Obsahy(1)
Středověká svatováclavská legenda k nám promlouvá z hloubky našich dějin, sahá až k samotným kořenům naší státnosti. Nepochybně ji každý z nás zná, má k ní svůj vztah, vnímá ji jako něco, co souvisí s pocitem této země a vůní jejích příběhů. Vyprávění o knížeti Václavovi, o jeho matce Drahomíře, bratru Boleslavovi a o rozporných dějích rodu, patří k nejdůležitějším bodům naší bohaté a nejednoduché historie. Televizní inscenaci Kníže Václav na podkladě divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Krvavé křtiny natočil režisér František Filip v roce 1995. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
K uctění památky zesnulého režiséra Františka Filipa jsem se rozhodla, že se trochu proberu jeho tvorbou. Tady jsem možná šlápla vedle, podobné teatrálně podané televizní inscenace mě totiž dost iritují. Jak jinak však uchopit divadelní hru Josefa Kajetána Tyla? Zpracování je adekvátní zvolenému námětu a herecké výkony všech aktérů se dají považovat za nadstandardní. Ovšem vzhledem k tomu, že nejsme tradičně věřícím národem, tak se mi nejeví moc pravděpodobná ta závěrečná bohoslužba po tisíci letech v Čechách. (60%) ()
Historicky spíš nezajímavé pro svoji předpojatost, jednobarevnost a nepřesnost, ovšem z hlediska jakéhosi vlasteneckého cítění, chytlavosti příběhu v onom klasickém konzervativním a nepřesném pojetí jde o docela působivou záležitost. Chválím použití svatováclavského chorálu a ukázku Čech v době po 1000 letech. ()
Doporučuji spíš knihu Michala Lutovského Bratrovrah a tvůrce státu: život a doba knížete Boleslava I. Tento film není sice nijak zvlášť špatný, ale historicky nás drží v dětinské představě (kterou nám školní učebnice tak úspěšně vtloukly do hlavy) a naprosto směšné idealizaci knížete Václava vs jeho proradného bratra a současně vraha Boleslava, ze které jsem už jaksi vyrostla. ()
Děj a obsah hodnotit nelze, neb se jedná o historickou fikci, legendu. Nikdo nemůže říct, jak to tenkrát bylo a tím pádem se na nějakou stranu přiklonit. Ostatně je pravděpodobné, že legenda vznikla a je stále popisována tímto diferenciálním způsobem záměrně. Tady se celou dobu společnost rozděluje a staví proti sobě. A možná je to tak dobře. Kdo ví... Filipovo zpracování je silně teatrální a ukřičené, divadelně se přehrává. Přesto ale dílo určitou hodnotu má. Zajímavě působí opluskaný Čermák a výborně zahraná postava Hněvsy v podání mistra Štěpánka. Tata by z něho měl radost. ()
Televizní ztvárnění nese všechny znaky raně obrozenské dramatické předlohy, která je zjevně založena na kronikách a svatováclavských legendách. Historický laik, herec spíše ochotnický než profesionální a dramatik zakladatelského rázu moderní české Músy Thálie jsou, měřeno dobovým pohledem, vlastně špičkoví. Františku Filipovi se podařilo postižení autorova vrcholného dramatického vzepětí, prostředkování tehdejší autorské i společenské patiny a navíc - vzhledem k datu vzniku této moderní dramatizace - i zprostředkování sice zákulisní, ale jinak silně působící atmosféry říšského sněmu 1848 - 1849 Tato Tylova dramatická kroměřížská epizoda, u níž nelze vyloučit alespoň zprostředkovanou Palackého participaci, si zaslouží citlivý přístup. Tak jsme začínali. A za předky se stydět znamená plivat sami na sebe. A nezapomeňme: mění se a vyvíjí jazyk. Tyl patří i spolutvůrcům moderní češtiny. ()
Galerie (3)
Zajímavosti (2)
- Hudbu, která hraje důležitou součást středověkého příběhu, nahráli „Schola Gregoriana“ a „Rožmberská kapela“. (sator)
Reklama