Putování tučňáků

Velice povedený přírodopisný snímek, který je navíc umocněn úchvatnou hudbou "francouzské Björk" Emilie Simon. Soundtrack, který nemá chybu a patří k tomu nejlepšímu, co jsem z filmové hudby kdy slyšel, a že toho nebylo málo...Samotný film zaujme, občas rozesměje ,a některé z diváků dojme...Ano, Francouzi tento žánr umí! (13.03.2006)

Velmi příjemný - a vlastně i nepříjemný - dokument o tom, jak žijí tučňáci, jak je pro ně komplikované mít mladé, ale jak se s tím vyrovnávají. Líbí se mi na dokumentu, že se prostě jenom dívá, nezasahuje, ale ani se nesnaží přikrášlovat. Příroda je krutá, ale zvířata se s jeho podmínkami dovedou vypořádat. (21.12.2016)

Hmm čekala jsem, že to bude přeci jen trochu víc.... dokumentární. Tahle pohádka na divoko, kde se dozvíte tak maximálně, že jde o tučňáky císařské mě teda zrovna nenadchla. A přitom to jde! Co třeba Africké kočky: Království odvahy nebo Království Surikat: Příběh začíná. Tohle až moc infantilní pojetí mě prostě nijak nenadchlo. Každopádně věřím tomu, že dětem tak do dvanácti, se Putování tučňáků líbit může. (13.08.2014)

Neuvěřitelné! Kolik odhodlání, utrpení, hladovění, trpělivosti a opatrnosti je třeba aby zvítězil život nad zimou.. „ jemné chvění srdce ukryté ve své ulitě......je tak zranitelné v této obrovské ledové krajině. Tady potřebujete daleko víc života, abyste mohli stvořit život. Odteď, každý náš pohyb bude směřovat k jedinému cíli......udržet ho při životě.“ Dojemnou atmosféru filmu doplňuje nádherný soundtrack Émilie Simon. (25.10.2005)

Tučňáččí (no není ta tučňáččina roztomilé?) upovídaná (vidím, že styl "lidského" rozprávění někomu nesedne, ale je funkční a dětem se to líbí) rodinka a hodně sousedů v komparsu. Přestože všichni ve fraku, dávají nám jasně najevo, že ten jejich život není žádná slast. Život je jim jedinou hodnotou, nic jiného nemají, takže se podle toho k němu i chovají. A to člověka, jenž hodnotu života tak často tragicky uzurpuje hodnotami umělými, chtě nechtě musí dojmout a chytit za srdce. Věřím tomu, že mraky zde sejmutých screenshotů zaujmou čestná místa u postýlek nejedné holčičky. Ale upřímně, neznám snad nikoho, komu by se tato stvoření nelíbila (ti ptáci, ne holčičky). K průzračně čistému prožitku možná jen něco chybí, a to použití pouze instrumentální hudby, bez slov, ale to už tady kolem zaznělo. Například v Atlantisu Luca Bessona to s operním zpěvem fungovalo, ale taky to ozvučení Ericu Serrovi trvalo několik let, než byli všichni spokojeni. Zde jde více o obrázky a skvělou kameru, než o dokonalou souhru všeho. Ach jo, stejně jsem si na tom něco našel. Ale i tak je to za pět. Za roztomilost. Kupodivu...ehm. (22.10.2005)