státním institutu pro hluchoněmé. Jeho práce jej nakonec přivedla na Francouzskou akademii věd. *** Ve filmu je použit stejný Vivaldiho koncert pro mandolinu jako v Truffautově předchozím filmu Nevěsta byla v černém (1968).(10.5.2009)
-
igi B.
>Pravdivý< příběh "Lesního divocha z Aveyronu" dle monsieura F.T. . . . Film vyniká zvláštní atmosférou jakéhosi vlídného >dokumentu< , bohužel však d.m.s.n. až příliš poetického, což celému příběhu jako takovému ubírá trošku na autenticitě. Vše ovšem naopak napravuje vydařeně zobrazená realita dobového prostředí, životního stylu i výchovných metod a chování postav vůbec, podpořeno pak výtečně zakomponovanou hudbou mistra Vivaldiho. Nu, nakonec snad i přes otevřený konec (filmu, ne skutečného příběhu, že...) se panu doktorovi podařilo (jak píše ve svých záznamech) "...divocha přerodit na člověka mravního..." a snad si i v posledním záběru uvědomil, že k civilizované bytosti nepatří jen poslušnost, způsoby, inteligence, učení a dril, ale i ono lidské pouto, které vytvoří si člověk i díky největšímu možnému množství citu a lásky mu poskytnuté (o což se v mezích možností snaží ta dobrá paní Guerinová), které nakonec i sám malý Victor svým návratem >domů< svým poručníkům projevil... Poctivé čtyři hvězdičky, i díky citlivému - a výbornému(!) - hereckému výkonu Jean-Pierra Cargola v roli malého nalezence Victora... - - - - - (Poprvé viděno 29.10.2008 na ČT2, komentář zde jako čtvrtý - 29.10.2008)(29.10.2008)
-
genetique
Truffaut spravil s týmto filmom vyslovený výsmech všetkým tarzanovským príbehom, ktoré pri tejto neskutočne pôsobivej dráme o výchove a výuke hluchonemého, analfabetického dieťaťa, ostávajú len lacnou popcornovkou. Takmer dokonale autentický pohľad na skutočnú udalosť, o ktorej by som radil pred filmom nečítať a nehľadať informácie, zážitok bude o to silnejší. Truffaut exceluje na každej svojej pozícii, réžia, scenár, herecké prevedenie, to posledné však takmer zatienil mladý predstaviteľ divocha Jean-Pierre Cargol. Navyše môžem až teraz, po piatom filme povedať, že ma 'pán červený' konečne dostal, no na plné hodnotenie si bude musieť ešte počkať. 85%.(31.10.2008)
-
Jeanne
Kouzelný protipól k směšnému tarzanovskému tématu, kdoví proč úspěšně přežívajícímu v tolika filmech. Divoké dítě se tváří téměř jako dokumentární film. Sleduje vývoj „vlčího dítěte“, které tu není žádným „urozeným divochem“ z literatury romantismu. Objektem filmu je vlastní vývoj dítěte ve vztahu ke společnosti reprezentované jeho vychovatelem v podání Francoise Truffauta. Při tomhle výchovném, vzdělávacím a socializačním experimentu se oba vyvíjí a mění, upravují své postupy... Jednoduché obrazy důsledně sledují veškerou speciálně pedagogickou práci – ta se nějakým obdivuhodným zázrakem přesně drží postupů moderní speciální pedagogiky, konkrétně logopedie a surdopedie... zkrátka všech zásad pro práci s handicapovaným dítětem. Cesta vede od nácviku vzpřímené bipedální chůze k akceptováni lžičky s polévkou (V tomto ohledu se Truffaut nerespektující radosti velkého stolování nepouští dál a nerozvíjí víc obrazů. Ostatně jako ve svých ostatních filmech.) :-) Raději pokračuje zobrazením vytváření adekvátního systému alternativní komunikace. Jeho objekt výchovy, Viktor se nakonec dokáže nápodobou podepsat, samozřejmě, že mluvit se už nenaučí, ale snaživě artikuluje hlásky (Truffaut tu opět přesně postupuje od respiračních cvičení k fonačním až po vyvození hlásky. Dokonce ukáže i klasickou práci u zrcadla.). O tom všem a mnoha dalších detailech je Divoké dítě, které nerozptyluje svoji pozornost na problémy přicházející z vnějšku. Je to velice intimní film bez jakýchkoli vyhrocených okamžiků typických pro běžné „učitelské filmy.“ S těmi nemá nic společného. Raději nevtíravě vypráví o nezbytnosti lidské společnosti s její komunikací, ačkoli je plná svých chyb. Proto se Viktor na konci sám vrací a vyžaduje přímý lidský kontakt (volí si pohlazení hospodyně před nereálnou a nebezpečnou svobodou v lese). Už v polovině filmu upouští od projevů vlastní stimulace svého vnímání těmi všemi nápadnými, kývavými pohyby, jaké jsou běžné pro neslyšící nebo nevidomé děti, jimž se nedostává dostatek mezilidského kontaktu... Vedle Nikdo mne nemá rád nejkrásnější film o výchově.(30.12.2004)
-
sud
Hodně netypický a až dokumentaristický Truffaut. Skutečný příběh vlčího dítěte a jeho mentora je natočen s citem (černobílá tomu velmi sluší), bez jakéhokoli emočního vydírání či vypjatých srdceryvných scén. Ten klučina by si zaloužil klidně i Oscara a pan režisér klidně také, kdyby příběh pořádně rozvedl. Pane Francoisi, alespoň 100 minut by vás nezabilo, ne? Ale stejně je to nadprůměrné dílko. 80%(8.11.2008)
-
LiVentura
"Malý Tarzan"..(2.11.2009)
-
CaptainNor
Po shlédnutí upoutávky jsem si vyjímečně přečetl obsah, ač to běžně nedělám a tušil jsem, že mohu čekat nevšední zážitek. To se však nestalo, protože jsem dostal o mnoho víc! Francois Truffaut oprostil příběh od všech klišé a schémat a „zklamal“ každého, kdo očekával byť jen náznak Tarzanova, či Mauglího podobenství a vzoru. O tom jaký živočišný druh se chlapce v lesích ujal a odkojil není čas ani důvod přemýšlet, protože téma výchovy a vlídného začleňování do lidské společnosti, formou téměř dokumentárního vědeckého denníku, tuto zvědavost ponechá zcela bezvýznamnou.(30.10.2008)
-
Slarque
Truffaut to měl celé skvěle promyšlené – kamera, hudba, příběh... všechno k sobě pasuje na jedničku. Podobné filmy stojí a padají s výkonem představitele hlavní role a Jean-Pierre Cargol je naprosto výborný. Od ostatních se chtělo jen, aby mu to nekazili a žádné velké herecké výkony nebyly vyžadovány. A tak se režisér (předpokládám, že pro snazší práci se svou hlavní postavou) obsadil do role vychovatele. A rozhodně to nekazil. Velmi dobré, téměř perfektní (90%).(19.8.2009)
-
anais
Příběh se trochu podobá Lynchovu Slonímu muži. Na rozdíl od svého mladšího druha neukazuje temnou stránku zobrazované doby. Rozdíl asi tkví v odlišnostech temné, „gotické“ Anglie a osvícenské Francie plné Russeaů, encyklopedistů a jim podobných. Truffaut se tedy nezabývá vykreslením, pátráním po smutné minulosti dítěte, které naše společnost odmítá považovat za inteligentní bytost, ale zaměřuje se „pouze“ na vztah žáka a učitele. Snaží se najít v nitru malého divocha člověka, lidskou stránku. Nejsem znalec Truffautova života, ale režisér v tomto příběhu asi spatřuje určitou paralelu mezi ním a Léaudem (jemuž je film věnován), který s Truffautem natočil několik filmů. Truffaut z něj vychoval člověka, jakým dnes je. Současně však malý divoch působí na svého učitele (kterého symbolicky hraje sám Truffaut). Film postrádá finále. Končí v podstatě tam kde začal, malý chlapec se má stále co učit, stejně tak jeho mentor. V lidech je stále co objevovat, proces nikdy nekončí. Oba hrdinové tak pokračují dál ve své cestě, i mimo plátno.(31.10.2004)
-
Zazie
Zase jednou film, u kterého jsem se bála, že přijdou závěrečné titulky a bude konec... Přitom je to celé tak prostinké, v podstatě zfilmované záznamy pedagoga, který se toho lidského zvířátka ujímá nejdřív jen jako vědeckého materiálu ke zkoumání. Velký obdiv zasluhuje především představitel malého Viktora. Jdu googlit, jak to bylo doopravdy a jak to se skutečným Viktorem nakonec dopadlo.(29.10.2008)
-
InJo
Velice kvalitní filmařina, která dobře odsýpá, neobsahuje jedinou slabší scénu a výkon dětského herce je obdivuhodný. Bohužel nosné téma je dle mého dost nevyužito (vražděno) vinou zvolené (přespříliš suché) dokumentární formy a krátké stopáže. Díky těmto dvěma faktorům se mi zcela jistě Divoké dítě za ne moc dlouhou dobu skoro úplně vykouří z hlavy (a nemám nejmenší chuť ho vidět znovu). Čekal jsem něco emocionálnějšího. 60 - 70 %(19.9.2009)
-
rawen
Zajímavá maličkost, komu se tento film líbil, tomu bych doporučil toto: http://www.csfd.cz/film/4285-kazdy-pro-sebe-a-buh-proti-vsem-jeder-fur-sich-und-gott-gegen-alle/ 7/10(20.12.2008)
-
Maemi
Příběh Victora je jistě velmi zajímavý a jeho ztvárnění taktéž. Zobrazuje nepřesné názory některých lidí, kteří se domnívají, že lidský tvor je natolik dokonalý a inteligentní, že i když vyrůstá někde v lese mezi divou zvěří v naprosté izolaci od lidské populace, vytvoří si stejné návyky jako civilizovaní lidé. Jedinci, kteří se chovají jako ta zvěř, jsou zaostalí a mentálně retardovaní. Zobrazuje pokus na mladém Victorovi, kdy se doktor Itard a paní Guerin rozhodli, že světu dokážou, že člověk je schopen chovat se jako člověk teprve působením jiných jedinců, učením a láskyplnou péčí. To se jim povedlo do té míry, že Victor byl schopen projevit city a přizpůsobit se dnešnímu životu. Bohužel už film nezobrazuje, co se dělo dále, na konci bych uvítala komentář, takto mi to přišlo neuzavřené... Proto lepší 3*, rozhodně to ale byl silný zážitek, který třeba jednou ráda zopakuji.(2.5.2009)
-
Skip
Výborný film, v němž si režisér i zahrál. Velmi zajímavý námět a zpracování prostě takové, jak ho mám od Truffauta nejradši. Předevší hlas mimo obraz je v Truffautově podání vyloženě lahůdkovým filmovým prostředkem.(21.1.2009)
