My Fair Lady

(1001) Když já prostě nechápu smysl (pointu) klasických filmových muzikálů. Nebo možná konkrétně tohoto filmového muzikálu, který se zdá být otrockým převodem divadelní hry na plátno a na filmové vyjadřovací prostředky zvysoka kašle. Dál nechápu písničkovou/zpěvovou míchanici - Higgins a Pickering ve svých "zpívaných" partech civilně mluví, Líza a Freddy jsou předabovaní profesionálními zpěváky, kteří exhibují neústrojnými stylizovanými trylky, a otec Doolittle předvádí jednoduchý šumařský zpěv. Pokud si hrajeme na stylizovaná čísla (Ascot v provedení jednoznačně vede), proč jsou tam hudební čísla sestávající z toho, že Higgins pět minut chodí po své knihovně nebo Freddy sám stojí pět minut na ulici? A když už jsme u toho, vážně jsme potřebovali slyšel velmi nabobtnalou svatební píseň otce Doolittlea a sledovat jeho nevinné dovádění s nevěstkami? Začlenění jeho dějové linky nechápu asi ze všeho úplně nejvíc, pravděpodobně ze stejného důvodu, z jakého jsem nebyla schopná dočíst "Dobrý člověk ještě žije" od Romaina Rollanda. Respektive nejspíš rozumím tomu, proč ho do své hry zařadil G. B. Shaw, ale film sociální kritiku používá jenom jako další papundeklovou rekvizitu neangažovaného spektáklu než jako opravdický příspěvek ke společenské debatě. O čemž ostatně svědčí i to, že největší kontroverze vyvolalo "vystrnadění" Julie Andrewsové z její broadwayové role slavnější Audrey Hepburn. Já na celém filmu považuji za nejcennější to, že Líza sama se rozhodne za profesorem přijít, protože chce zlepšit svůj život. I proto mě mrzí, že film samotný se k postavě dívky chová stejně jako Higgins, považuje ji za nejzářivější chloubu své práce, ale největší pozornost věnuje všemu kolem, jenom ne jí. Velká část její proměny se odehrává mimo záběr. Místo vyjádření svých pocitů skrze nové schopnosti, které v sobě objevila, dostaneme záběr, jak strojeně schází ze schodů, je nastrojená a muži na ni zírají. V přístupu k hlavní hrdince mi tedy film přijde hodně "předpotopní". Jiní filmaři ve stejné době o vztahu muže a ženy prezentovali filmy jako Onibaba, Hnus, Písečná žena, Červená pustina, a já mám padat na zadek z toho, že pohledná žena je ještě pohlednější, když se na ni navěsí diamanty? (A nezapomeňme, že 1964 je rok Perného dne, co se týče hudby.) Zkrátka, My Fair Lady není film pro mě. (23.12.2007)

Skvela Audrey Hepburn, nadherne kostymy, pekna vesela hudba, avsak na mna trosku pridlhe. Chvilami sa mi zdal byt dej zbytocne predlzovany pozornostou Lizinho otca Alfieho, ktoreho zivot ma vobec nezaujimal, ako aj pridlhe ucenie spisovnej anglictiny u profesora Higginsa, ale aby som len nekritizoval, prvy test pri konskych dostihoch a Lizinho spravania sa v smotanke ma zacal zaujimat, tak ako aj druha polovica filmu. Pre milovnikov muzikalov povinnost... 11.04.2009 ____ Audrey Hepburn - (Eliza Doolittle) +++ Rex Harrison - (Profesor Henry Higgins) +++ Wilfrid Hyde-White - (Plukovník Hugh Pickering) +++ Gladys Cooper - (Pani Higginsová) +++ Stanley Holloway - (Alfred P. Doolittle) +++ Mona Washbourne - (Pani Pearcová) +++ Hudba: Frederick Loewe +++ (11.04.2009)

Má záliba vyhýbat se klasikám a muzikálům se na dojmu z My Fair Lady bohužel nemile podepsala. Již od začátku se tu Audrey směšně pitvoří - příšerně vypadá, otravně mluví, křičí a přehrává. Zpěv působí ve filmu nevhodně a rušivě, takže jsem už v prvních minutách přetáčela. A postupně mi tak došlo, že z nudy přetáčím celý film.. Pravděpodobně jsem ignorant, ale tenhle film na mě působil nesympaticky již před shlédnutím, kdy jsem slyšela, kolik stresu z něj Audrey měla (aby ji nakonec přezpívali příšernou ukvákanou "lavlííííí" zpěvačkou) a toho dojmu jsem se už nemohla zbavit po celou dobu. Snad někdy budu mít náladu na druhou projekci. A ta snad dopadne o něco lépe. PS: Ty kulisy byly naprosto příšerné a lacině vyhlížející.. (26.11.2013)

Příšerná příšernost, příliš dlouhé, statické a už ve své době neuvěřitelně zastaralé. Samotný muzikál má sotva dva zapamatovatelné hity, Cukorova filmová verze je jen platforma pro lingvistickou exhibici Audrey Hepburn a Rexe Harrisona. Mnohem radši vzpomínám na nastudování v HDK blahé paměti s Blanarovičovou, která za svou Doolittlovou získala Thalii. (18.12.2021)

Krásné, důvtipné avšak předlouhé. Audrey Hepburn je úžasná, její přišerná angličtina a přecitlivělé vystupování květiářky Lízy ostře zakontrastovaly s postavou mladé princezny, která se z ní vyloupla po tvrdém výcviku samolibého šovinisty profesora Higginse. Obdivuju ji a její slovní přestřelky s Higginsem, avšak po tři hodiny se těžce obdivuje jediná postava, proto nemohu dát nadšených pět hvězd. U mnoha (dlouhých) muzikálových výstupů jsem totiž netrpělivě podupávala nohou a prosila o jejich konec, což se mi u muzikálu často nestává. Ale ty, Audrey jsi byla vy-ni-ka-jí-cí!!! (28.12.2008)