Swing Kids

Nacisté považovali swing a vůbec hudbu vycházející z jazzu, za hudbu méněcenné rasy. To jsem nevěděla, takže opět další nová informace. I když swingaři jsou ústředním námětem filmu, tak zase tolik tance tam není a když už, tak to stojí za to. Vidět Christiana a Roberta tancovat swing je fakt zážitek. Je docela dost zvláštní, že se o tak vynikajícím snímku skoro vůbec neví. Ale ono tam nejde ani tak o tanec jako takový, ale hlavně o postoji swingařů k Hitlerjugend. A v tomhle příběhu se mladá parta kluků propadlých swingu dostává pod velký tlak nastupujícího nacistického režimu do situace, kterou jsem jim ani náhodou nezáviděla. Osobně se mně líbilo, jak postupně a pomalu vyplouval na povrch každého z nich jejich charakter. Já rozhodně nejsem schopná posuzovat do jaké míry byli pod vlivem naprosto šíleného vymývání mozků a nebo skutečnou zbabělostí, určitě museli procházet silně rozporuplnými emocemi, ale stejně tak jako každý v té době, museli nakonec i oni dojít k nějakému rozhodnutí, buď do koncentráku, pracovního tábora a nebo jít s davem. Já můžu jen obdivovat Roberta Seana Leonarda v roli Petera, kterého znám hlavně jako mírného a přívětivého doktora a přítele House. Tady jsem ho viděla v úplně jiné roli a klobouk dolů. A pak i všichni ostatní herci, včetně Noaha Wileho, který to hrál tak dobře, že jsem ho v tu chvíli nesnášela a v neposlední řadě Branagha, který i když chtěl být nenápadný, tak se mu to nepodařilo a hrál svého nacistu bezvadně. Škoda té závěrečné půlminuty, ale tu pětku kvůli tomu prostě nezměním. A rozhodně doporučuju ke zhlédnutí, nebudete litovat. (14.12.2012)

Kdyby to nebylo o historických, ale o smyšlených událostech, tak bych dala hvězdičky tři. I ve vymyšleném příběhu by bylo na překážku teatrální hrdinství mladých swingařů a černobíle viděný svět. Protože je to navíc historie, vadí mi její ztvárnění: Praha zahrála předválečné Německo výstižně, zato američtí herci nehráli Němce, ale zas a jenom Američany. Herecké i taneční výkony swingařů jsou přesvědčivé, ale jejich postoje, nálady, rozhodování a celková atmosféra snímku o nástupu temných časů se mi zdají přespříliš nevěrohodné. A závěr snímku je tak nabobtnalý patosem, až je trapný. _____ Kdyby z toho nenatočili americkou agitku o svobodě, tak to mohl být velmi dobrý snímek. Téma je zajímavé, mladý Bale a Leonard hrají a tančí jak o život a Kenneth Branagh zahrál gestapáka až mrazivě: zlo, které je navenek vlídné. /2. 12. 13./ (02.12.2013)

Tak trochu zapadlá filmová perla. Hned na začátku diváka pohltí živelný tanec v rytmu swingu a rozjařilý duch „swingové mládeže“ („Swingjugend“) v Německu 30. let. Jenže tanec a hudba je pouze ten „příjemný“ obal, svět sám pro sebe, který je konfrontován s tvrdou skutečností, ve které leží jádro filmu... Plíživým způsobem vše začíná zahalovat realita nástupu fašismu. A s ním se proměňuje vnímání a hodnoty postav. Je vůbec možné si v takové době, ve společnosti manipulované svrchu, zachovat integritu a své vlastní já? Skutečnost je taková, že i dobrý člověk s těmi nejlepšími úmysly a pevnými zásadami se nakonec nechá ohnout. A mnohdy si toho ani sám nevšimne. A není divu – celá společnost mu říká: „V pořádku! Takhle je to správné!“ A přesně to je na tom děsivé – jen málokdo má natolik pevný charakter, aby prohlédl skrz tuhle faleš, zůstal věrný svým zásadám a věděl, co je správné. Mladí herci v hlavních rolích (Robert Sean Leonard a Christian Bale) hráli neuvěřitelně. Škoda, že R. S. Leonard se později herectví v podstatě vzdal, protože talent, který ukázal jak tady, tak ve Společnosti mrtvých básníků, je nepřehlédnutelný. A Kenneth Branagh v roli „vlídného“ velitele místního Gestapa samozřejmě taky zazářil. Velmi silný filmový zážitek, navíc se záběry na Prahu, která si zde „zahrála“ německý Hamburk. ~(4,4★)~ (25.11.2022)

Film, který měl silně našlápnuto k nejvyššímu hodnocení, ale ta poslední půlminuta, kde na sebe všichni řvou s napřaženou pravicí, na mě bohužel nijak nezapůsobila, dokonce bych řekla, že můj dojem z jinak velmi osobitého a drsného filmu sráží. Přesto si ale neodpustím nevynášet na ČSFD téměř neznámé Swing Kids do nebe. Ze subjektivního hlediska to ani nijak jinak nejde. Ten film spojuje vše, co mám ráda; swing jakožto můj nejoblíbenější hudební žánr, Kennetha Branagha jakožto jednoho z mých nejoblíbenějších herců, nacistické Německo jakožto jedno z podle mě nejzajímavějších období historie a Prahu jakožto město, které přece jen znám celkem dobře. Přes tohle vše ale pořád vyčnívají důvody objektivní, tenhle film má totiž takový drive a sílu, že se většina nacistických velkofilmů může jít zahrabat. A Kenneth (ano, já vím, že už jsem ho zmiňovala) je pro role nacistů jako stvořený, dokonce bych řekla, že mu tento počin sedl více než pozdější Konference ve Wanssee a Valkýra (kde byl ale také úžasný). Kdyby nic jiného, už jen jeho a Baleův herecký výkon tahá tento film nad vody průměru. A ačkoliv vím, že jméno v titulcích odmítl, aby nebyl zmíněn nad všemi "dětskými" herci (což by se, jelikož byl v době uvedení hvězdou, nejspíše stalo), nemůžu se zbavit dojmu, že by si ho více než zasloužil. (02.05.2010)

Swing Heil. Naprosto lahůdková záležitost a přitom tak mimo radar. Skvěle obsazená atmosferická válečná podívaná, které na jedné straně nabízí jeden z nejpodmanivějších tanců a hudebních stylů jako hlavní motiv a na straně druhé dodává dvě hodiny příběhu německých hochů, kteří se rozhodli vzepřít nejradikálnějšímu režimu v německé historii. To že se to natáčelo u nás jde teď stranou, i přesto, že není film umělecky či scénáristicky nějakým zásadním milníkem, či do detailu vypilovanou podívanou, jsou Swing Kids lahůdkou nejen pro zasevěcené. (11.05.2013)