Režie:
Kryštof HanzlíkKamera:
Roman PavlíčekHudba:
Marek ŠtifterHrají:
Nikola Votočková, Marek Taclík, Hana Igonda Ševčíková, Martin Sitta, Ester Geislerová, Jiří Menzel, Jakub Saic, Jakub Špalek, Marek Ronec, Martin Sobotka (více)Obsahy(1)
Kníže Jan, nový pán kraje (M. Taclík), potká při projížďce v lese zimní vílu, jak se domnívá. Je to Kateřina (N. Votočková), dívka z nedalekého hostince, a on se do ní rázem zamiluje. Chce si ji odvést na svůj hrad a oženit se s ní. Lásce ale hodlá všemi prostředky zabránit dívčina zlá macecha (H. Ševčíková). Když se dozví, že Jan nastoupil službu u krále, zfalšuje dopis knížete a jeho jménem přikáže, aby dívku shodili z hradní věže. Bystrá Eliška (E. Geislerová), mladičká sestra knížete Jana, dopisu nevěří a neštěstí zabrání. Kolik nástrah musí Kateřina vytrpět, než se opět se svým milým setká? (Česká televize)
(více)Recenze (53)
Hospoda na samotě mezi lesy, v ní zlá vdova - hospodská, její nevlastní dcera, kterou nenávidí a zavírá ve sklepě a mladý kníže, který se zamiluje...Taková obyčejná pohádka, která ale má všechno, co má mít a v necelé hodince nám nabízí víc, než většina výpravných slátanin z poslední doby s mnohonásobným rozpočtem. 60%. ()
Jak může mít tato pohádka pouhých 49%? Krásné poetické momenty, dobře vybraní herci, jimž by se dal občas pouze lehce vytknout hlasový projev a slušná výprava, která dokáže vytvořit i s málem uvěřitelnou atmosféru. Vše doplněno krásně stylizovanou hudbou, která dotváří komorní kouzelnou atmosféru celé pohádky. Pro mě jedna z nejlepších porevolučních pohádek. *** Ve zkratce: A komu vděčím za takové krásné probuzení? Chichi. Jsi lesní víla? Ne. ()
Já mám takový pocit, že podobný motiv se záměnou dopisů už někde použit byl. Možná se mi už všechny pohádky pletou dohromady. Pohádka je nicméně natáčena v pěkných exteriérech a i Nikola Votočková je sympatická, Marek Taclík ještě hubený a Hana Igonda Ševčíková ikonické ztělesnění zla. Možná je škoda, že Kateřina je hodná až moc a to tak, že matku brání i ve chvíli, kdy ji evidentně usilovala o život. Zápletka se záměnou dopisů je navíc ta jediná, při které o něco doopravdy jde. Je to takový ten typ pohádky, který nenadchne ani neurazí. Ale přeci jen raději toto než nějaké studio. ()
Hezky natočeno i zahráno. Opravdu jsem byl překvapen kvalitními hereckými výkony v této pohádce. Taclík, kterého jinak moc nemusím, zde svého prince zahrál skvěle. Rovněž i jeho ségra (Geislerová) i budoucí manželka (Votočková) se snaží co to jde. Dokonce ani Menzel se zde nepitvoří, jak bývá v pohádkách jeho blbým zvykem. I hlavní záporačka tvrdí skvěle muziku a v závěru jsem jí přál tu nejhorší možnou smrt. Co mě ale iritovalo byl zcela nelogický vývoj děje v některých okamžicích. Především zhovadilej posel, kterej vykecá královské listovní tajemství a to dokonce opakovaně a také neschopní královští vojáci, kterým záporačka několikrát nepochopitelně proklouzne mezi prsty. ()
Tato pohádka spadá do kategorie „další z pokusů typu měl-jsem-ambice-ale-moc-se-to-nepovedlo“. Klasický pohádkový motiv měl být zjevně obléknut do kabátku „pokus o realističtější pohádkofilm rytířský,“ nohy výsledku ale podráží několik faktorů. Nepříliš přesvědčivý herecký výkon představitele hlavní mužské role. Notně unylý výkon představitelky hlavní ženské role – je pravda, že dobro a ubližovano obvykle tahá za kratší nitku hereckých možností než zlo, ale retardovaně by nutně vypadat nemuselo. Obé zmíněné už nemůže zachránit ani Hana Igonda Ševčíková, která naopak v roli ženské záporačky vysloveně exceluje. Zbývá hudba: někomu se patrně bude líbit, pro jiného ale už bude moc sladkobolná - v kombinaci s výše uvedeným už je totiž trochu na inzulín. ()
Reklama