Tristram Shandy

Tak tohle bylo na mě dost. Nejdříve mi to přišlo podivné samo o sobě jen střihem v historické části, ale ono to bylo ještě podivnější než podivné. Můj oblíbený Dylan Moran se sice jen mihnul, ale stejně byl úžasný. Steve s Robem film dokonale táhli. Nakonec jsem přistoupil na hru... Jen teď přečíst knihu, plánuji to už dlouho... (19.12.2007)

Ani má vymyšlená genialita, ani má sporná filmová erudovanost a ani narychlo svolané koncilium moldavských šamanů mi po skončení tohoto snímku nepomohli k odbornějšímu výkřiku, než: "Co to sakra bylo?". Zkrátka si nejsem jist, co mi tento film o filmu ve filmu chtěl sdělit. Že je těžké sehnat peníze na film? Že ženatí herci občas zasouvají do členek filmového štábu? Že mám při plnění manželských povinností natahovat hodiny? Nevím, ale absurdní zajímavost tohoto snímku mi připadala hrozně podivná. (22.08.2013)

"Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho" je bezesporu kultovní knihou anglosaského prostředí. U nás pak našel mocný ohlas především mezi intelekruály a umělci, kterým jazykové hrátky přinášejí zvláštní uspokojení. Ti, kterým ironie a sarkasmy přiliš neučarovaly (jako třeba mně) budou mít s knihou jisté problémy (jako třeba já). Film nicméně vyniká nad knihu vyšší rychlostí (délky epozod/ čas), rozmanitostí a vizuální bodrostí (děloha je asi tím pravým příkladem; bylo by dobré, kdyby si člověk občas uvědomil, čím vším už v životě prošel). (25.07.2019)

Knihu jsem přečetla celou, a ač je to pro Anglii kult a kritici ji vyzdvihují, moc se mi nelíbila a upřímně se divím, že jsem ji vůbec dočetla. Na film jsem se chtěla podívat, abych si ve věcech udělala jasno a pořádek. Kniha je považována za nezfilmovatelnou, tedy byla, tvůrci tohoto filmu totiž ukázali, že když se chce, jsou nápady, jde všechno. Proto je filmová adaptace zdařilá, plná anglického humoru, který ale nesedne všem. Film Tristram Shandy je povedený, plný invence, délka akorát. Když si pomyslím, jak hrozně to mohlo dopadnout, ale naštěstí nedopadlo, musím gratulovat, i když to pro mě není ten pravý ořechový film. (16.06.2013)

Přestože je román Laurence Sterna Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho z 18. století jednou z nejvýznamnějších anglicky psaných knih, v české škole se o něm asi moc nedozvíte. A to ho Milan Kundera ve svém Umění románu považuje spolu s Diderotovým románem Jakub Fatalista a jeho pán za velmi důležitou (i když dodnes nepříliš vyvinutou) vývojovou větev světového románu. Opravdu je Tristram Shandy asi nezfilmovatelný. I když mě osobně se to, co bylo skutečnou adaptací, líbilo, ale na dvouhodinový film by to asi nestačilo, respektive by nás to brzy začalo nudit. Protože kniha se mi taky hodně líbila, ale místy jsem četl opravdu jen silou vůle. I když strýček Toby se svými bitvami a posedlostí opevňováním a spousty absurdních filozoficko-vědeckých a nikam nevedoucích úvah Waltera Shandyho a všechny ty všední a groteskní situace… Jen ale nevím, co tím chtěli autoři filmu říci. Pěkně se na to dívá, film ukázkově mísí realitu, fikci, film ve filmu, pseudodokument a je tudíž opravdu zajímavý z naratologického hlediska, jak to obšírně popisuje Douglas. Ale co bylo jeho cílem? Měla to být jakási meditace nad filmovým uměním, podobně jako třeba Truffautova Americká noc, kterou film hodně připomíná? Nebo využil režisér strukturu Tristrama Shandyho a vznikl tak zajímavý film, který je vlastně o ničem, stejně jako kniha? Nebo vystihuje podstatu filmu proslov Patricka (Stephen Fry), který říká, že život je tak bohatý, plný a rozmanitý, že je v uměleckém díle nezachytitelný? Věřím, že tomu tak bylo. (30.05.2007)