Pouta války

Prvých 20 minút nenasvedčuje, že nasledujúce dve hodiny budú nonstop akcia. Akcia plná neustáleho vraždenia, možno tu padol rekord počet mŕtvych za sekundu filmového času, prípadne za minútu. Takže ani pri takjeto stopáži niet času na nudu, na čas zabudnete veľmi rýchlo a Putá vojny sú naozaj vťahujúce. Čo ma ale trochu sklamalo, je strih počas súbojov. Často chýba prestrihávanie na väčšie celky, najlepšie panoramatické, ktoré by nám osvetlili celkovú situáciu. V prípade útoku čínskych vojakov máme takýto uvádzací záber, ale hneď na to už len sledujeme detaily prestreliek a súbojov. Osobne ma to miatlo a nemyslím, že problém bol v rozpočte. Ale argumentovať sa dá tým, že sme boli svedkami bojov z pohľadu radového vojaka. Pátos spojený s otravnou hudbou k žánru patrí, tu prichádza ku koncu, ale dojem neskazí. Áno, takto má vyzerať vojnový veľkofilm. (29.04.2018)

Co se patosu týče, Pouta války si nijak s Ryanem a další plakátovou produkcí made in USA nezadá, všechny ty strojené věty, naivní zpomalované retrospektivy... přesto je tu zásadní rozdíl. Patos nesměřuje k propagaci vlajky, ale k vykreslení vztahu dvou bratrů, jejichž vztah brutálním způsobem poznamená válka. Takřka sadomasochisticky zapletená epopej možná občas oplývá až zbytečným množstvím pastelových barev a křiklavostí emocí, ale to ve své podstatě není nijak na závadu. Nejde tu o ideologii, ale o čiré humanistické poselství o síle lásky a ceně obětování. Jednotlivé strany korejského konfliktu vypadají v Kangově filmu stejně šeredně, propagandisticky tupě a tmářsky. Velký svět prostě vytváří obludnou kulisu malému lidskému příběhu, který je velmi sympaticky opentlen adrenalinovými bojovými sekvencemi. Ruční kamera, křečovité škuby, zmatek boje muž proti muži a občas okaté CGI doplňky. Ber jak ber, pohltil mě jak příběh lidský, tak válečný, sice bych v obou rovinách uvítal trochu míň vypočítavosti a efektu, nicméně Pouta války narozdíl od amerických melodramat představují velmi povedený obraz války a člověka. (20.04.2007)

Korejské válečné drama, který vyrazí protézy i fanouškům stomilionových hollywoodských blockbusterů. Honosný rozpočet si podává ruku s korejskou pečlivostí a příběhem dvou bratrů, kteří v dešti šrapnelů hledají ztracenou důstojnost a tuží rodinná pouta. Věčná škoda závěrečného zvratu, který scenáristovi ukradl pár milionů neuronů. A nám asi taky. Nebýt toho, byla by Pouta války naprosto bezchybnou ukázkou toho, čeho by ti asijští ďáblové byli schopní, kdyby protáčeli dolary jako Sam Raimi. Patos, akce a válečná brutalita v poměru, který nechcete zažít, ale rádi se na něj mrknete z bezpečí obýváku. (90%) (01.08.2007)

Překvapivý válečný nářez, který zaujme výpravnými bitevními scénami i drsným příběhem dvou bratrů, z nichž scénář nedělá bůhvíjaké hrdiny a terminátorské nabušence, ale celých 140 minut je ukazuje především jako obyčejné lidi. Celé mi to připadlo jako kříženec Vojína Ryana, Olověné vesty, Čety a Dopisů z Iwo Jimy (které jsou ještě lepší), ale pocit, že bych sledoval snímek vykrádající své slavnější bratříčky, jsem neměl. (11.02.2011)

"Slíbils mi, že se vrátíš a doděláš ty boty. Tak proč jsi to nesplnil?" Že by za to mohla válka? To byl jen tip. Nicméně až dojde k neodvratnému konfliktu mezi Čechy a Moravany, tak projevím své vlastenectví rychlým přesunem směrem od fronty a odletem do teplých krajin. Po skončení bojů zjistím, kdo na válce nejvíce vydělal a půjdu mu s puškou v ruce a ohněm v srdci poděkovat za zmařené životy. Tady v bratrovražedném boji válčí Jih proti Severu, hodní proti zlým i vojáci proti civilistům. Je to drsná podívaná, ale i když nepatřím mezi elitu masochistů, kteří se rádi trestají bezmocným sledováním srdceryvných dramat, tak jsem byl poměrně spokojen. Poněkud mi však vadila jistá nepřehlednost boje a protože neumím rozlišit stranickou příslušnost asiatů zasypaných zeminou, tak jsem se občas ztrácel mezi přesnými trefami do žlutého. (14.12.2012)