Bin-jip
Utsusemi
Golfová palica
3-Iron
Obsahy(1)
"Jsme jako prázdné domy, čekáme na někoho, kdo odemkne zámek a vysvobodí nás." Tae-suk se potuluje na své motorce, chodí od domu k domu, ve dveřích nechává reklamní letáky a vloupává se do těch bytů, kde si letáky nikdo nevyzvedne. Předpokládá totiž, že majitelé jsou na cestách, a tak v těchto prázdných obydlích přechodně pobývá, dokud se jejich vlastníci nevrátí.
Jednou se však vloupá do luxusního domu, kde se stane svědkem pokusu tyranského manžela o znásilnění své ženy Sun-hwa. Tae-suk do muže odpálí několik míčků golfovou holí 3-iron, popadne Sun-hwa a společně odjedou.
Od této chvíle vcházejí do prázdných domů společně. Tae-suk v každém bytě, do kterého se nastěhují, vaří, uklízí, dělá drobné opravy a Sun-hwa poprvé v životě zažívá skutečný pocit domova. Navzájem cítí bolest a samotu toho druhého a nakonec se do sebe zamilují.
Při návštěvě dalšího domu objeví mrtvé tělo starého muže, kterého sami pohřbí. V domě žijí, jako by byl jejich vlastní, dokud se nečekaně neobjeví syn zesnulého a nezavolá policii.
Tae-suk je obviněn z vraždy, vloupání a únosu a Sun-hwa se musí proti své vůli vrátit k manželovi. Zatímco Tae-suk čeká na propuštění z vězení, nachází jedinečný způsob, jak vrátit štěstí, které se Sun-hwa prožívali.
(Kfilmu.net)
Recenze (535)
Nic není tím, čím se zdá být. ()
"Chcel by si úplne zmiznúť zo sveta?" ()
A jelikož mám dobrou náladu (první sníh je vždycky pecka!) nebudu rozhlodávat věci nepodstatné. Navíc hledat v 3-iron byť jen jediný scénáristický blud se mi z hloubi duše příčí a stejně by mi to přes jazyk šlo jen stěží.__ Četl jsem hodně zdejších komentářů. Od lidí omámených Ki-duk Kimovo vypravěčským umem či od těch, kteří jen zdceně civěli na obrazovku a nudili se. Já se při sledování vrtěl. Ale nenudil jsem se. Nevím, co zapřičinilo tuhle rozporuplnou věc, ale když nad tím tak přemýšlím, něco podobného jsem zažil už v režisérově předchozím snímku Jaro, léto... Ki-duk Kim holt svou meditativní love-story vyvolává v lidech pocit únavy, ale zároveň je popostrkuje k přemýšlení nad životem. A to se mi líbí..... Nakonec jsem nepadl ze závěrečné scény na zadek (možná proto, že jsem některé věci nepobral, tak jak by režisér chtěl), ale už jen tou svou brilantní nápadistostí, mám chuť rozehrát tuhle golfovou hru znovu od začátku.. ()
85% - Při tomto filmu se v mé schizofrenní hlavě rvaly o slovo následující teze: Suchá akademická frakce mozku praví: Tento film je dějově překombinován. Chybí v něm souvislosti, nemá hlavní myšlenku, v jeho závěru se nelogicky mísí reálno s ireálnem, a jeho hudba je až trapně podobná té ze Samarie. Emotivní, rádoby umělecká frakce na to: Ticho tam! Ticho všude! Chceme vnímat plnými doušky to krásné ticho! Zbytek mého mozku, ve kterém emotivní frakce během výměny názorů provedla menší puč pak pobídl mou ruku, aby jemně podrbala lebku v té části, kde údajně sídlí ta suchá akademická část a byl pokoj. Pět hvězd za nádherné ticho, za hypnotizující, plochý film s pozoruhodnými hereckými výkony. Mohlo být hůř ;o) ()
Slová tu nežne strácajú svoj význam... ()
Pěkně natočené, ale s Kim Ki-dukem si asi nikdy nebudeme rozumět. Film tak spirituální, že mu závěrečná pointa uletěla otevřeným oknem. ()
Od Kim Ki-duka jsem sice viděl pouze Jaro, léto..., ale oba dva filmy mi připadají jako filmové básně, které neukončují verše. Jakoby se chtěl autor touhle tvorbou vykoupit za něco, co kdysi provedl. Jeho filmy jsou čisté, křehké, baladické a naivní. Udělat celý film beze slov hlavních hrdinů byl hodně zajímavý a působivý, ale na konci už to bylo divný. Na tenhle způsob si stále nemůžu zvyknout, pravidelně jsem převracel panenky nad něčím, co by normální člověk neudělal, nereágoval. Možná je to mojí zápaďáckou mentalitou nebo nezvykem. ()
Tento film mě hluboce zasáhl, a myslím si, že ve mně zůstane už navždy, jako vzpomínka na něco, co patří k tomu nejlepšímu co se kdy komu podařilo natočit. Velmi netradiční romantický film, je tak krásný, že ještě den poté cítím teplo na srdci. Kim-Ki-Duk je asi největším režisérem současnosti a myslím, že patří mezi největší filmaře všech dob. Film je sporý na dialogy, ale u hlavních protagonistů to, že nemluví, působí úplně přirozeně. Člověk je tak nějak chápe. Tenhle film opravdu vřele doporučuji všem, kdo mají alespoň trochu na filmy vkus a věřím, že krásný závěr filmu s nimi zamává. Dal bych i 6 hvězdiček, kdyby to šlo. Ode dneška patří 3-iron mezi mé osobní filmové modly. ()
Velmi své, ojedinělé. Ki-dukovi snímky jsou světovým unikátem...zlatým.!!! ()
Násilí a zločin v nové podobě, kdy se na dotyčného zlobil nebudeme a dokonce mu budeme fandit. Násilí, které je občas trošku brutálnějsí, je natočeno v tak čisté formě, že to ani jako násilí nebereme. Film, u kterého je možné usnout, ale ne z hlediska unuděnosti, ale z hlediska toho jak málokdy hudba změní tón. Film, u kterého se v první půlhodině vůbec nemluví, ale ani to vůbec nechybí, protože vše je vidět v gestech hlavních hrdinů. Prostě tak trochu jiný film, který by se asi v našich končinách nenatočil. (( :: ()
Příjemný téměř němý snímek, myslim si, že si tady režisér řekl, že všechno už v těch romantických filmech bylo řečeno, tak to uděláme beze slov. Konec mě rozesmál a zároveň i nějak vnitřně uspokojil. Určitě se rád podívám znovu. 90% ()
Nejpoetičtější filmová love story, co jsem kdy viděla. ()
Filmová dokonalost, která není pro každého. Ale nač se držet konvencí? Vždyť Kim Ki-duk nás přesvědčil, že slova nejsou potřeba. Ne. Bin jip vypráví pouze tělem...Jaká náhoda (nebo osud) bylo, že jsem zrovna ten den viděla Zelený svět s Kevinem Costnerem, kde mi došlo, co to znamená 3 železo...Dívala jsem se na tu korejskou krásu s přítelem a jak mě překvapilo, když mi sdělil, že už to viděl na filmovém festivalu ve škole...Další náhoda, nebo spíš už osud. ()
Svůj den s Kim Ki-dukem jsem zakončil právě s 3-Iron. A nelitoval jsem. Celkovou jemnou melancholickou atmosférou mi připomněl Ostrov nebo Jaro, léto Téměř nemluvný, ale tady jsou slova zbytečná, o vše se postarají pohyblivé obrázky doplněné nádhernou hudbou a zážitek jimi vytvořený je prostě úchvatný a nezapomenutelný. Pro mě zatím asi „nejlepší“ Kimův film. ()
Proti Ostrovu mnohem klidnější snímek. Proti Jaru, létu, podzimu, zimě a zase jaru méně lyričtější a moderněji zpracovaný. Zároveň však asi nejvíce srozumitelný širšímu publiku, kdy i neasijsky myslící divák pochytí téměř všechny významy. Partička zlodějíčků, která vždy někde něco na oplátku za vloupání spraví či jinak zasáhne byl skvělý nápad. Těším se na další věci Ki-duk Kima. * * * * ()
Nemám tak dobré oko, abych rozpoznala rukopis všech režisérů, ale u některých se mi to rozhodně vždy povede a můžu říct, že Kim je jeden z nich. Úžasná hra stínu, snu a skutečnosti v příběhu tichém a jednoduchém. It´s hard to tell that the world we live in is either a reality or a dream. ()
„Quiet, mysterious, sometimes violent, ultimately close to sublime.“ - David Sterrit_____Mlčanlivá poézia duše. Najlepší Ki-duk. 100% ()
"It's hard to tell that the world we live in is either a reality or a dream." ()
Tae-suk je squatter s rukama Ferdy Mravence. Navštěvuje bez pozvání cizí byty, vypere prádlo, uklidí, zaleje kytky, spraví nefunkční předměty, mrkne na TV, vyspí se a odchází. Při jedné méně utajené návštěvě se jeho tým rozroste o druhého člena, když se k němu přidá manželem týraná Sun-hwa. Ve dvou se to lépe táhne, mlčí i pohřbívá a k absolutnímu štěstí zbývá Tae-sukovi pouze naučit se umění neviditelnosti. ()
Související novinky
Dvě smutné zprávy ze zahraničí
V noci na pátek v Lotyšsku nečekaně opustil filmový svět režisér a scenárista Kim Ki-duk. Podle dostupných informací populární a oceňovaný korejský tvůrce zemřel na komplikace spojené s nákazou… (více)
Soukromé „topky“ předních uživatelů ČSFD.cz
Jak jde čas, některé filmy přirůstají k našim srdcím a získávají na hodnotě, jiné naopak můžou zapadat prachem, i když nás v době svého uvedení nadchly sebevíce... Zde vám přinášíme přehled… (více)
Nedávno zesnulý režisér a scenárista Ki-duk Kim patřil v posledních několika letech mezi nejchválenější a především nejvýraznější korejské režiséry. Jeho filmy posbírali spoustu nominací i výher po mezinárodních filmových festivalech a Ki-duk Kim se tak stal ve filmovém průmyslu známým jménem. Jeho nejslavnějším filmem poté pravděpodobně zůstává romantické drama 3-iron, za jeho režii Kim dokonce získal Stříbrného lva za režii na Filmovém festivalu v Benátkách. A rozhodně zcela právem. Ki-duk Kim byl talent, který měl očividné vizuální vcítění a tím skutečně vyprávěl příběh. Příběh, kdy dost možná ani není vyloženě nutné vnímat dialogy a kdy u korejského filmu ani nejsou potřeba české nebo anglické titulky. 3-iron působí jako film, který skutečně vypráví vizuálním zpracováním a přirozené herecké výkony dodávají na pohled ty správné emoce, které dodávat mají. Ve finále není ani problém v tom, že by 3-iron rozhodně nevyhrál soutěž v oblasti nejvíce upovídaných filmů všech dob. O ty samotné dialogy tu totiž tak úplně nejde. Netradičně pojatá Kimova romance dost očividně vypovídá o samotném autorovi. Ten je při vizuálním vyprávění vynalézavý a ukázkově pracuje s technikou show, don't tell. Přitom všem je těžké Kimovu vyprávěčskému stylu úplně propadnout i proto, že jeho tvůrčí pohled pořád působí výrazně odtažitě. 3-iron dost možná vypovídá o Kimově komplikované mysli, kdy je velmi snadno těžké poznat, do jak velké míry může vlastně může být 3-iron autentický. Nejvíce výpovědní hodnotu má o filmu dost možná věta ´´ Je těžké říci, zda svět, ve kterém žijeme je realitou nebo snem´´. Je příběh 3-iron realitou nebo snem? Těžko říct. Kim se výrazně vyznamenal také tím, že jeho filmy obsahovali realistické násilí, které člověk nalezne i v 3-iron. Zároveň ovšem 3-iron obsahuje prvky, které dost možná odpovídá fantasy prvkům. Jenomže na tom samotném tak úplně nesejde. 3-iron je totiž očividně takový ten typ uměleckého filmu, který obsahuje spoustu výrazných prvků i filmařských postupů a přesto pořád drží konzistentně při sobě. Je to zcela očividně dílo talentovaného filmaře, které se vymyká klasickým filmovým zážitkům. Je to umělecký film osobitého autora, který velmi snadno zaujme. I přes to, že film trvá pouze hodinu a půl je jeho tempo celkem pomalé. Právě délka, která nepřekoná délku hodiny a půl je ale v tomhle ohledu hlavním pomocníkem, která nikdy nevyvolá pocit vyloženého vlečení. Funguje to především skutečně i jako netradiční a přesto zcela funkční romance, která ovšem může dost možná navodit i jistý pocit existenční krize. Na jednu stranu by se dal vlastně 3-iron doporučit pro páry, na druhou stranu je ovšem jeho umělecká podoba a poetický přesah dost možná kamenem úrazu. Přesto ovšem 3-iron funguje jako uvěřitelná a emocionálně silná romance, která přitom nepotřebuje tuny láskyplných dialogů. Ti bravurní herci a jejich emocionální mimika totiž vystačí hned za pět scénářů. Na dřeň umělecký film v tom nejlepším slova smyslu. Ki-duk Kim byl nejen estetický génius, ale také schopný filmař a především vypravěč, který k vyprávění nepotřeboval mnoho dialogů, stačil mu silný příběh, kterému následně dodal silnou vizuální stránku. V jistých ohledech působí 3-iron pořád dost divácky odtažitě a v mnoha ohledech při jeho sledování může nastat pocit, že se Kim radši mohl vydat tak trochu jinou cestou. I přes to se ovšem nezapře, že je 3-iron výjimečným dílem a Ki-duk Kim mezi nejvýraznější korejské filmaře nepatřil jen tak..... () (méně) (více)