Bojovník

Johny Depp se za svůj režijní debut nemusí vůbec stydět, i když místy na mě byly záběry až moc rozvleklé. Bojovník hodně hraje na city, takže můj celkový dojem tím je dost zkreslený, ale i tak můžu doporučit. Ale nedoporučoval bych tenhle snímek v depresivní náladě, protože moc pozitvních myšlenek v něm není. (03.12.2008)

Ačkoliv je hlavním tématem sebeobětování pro blaho druhejch, asi se mě to emocionálně nedotklo tak, jak by mělo. Rozhodně to v Deppově podání (a teď myslim Deppa jakožto režiséra) nebylo na 123 minut. To natahování bolelo a bylo zbytečný. Že žil Rafael v chudobnym slumu a že tam za velký prachy postavil kolotoč jsou asi jediný dvě věci, který mi utkvěj v hlavě, zbytek byl dost mdlej a nezajímavej. Depp jako herec ale nezklamal a prakticky si tu one-man show odtáhnul na bedrech úplně celou sám. Father Stratton: "You sold your soul!" Raphael: "No, father, I sold my body. Like a whore." (30.01.2013)

One man show Johnnyho Deppa, klobouk dolu před jeho výkonem, ale těch dlouhých záběrů na něho bylo možná až moc, na úkor děje (ale tak vlastně si to režíroval tak se není co divit :) ). Originální, pozvolný obraz muže-outsidera směřujícího k "nevyhnutelné" smrti je sice zajímavým dílkem, ale nikoliv geniálním. To co například v Mrtvém muži funguje na 120% by zde pětiletku v plánu nesplnilo. Téma dobrovolného odevzdání těla pro účely snuffporna, či čeho, je sice originální, ale příliš jsem tomu nevěřil. Nejvíce u mě film propadl v tom, že ve mě nevyvolal hlubší emoce a to by podobný film asi měl... 3,5* (25.08.2009)

Johnny Depp, toť dobrý herec, ale sám sebe herecky vésti nejspíš neumí a vtiskává si do tváře pramálo podob: především nevinné štěně a výraz "netrap se, jsem tragický, nesobecký hrdina a vůbec mi to neva, jen mi mrtvému bude smutno". Jeho role a konečně i postava, již hraje Marlon Brando, je natolik odtržená běžné populaci, ba realitě vůbec, že film jen těžko může naplňovat nároky kladené na film se sociální tématikou či psychologickou studii. V podstatě jde o (vánočního i křesťanského) Ježíška, neboť naděluje dětem hračky, dbá na rodinnou soudržnost a svou obětí vykupuje blízké. Ani tematizace oběti, očekávání konce a jeho ceny nebyla pojata příliš koncepčně. Všechny myšlenky k přežvykování film vyplivne v jednom jediném dialogu, načež následuje již jen loučení, o kterém pouze Depp ví, že je loučením. To máme dárky na rozloučenou, pomilování na rozloučenou, pohlazení na rozloučenou, zabitíčko na rozloučenou... To poslední je zajímavé alespoň tím, že jeden z důvodů k tomuto činu leží v potřebě trvale odstranit nebezpečí pro rodinu, neboť již brzo nebude, kdo by ji chránil a zároveň v možné ztrátě zábran, neboť již nebude být moci za onen čin na tomto světě souzen. Nereálnost celého dění jakoby si autoři uvědomovali a tak film doplnili a jakési "duchovní" a "mystické" láry-fáry, které nejsou ani atmosférické, ani hodné přepnutí mozku do polohy "on". *** za městečko (z)marnosti, které má naštěstí dosti prostoru a ten jeden relativně zajímavý okamžik. (10.01.2011)

„Ale toto nie je láska, Rafael. Toto je skôr očistec.“ Priznajme si to, aspoň teda tí, ktorí na to máme: Johnny Depp nikdy nebol normálny. Zároveň bol ale super-hviezdou, ktorá si od polovice 80. rokov 20. storočia na svoje konto pripísala také žánre, ako sú slasher (NOČNÁ MORA NA ELM STREET), vojnový epos (ČATA), satira (NOŽNICOVORUKÝ EDWARD), melodráma o dvestokilovej mame (ČO ŽERIE GILBERTA GRAPEA), western (MŔTVY MUŽ) či gangsterku (KRYCIE MENO DONNIE BRASCO). Pil, kradol, fetoval, River Phoenix sa na smrť predrogoval pred jeho barom, demoloval hotelové izby, chodil s polovicou ženského osadenstva Hollywoodu, nenávidel Systém a miloval výzvy. Že bol miláčikom dámskeho a pánskeho publika, tak to bol vlastne len taký omyl, ktorý z duše nenávidel. Až príchodom DEVIATEJ BRÁNY, keď vďaka nakrúcaniu vo Francúzsku spoznal svoju životnú partnerku, skvelú francúzsku speváčku Vanessu Paradisovú, „našiel sám seba“, kúpil si tropický ostrov, stal sa majiteľom francúzskej reštaurácie, zabýval sa vo francúzskej dedinke, zmieril sa so svojou minulosťou... sám so sebou. V polovici 90. rokov to však ešte bolo ťažké – a jeho režijný snuff debut BOJOVNÍK je presne taký, aký by ste na mieste „vtedajšieho“ Johnnyho Deppa nakrútili aj vy. (01.09.2007)