Zmizení

Scénář: Rian Johnson .. Lunch & brick. __ Nesedlo. Příběh provařený, vyprázdněný a především málo uvěřitelný. Po režijní stránce snaživé, kamera také pracuje zajímavě, ale ani tak mne lynčující atmosféra nepohltila. Možná to nešlo i kvůli úplně otřesnému médiu, kterému vždy v intervalu několika minut na pár vteřin zamrzl obraz. Sice to podtrhovalo syrovost, rytmizovalo děj, ale také rušilo. A zkusit to znova? Hm, v nejbližší dooobě určitě ne.. (03.11.2008)

Žánr filmů-noir jsem se naučil spojovat s představou drsného hrdiny, který, ač schytává rány ze všech stran, si jde tvrdě za svým a přes sérii dlouhých dialogů a přeražených nosů se propracuje až k finálnímu odhalení. Nikterak šokujícímu a většinou zdaleka ne uspokojivému. Zmizení toto schéma naplňuje do posledního puntíku, pouze se na rozdíl od většiny klasických noirů neodehrává někdy ve 30./40. letech, nýbrž v současnosti a ani jeho hrdinové nejsou v příslušných letech. Většinou jde o studenty. Ten hlavní připomíná ve slabší chvilce Harryho Pottera. Stejně jako Potter nadužívá orgán zvaný mozek, čímž drsné detektivy ze staré školy nepřipomíná. Svým štvavým honem za vrahem milované dívky ano. Scéna, kdy pronásledovatele, nabroušeného bijce, odrovná jednoduchou lstí je pěkná velmi, když do sebe nechává opakovaně mlátit, již to zavání scénáristickou snahou udělat drsňáka z někoho, kdo jim není. Nízkorozpočtovost snímku jest patrná z každého záběru, Povětšinou neznámí herci (pouze tvář Emily ze Ztracených by někteří mohli shledat povědomou), minimum „draze“ vypadajících scén a tím pádem největší zátěž nakládána na bedra inteligentního scénáře. Inteligentní však neznamená dost silný na to, aby podobnou zátěž unesl. Občas jsem se přistihnul, že nevím, čí poměr s kým se zrovna řeší a ani jsem nepociťoval potřebu to zjistit. Nepřičítal bych to na vrub snaživých mladých herců (mňamózní femme fatale nechybí), spíše odtažitosti celého filmu. Nejspíš mělo jít o způsob, kterak nám dát najevo, jak vážný režijní počin sledujeme. Naštěstí to není dotažené do extrémů vyvolávajících smích (ač hudební motiv sestávající z asketického cinkání do skleněných lahví k tomu směřuje). Nejlepší je přistupovat ke Zmizení jako ke studentskému filmu. Učinil jsem tak, s přimhouřením očí přežil několik nudných dialogů, žasnul nad skromným množstvím bravurních režisérských nápadů a naplno si vychutnal úžasnou komplikovanost způsobu, jak si postesknout nad chybějícími cihlami v našem životě. Stačí totiž odebrat jednu a zřítí se celá zeď. 75% Zajímavé komentáře: mm13, numi, silent cut, arkie (20.01.2008)

Perfektní alter-zpracování noir detektivky, nebo parodický výsmech žánru...? S dostatečným nadhledem: oboje. Těžko se to dá předat jen psanou formou, protože když bych řekl, jak obávaný lokální král podsvětí "felí" ve sklepě u mámy, která mu nosí mlíko a sušenky, tak si asi budou všichni klepat na hlavu. Jenže zásadní je, že přes tu nadsázku zde nezakopneme o jediný komediální prvek, který by nám škubl tváří, ba dokonce ani není servírováno nucené omlazení Luhrmannovským stylem. Zmizení se dá plnohodnotně přirovnat pouze ke dvěma naprosto odlišným chuťovým vjemům, které by vás nikdy nenapadlo smíchat do jednoho talíře, ale když ochutnáte, zjistíte že konzumujete delikatesu. Což mi připomíná - kam se asi jen poděly ty preclíky v čokoládě, které u nás kdysi byly k dostání? (20.11.2013)

Vůbec mě to nesedlo, na můj vkus byl film překombinovaný až hrůza, tohle by se spíše vyjímalo v knižní podobě. Orientovat se ve jménech mě problém nedělalo, ten nastával ve chvílích kdy se děj sunul kupředu. A závěrečné vysvětlení jsem nepobral vůbec, to jako na tohle měl divák přijít sám? Jako epizoda do seriálu Hříchy pro pátera Knoxe výborné. Takže Rianu Johnsonovi "děkuji" že mě trošku odradil od Loopera. (25.10.2012)

Lynch nelynch, noir nenoir, jedno je jisté. Jak je to, hlavně zpočátku, atmosférické, neubrání se to nakonec sklouznutí k prapodivně nijakému (ano, tohle slovo to celkem přesně vystihuje) artu. I ta lynchovská ujetost se moc rychle okouká. Nicméně Gordon-Levitt zajímavý ... a Nora Zehetner? Mmmmmmm. (12.03.2011)