Broučci

Kdo by neznal legendární večerníček?! No přece mnohé dnešní děti. Příjemný večerníček o jedné věřící rodince broučků, kde je brouček "kluk" se všemi klady i zápory a skrze své chyby se učí být dospělým. I když si nejsem úplně jist, jestli tam děti všechno pochopí... TIPseznam dalších křesťanských filmů. (28.11.2017)

Vynikající animace, nádherné loutky, sametový hlas Jana Hartla a milovaná knížka mého dětství ožila, aniž by ztratila cokoliv ze svého kouzla. Pokaždé znovu žasnu, s jakou laskavostí a moudrostí se dětem i dospělým předkládají v příbězích broučků různé roviny života : výchova neposlušného broučka, láska rodičů, trpělivost v dlouhé zimě, učení novým věcem a přijímání zodpovědnosti, čas rivality a namlouvání, umění pracovat, odpočívat i oslavovat, ostražitost před nepřáteli, ochota pomáhat a pomoc přijímat, dobrý "singl" život Janinky, očekávání těhotenství, láska ke všem dětem - včetně toho nemocného na nožičky - a nakonec i smíření s dočasností života, kdy "za broučky, kterým zhasly lucerničky, svítí zase jiní." Atˇprožíváte cokoliv, můžete se v příbězích broučků najít. Já se našla už jako malá, kdy jsem uměla první stránky knížky zpaměti. A pamatuji se, že jsem chtěla čistou lucerničku, až jednou poletím... to proto ten nick: světýlko :-) (29.07.2016)

Sedm mrtvých na dvanáct dílů, to je slušné skóre na večerníček. A to ještě autoři pro jistotu změnili onen Karafiátův hepijend v podobě poslušně zmrzlé rozsáhlé Broučkovy rodiny v počtu dvanácti kousků. Broučkův (budoucí) tchán měl pěkného pivase, broučkův tatínek zase poněkud naivní víru v boha. Viz jeho příkaz mamince, ať se nezdráhá zatopit posledními kousky dřeva, že určitě nezmrznou, jaro už musí brzy přijít, protože "pán bůh o nich přece ví". Tatínku tatínku, kdybys tak tušil, o kolika jedincích bůh věděl, a přesto je nechal zahynout všelijakou nehezkou smrtí i s celou rodinou. Nehledě na to, že pánbů se o žádné broučky nestará, na ty se žádné peklo, ráj, desatero nevztahuje, bible se týká jen a jen lidí. Už je mi jasné, proč dříve neměli ve městech ani na vesnicích osvětlení, když práci pouličních lamp zastal tento hmyz. Bohužel, nová generace broučků evidentně zlenivěla, už se jenom válejí v lese a na dlouhou cestu do města kašlou, a proto jsme museli vyřešit svícení na ulicích skrz elektriku. Na druhou stranu se broučkům nedivím, co ze své služby měli? Nic. Takhle se mužským členům uvolnil čas na zajímavější a důležitější činnosti. Jsem nepochopil, když každou noc lítali svítit, kdy pěstovali obilí, ze kterého pak mleli mouku a dělali koláče, kdy chodili na med, kdy vyráběli všelijaké věci pro domácnost? Taky mi vrtá hlavou, proč v seriálu bylo to dítě s chromou nožkou zobrazeno na invalidním vozíku, když za á) podle předlohy mu ta nožička v běhání a řádění nijak nevadila a za bé) měla zdravá křídla, tak mohla místo chození lítat. Jinak mi přijde zajímavé, že brouček a beruška byli jedináčci, ale dohromady měli 10 dětí. Na to by se dala vymyslet spousta košilatých narážek, ále když se jedná o večerníček, radši budu končit. (12.05.2013)

Poučeným divákům může tohle zpracování působit určité vrásky na čele, ale posuny oproti předloze jsou naprosto pochopitelné. Jen těžko by asi děti přijímaly, že broučci nakonec zmrznou a i v křesťanských kruzích okřídlený a často diskutovaný výrok "když zmrznout, tedy poslušně zmrznout", se ve "večerníčkovém" zpracování pochopitelně neobjeví. Upřímně řečeno a ač křesťan, rozhodně si nemyslím, že by měl člověk přijímat všechno co nás potká s tak slepou oddaností, jak si to představoval Jan Karafiát. To je ovšem téma na delší debatu a sem to zas až tak nepatří... Křesťanské pokory a úcty k Bohu je v seriálu i tak hodně a moc bych se nedivil, kdyby i to obsažené množství bylo pro některé rodiče až příliš. Některé drobnější posuny jsou ovšem zbytečné, například ona poměrně známá scénka se sladkostí, "sladkou jako med"... Ke kladům rozhodně patří kultivovaný hlas Jana Hartla a skvělý je i na první pohled trochu nečekaný výběr Emila Viklického jako autora hudby. Také zpracování loutek a animaci lze asi jen těžko něco vytknout... Suma sumárum, jde rozhodně o nadprůměrný počin, zvláště v kontextu naší polistopadové tvorby pro děti: 75% (22.09.2014)

Broučci jsou klasikou mezi Večerníčky, ale navíc velmi ojedinělou klasikou. Broučci jsou totiž originální, protože to jsou loutky. Jejich křidélka visí na vlascích a oni opatrně létají přes les a svítí lidem na cestu. Vždycky patřili k mým oblíbencům. O nich se totiž moc pohádek nepíše (ani netočí), takže to byla fajn změna a navíc - ti broučci jsou tak krásně pohádkoví! Teprve zpětně oceňuji "výchovné dopady" Broučků na mě samotnou, ale nějaké tam určitě jsou. Broučci uklidňují, protože dávají důraz na rodinu (a že je veliká!), na starání se o druhé a úctu ke všem okolo. Jsou tak ideální a přitom nám jsou tak podobní. I jejich děti jsou pošetilé a i u nich mají rodiče pravdu. Vždycky když je vidím, musím se usmívat. A v létě, když na zahradě létají Svatojánští Broučci si na tuhle pohádku vzpomenu a uvědomím si, jak hezky nám pan Karafiát a pan Trnka přiblížili ten pohádkový ráj, který se skrývá, tam někde pod kapradím. Škoda těch občas prapodivných příběhů a občasné nepřehlednosti v animaci. Ale to jsou drobnosti. Broučkům budu vždycky držet krovky, aby si získali srdce dalších dětí. (06.03.2012)